Brno - Když v roce 1817 sestrojil Karl Drais jízdní kolo, byla to spíše taková legrační koloběžka. Teprve o více než čtyřicet let později přibyly pedály. A velocipéd byl na světě. Ze zvláštní hračky se stal významný dopravní prostředek.
Spojení jízdní kolo a dopravní prostředek dnes ovšem pro většinu Čechů není automatické. Vyplynulo to ze čtvrteční Bike konference v rámci brněnského veletrhu Sport Life.
"Pro Čechy je kolo nástrojem pro volný čas. Kolo jako dopravní prostředek podle mínění lidí využívají hlavně sociálně slabší skupiny, důchodci, dělníci či studenti," tvrdí předseda Asociace specializovaných prodejců kol Petr Kohoutek.
Na kole za nákupy, do školy či do práce v Česku jezdí jen patnáct procent všech cyklistů. Ostatní bicykl využívají na krátké výlety, ke zlepšování fyzické kondice nebo jako formu turistiky.
Bicykl a lidé v Česku
Čeští cyklisté
- 15% lidí používá kolo jako dopravní prostředek na cestu za nákupy, do práce, do školy
- 45% na kole jezdí na kratší výlety
- 25% považuje kolo za životní styl, mají ho jako hlavní hobby
- 8% využívá kolo k turistice, poznáte je mimo jiné podle brašen na nosiči
- 5% je sportovců
- 2% ostatních užívá kolo například v práci
Kola prodaná v roce 2006:
- 50% krosová a trekingová
- 35% horská
- 10% dětská
- 3% městská
- 1% silniční
- 1% speciální
Zdroj: ASPK
České kolo? Krosový univerzál
Postoj Čechů k jízdním kolům jako ke sportovnímu náčiní se odráží také v prodejnosti jízdních kol. Češi jsou mezi Evropany skutečným fenoménem v nakupování takzvaných krosových kol. Těch se v Česku prodá asi pětačtyřicet procent z celkového objemu prodaných kol. Jinde v Evropě je lidé téměř nekupují.
Naopak městská kola, pohodlné, robustní modely s menším počtem převodů, nacházejí své kupce jen zřídka. "U nás se jich prodají jen asi tři procenta, proti zbytku Evropy je to velmi nízké číslo," zhodnotil Kohoutek.
V Holandsku se takzvaných citybiků prodá až devětapadesát procent, v Německu pětadvacet, ve Švýcarsku šestadvacet, ve Francii devatenáct. Naopak Rakušané se Čechům podobají. Jen šest a půl procenta prodaných kol tam připadá na citybiky.
Převážně ekologičtí aktivisté by rádi kola ve městech znovu viděli. Ministr životního prostředí Martin Bursík si myslí, že lidé by na kolech po ulicích jezdili, jen kdyby pro to měli lepší podmínky.
Například ve Vídni si lidé na ulici mohou půjčit kolo tím způsobem, že vloží platební kartu do čtecího zařízení a příště už stačí používat nastavený kód. První hodina jízdy je zdarma, další za euro. Systém má za rok asi milion uživatelů. V Berlíně funguje podobný systém přes mobilní telefon.
Praha? Čtyři mínus
Optimistou v budoucnosti kol ve městech je pražský radní a aktivní cyklista Petr Štěpánek. "Dříve byla cyklistika v Praze považována za rekreaci, dobrou zábavu na víkend nebo odreagování po práci. My jsme ji nazvali dopravou," uvedl Štěpánek.
Díky aktivitě vášnivého cyklisty vznikla první cyklostezka z okraje Prahy až do centra. "Budoucnost cyklistiky je v městských kolech. Tam, kde kolo kdysi začínalo, tam se zase vrátí," nešetří optimismem Štěpánek.
Jedním z Pražanů, který využívá právě cyklostezku ze Zbraslavi podél Vltavy do centra města je Jan Lipold. Když zrovna nepotřebuje auto, míří do práce na kole. "Jako ekologicky uvědomělý člověk nemám aspoň špatné svědomí," poznamenává napůl z legrace cyklista.
Kdyby měl kvalitu jízdy na kole po Praze ohodnotit jako ve škole, dal by jí čtyři mínus. "Je jasné, že to v Praze asi nikdy nebude jako v Pardubicích, které jsou rovné jako placka," říká Jan Lipold. "Situace se však mírně zlepšuje. Ovšem kdyby měla být celá Praha protkána cyklostezkami, stálo by to miliardy korun."
