Tahle dvojice je nepřehlédnutelná. Když přijíždějí do Kasáren Karlín na projekci festivalu Jeden svět, každého zaujme česká vozíčkářka Zdenka, kterou veze o několik let mladší Pákistánec Tabish Karim. A to mnozí ještě netuší, že se jedná o ústřední dvojici dokumentu Manželství české režisérky Kateřiny Hager a jejího pákistánského kolegy Asada Faruqiho.
Když je organizátor festivalu požádá, zda by nenatočili krátkou videopozvánku na večerní promítání, Zdenka se nejdříve zdráhá. Pak ale svolí a se svým manželem Tabishem řeknou na kameru pár slov. Není je ale slyšet, protože stolky na dvoře karlínských kasáren jsou obklopené návštěvníky, všichni mluví jeden přes druhého, neboť se často vidí poprvé po mnoha měsících. A tak když běží videopozvánka podruhé, Zdenka doprostřed své promluvy se smíchem zařve: "A ticho!!!" A to už je přesně ta Zdenka, jak ji znají všichni její četní přátelé a jak ji poznají i diváci filmu.
Jeden svět 2021
Vyhlášení oceněných filmů 23. ročníku festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět proběhlo večer 19. května on-line na sociálních sítích festivalu a platformě Jeden svět online. Tam se diváci už nyní mohou podívat i na oceněné filmy v kategoriích Mezinárodní soutěž, Česká soutěž a Máte právo vědět.
Festival středečním vyhlášením završil svou první část Jeden svět živě, která nabídla více než 40 streamovaných debat s tvůrci a odborníky. Od 20. května do 6. června jsou všechny filmy přístupné ke shlédnutí na platformě Jeden svět on-line. Na vybrané premiéry zahraničních a českých filmů se mohou diváci těšit do letních kin a autokin, a to od 20. do 28. května v Praze a v mnoha dalších městech po celé republice. Více informací o programu najdete zde.
Zdenka žije v Aši, po autonehodě je již řadu let upoutána na invalidní vozík, přesto zvládá jezdit do práce do Chebu, kde pracuje jako účetní. V roce 2010 začala hrát na Facebooku hru Farmville. V ní se člověk stane farmářem, pěstuje plodiny a chová zvířata. Důležitou roli tu hraje přátelství - lidé mohou spolupracovat s dalšími hráči, pomáhat si, posílat jim dárky.
"Člověk se v této hře bez sousedů neobejde, protože mu chybí suroviny, potraviny. A já tam měla vedle sebe souseda, který se jmenoval Tabish. Nevěděla jsem, jestli je to přezdívka nebo jméno, chlap nebo ženská. Nejdřív jsme si přes Facebook psali jen pracovně: ‚Ahoj, potřeboval bych cibuli, nevyměníš ji za brambory?‘ Pak se to posunulo na: ‚Ahoj, jak se máš? Kolik je u vás hodin? Tak dobrou noc,‘" líčí. Postupně zjistila, že se jedná o několik let mladšího Pákistánce z Karáčí Tabishe Karima. Vyměnili si fotky a začali si dopisovat pravidelně, pak i volat po Skypu.
"Třeťozemec se chce dostat do EU"
V roce 2011 požádal Tabish Zdenku po Skypu o ruku, o rok později takto virtuálně proběhly i zásnuby. V listopadu 2013 poprvé požádali české úřady alespoň o turistické vízum, aby se konečně viděli naživo a lépe se poznali. V lednu 2014 jim zamítli žádost poprvé, v březnu podruhé. A tak v červnu 2014 odletěli na Srí Lanku a tam se vzali. Sami, bez rodin a přátel.
V říjnu 2014 podali už jako manželé Karimovi další žádost o Tabishovo vízum do Česka. V prosinci téhož roku přišlo další zamítnutí, proti němuž se odvolali. Ministerstvo zahraničních věcí odvolání vyhovělo a vrátilo žádost zpět české ambasádě v Islámábádu, to ji ale znovu zamítlo.
A tak to šlo dál a dál. "Ministerstvo je opětovně nuceno vyslovit závěr, že pan Karim svůj sňatek s občankou ČR nemyslí vážně a své city pouze předstírá," stojí v jednom z mnoha dalších rozhodnutí ministerstva zahraničí. Po sedmém zamítnutí v srpnu 2015 se v říjnu téhož roku obrátili na soud. Ten žalobu bez jednání zamítl. V červnu 2016 zkusila Zdenka požádat o vízum do Pákistánu, bez odůvodnění ho nedostala. A tak se znovu vydali na Srí Lanku. Stejně jako každý rok on jí posílal z Karáčí do Aše kytici k výročí a ona jemu před Vánocemi cukroví z Aše do Karáčí.
"Nikdy jsem nepropadala úplné beznaději. Občas jsem se vybrečela do polštáře, nabrala jsem novou sílu a šla do boje znovu," líčí sympatická a rázná Zdenka. "Ping-pong" se žádostmi a zamítnutími pokračoval. V červnu 2018 se dočkali vítězného rozsudku u soudu, jenže ministerstvo zahraničí ho neuposlechlo a vízum Tabishovi znovu zamítlo. Pár se tedy opět setkal alespoň v létě na Srí Lance. V lednu 2019 se dočkali již dvanáctého zamítnutí od ministerstva.
Do toho Zdenka absolvovala několik soudů, mezi nimi i úspěšné soudní řízení, proti jehož rozsudku se ministerstvo zahraničí odvolalo. "Nejvyšší soud je ale rozmetal na malé kousky a dal nám zapravdu. A jako třešničku na dortu v odůvodnění uvedl, že s námi ministerstvo jedná a jednalo nedůstojně," vypráví žena, jíž nejbližších přátelé kvůli jejímu pákistánskému příjmení Karim občas říkají "Karimatka".
Od úředníka ministerstva zahraničí se lze například ve filmu Manželství dozvědět, že "účelovým sňatkem se chce třeťozemec dostat na území Evropské unie" a že takových případů jsou spousty. "My jako státní správa, potažmo soudy, zasahujeme přiznaně do života lidí a zkoumáme, jestli je nebo není na místě pravá láska, aby nedocházelo ke zneužívání imigračního systému Evropské unie," vysvětluje dále úředník.
Love story zachránil ministr Petříček
Když se zeptáte Zdenky, zda se vlastně lze českým úřadům divit, že neuvěřily skoro neskutečné love story české vozíčkářky a mladšího Pákistánce, odpovídá: "My jsme chápali, že se tomu těžko věří, ale ne pět nebo šest let našeho velkého snažení. To asi nevypadá moc na fingovaný sňatek. Ze začátku jsme ani nenadávali, neříkali si, co nás buzerují. Ale když už se z toho stala taková rutina - požádám - zamítnou - odvolám se - zamítnou - soud - vyhraju - zamítnou, tak už to bylo moc," vypráví Zdenka.
Za pět let manželství se tak viděli jen 94 dní. Přesto jejich svazek vydržel. "Bylo to proto, že jsme to skutečně jako vztah brali, později i jako manželství. A i všichni kolem nás brali náš vztah vážně. Prostě stejně jako má někdo roky manžela někde na ropné plošině, tak ten můj byl v Pákistánu," vysvětluje.
"Podle mě nebyl ohrožený jejich vztah, spíše to, aby Zdenka dokázala ustát tu samotu a devět let zničeného života," říká její dobrá kamarádka Lucie. "Byla to už opravdu beznaděj, jednání s úřady a soudy pořád nikam nevedlo," doplňuje.
V říjnu 2018 se stal novým ministrem zahraničí Tomáš Petříček. Česko-pákistánskému páru se zdál rozumný, Zdenka se ho proto rozhodla oslovit. V únoru 2019 mu pak napsala dopis, kde obšírněji vysvětlila jejich situaci a vylíčila, jak jim úřady zkazily šest let života, znemožnily jim být spolu a mít spolu děti, všechno jen kvůli podezření na účelový sňatek. Podle Zdenky hlavně proto, že šlo o obyvatele "problematické země".
"Dívala jsem se na Petříčkův Facebook a přišlo mi, že si ho vede sám, že mu ho nepíše nějaký 'pan píár', proto jsem ho oslovila přes Messenger a skutečně se mi ozval přímo on," líčí Zdenka. Pak už šlo všechno rychle - v dubnu jí zavolala Petříčkova asistentka a domluvily si schůzku, v květnu se setkala přímo s ministrem a začátkem července Tabish dostal víza, poté co se třicetihodinovou jízdou autobusem dostal z Karáčí do Islámábádu.
Tento zlomový rok 2019 je sledoval filmový štáb, aby jejich osudy zachytil pro dokument. V Karáčí prý natáčení vzbuzovalo velkou pozornost, protože to zde není příliš běžné. "Lidé nás zvědavě pozorovali z oken i venku na ulici, stoupali si před kameru a ptali se, kdy film bude v televizi," vzpomíná Tabish.
Z patnáctimilionového Karáčí do vylidněné Aše
Jedna z posledních scén v Pákistánu zachycuje, jak se jde Tabish rozloučit s rodiči, kteří se sňatkem nesouhlasili, neboť partnera mají správně vybírat oni. A už vůbec nechápali, proč se chce odstěhovat tak daleko. "V Pákistánu je to tak, že maminka bere své děti, ať jsou jakkoliv staré, stále jako děti a stará se o ně. Takže se bála, jak to budu dělat s jídlem, protože v Pákistánu jsem si nevařil. Oba se velmi znepokojovali, jak budu žít v tak odlišné kultuře. Ale jsem s nimi v častém kontaktu na Skypu a vidí, že jsem tu šťastný, že se máme dobře, rozumíme si, je to tu pěkné a že Zdenka výborně vaří s typickým pákistánským kořením, kterého jsem si přivezl plný kufr, takže teď už jsou klidnější a spokojenější," vysvětluje Tabish.
V srpnu 2019 konečně mohl přiletět na pražské letiště za Zdenkou a odstěhovat se za ní do Aše. Z patnáctimilionového Karáčí, jedné z největších městských aglomerací na světě, ležící u Arabského moře, do třináctitisícové Aše uprostřed lesů Ašské vrchoviny, na samotném konci Česka.
"Karáčí je velmi rušné a trochu chaotické město. V ulicích to žije celou noc, příliš neutichá ani dopravní provoz, mnozí řidiči navíc neustále troubí na klakson, do toho přecházejí lidi, vyznačené přechody tam nebývají. Lidé jsou aktivní pozdě do noci, vyráží ven bavit se, nakupovat a spát chodí až hodně pozdě," popisuje Tabish.
Když poprvé vyrazil do ulic Aše, nepotkal vůbec nikoho a ve městě bylo úplné ticho. "Absolutně jsem to nechápal. To všichni ještě spí? Nebo kam zmizeli?" směje se. "Na Tabishe to možná ze začátku působilo jako ‚zombie city‘," doplňuje ho se smíchem Zdenka. Když se ho ale zeptáte, zda jde o příjemnou či naopak těžkou změnu, pochvaluje si "klid, mír, čistý vzduch a krásnou přírodu".
Ašské lesy si velmi oblíbil a stal se z něj vášnivý houbař. "Můj první košík ale skončil skoro celý v odpadu, protože jsem bral úplně všechno," podotýká. V úlovku se našly i muchomůrky červené, protože podle jeho slov moc pěkně vypadaly. Postupně se ale velmi zlepšoval a přinášel z lesa kila jedlých hub, dokonce se naučil poznat i "hórčaka", jak říká.
Slavíme Vánoce i ramadán
Od prosince 2019 spolu slaví Vánoce. Tabish zdobí stromeček a pomáhá péct cukroví. "Konečně jsem poprvé viděl, jak to Zdenčino cukroví vypadá. Každý rok mi ho posílala do Karáčí celou krabici, ale cestou se to všelijak potlouklo a já jsem pak lžící vyjídal takový moc dobrý sladký prášek," popisuje s úsměvem. A jak jeho manželka doplňuje, zásilka obvykle putovala dva měsíce a poštovné stálo zhruba sedm set korun za kilo, takže šlo o drť dražší než nejluxusnější švýcarská čokoláda.
Na oplátku se s ním zase snažila dodržovat měsíc dlouhý ramadán, ale po třech dnech to musela vzdát, neboť nezvládala kvůli svým zdravotním problémům nejíst a nepít od východu do západu slunce a byla značně dehydratovaná. Po konci ramadánu nicméně spolu slaví několikadenní slavnost Eid al-Fitr, kdy si naopak muslimové užívají hojnosti, veselí se a dávají si dárky.
Když mají porovnat, zda se s většími předsudky kvůli svému netradičnímu svazku setkali v Pákistánu, nebo v Česku, Zdenka to rázně shrne: "Myslím, že je to úplně jedno. Na blbce narazíte všude, ať už je to v Pákistánu, nebo v Česku."
Vpluli jsme do manželství a řešíme to, co ostatní
Od českých úřadů mají prozatím klid, Tabish má pětileté vízum a povolení k pobytu, navíc po dvou letech manželství si může zažádat o trvalý pobyt. Musí ale složit zkoušku z češtiny, takže jak říká, požádá až později, až se na kurzech ještě více zdokonalí.
Na dotaz, nakolik je Zdenka ve filmu autentická, odpovídá: "Některé scény jsem se snažila pracně hrát, kdy mi režisérka řekla, abych se česala, čistila si zuby, řekla jí tohle a tohle. No, ale když na Tabishe houknu ‚Já tě pošlu zpátky k mamince!‘, tak to jsem já."
Jak se shodují, v Aši vpluli po letech žádostí a handrkování s úřady konečně do normálního manželství. "Když Tabish přijel, byla fajn ta blízkost a jeho opora. Ale je fakt, že když si člověk zvykne na samotu, tak pak by toho chlapa s ponožkami na zemi nakopal, no prostě klasika. Řešíme teď takový ten běžný život jako jiná manželství," shrnuje jejich vztah s úsměvem Zdenka.
Šťastný konec jim není přán
Tento rozhovor pořizujeme v Kasárnách Karlín ve čtvrtek 20. května 2021. V pondělí je už ale všechno jinak.
Tabish Karim slavil tak jako každý rok ramadán, jenž letos končil 12. května. A tak jako každý rok napsal na svůj Facebook pozdrav "Eid Mubarak", což v podstatě znamená "šťastný a veselý". K tomu připojil doušku, že myslí i na muslimy v Gaze a Kašmíru. Jeho facebookový post se ale nelíbil jeho zaměstnavateli - chebské firmě na výrobu hasičských potřeb, kde pracuje jako kontrolor kvality.
V pondělí 24. května našel tento počítačový expert, jenž vystudoval dvě vysoké školy, na svém stole výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou, údajně pro nadbytečnost. Tomu by však neodpovídala skutečnost, že firma na jeho pracovní pozici kontrolora kvality shání zaměstnance. Navíc ještě před týdnem si ho jednatelka firmy nemohla v pořadu České televize 168 hodin vynachválit, jak se rychle učí a jak je vzdělaný.
Firma mu navíc zaplatila dvouleté kurzy češtiny v hodnotě sto tisíc korun a on musel podepsat dokument, že společnost pět let neopustí. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že s ním dlouhodobě počítají. "Přijde mi to úplně postavené na hlavu. Všichni ho v práci chválili, chlapi v dílnách ho měli rádi a jeden facebookový pozdrav udělá takovéhle haló," říká k tomu Zdenka.
Mimochodem, vyhazov přišel zrovna ve chvíli, kdy Tabishovi uznala Západočeská univerzita v Plzni jeho titul získaný na Univerzitě v Karáčí v oboru aplikovaná fyzika - elektronika. Diplom z Univerzity v Islámábádu, kde vystudoval informatiku, zatím čeká na schválení.
