Mníšek pod Brdy - Zoufalé volání o pomoc před divokými prasaty z desítek brdských obcí vyslyší dnes myslivci z celých středních Čech. V sobotu startuje lovecká akce, která nemá v Česku obdoby: plošný odstřel přemnožených divočáků.
"Situace je neudržitelná. Škody se každým rokem zvyšují a jdou do statisíců korun ročně. A co víc: zvyšuje se i nebezpečí zranění lidí. V našem městečku není výjimkou, že nejen jednotliví divočáci, ale četné skupiny divokých prasat se pohybují u náměstí, pošty, kulturního domu, obchodů, ale i mezi bytovými domy - v noci, ale i ve dne," alarmuje starosta Mníšku pod Brdy Petr Digrín.
V jeho tažení proti černé zvěři ho podporují tisíce lidí z regionu - jen petici, která požaduje účinnější snižování divočáků, podepsalo 3 600 lidí.
Nechoďte v sobotu do lesa
V brdském lesním masivu proto v časných ranních hodinách začne koordinovaná naháňka o odstřel. Radnice v Mníšku pod Brdy se na ní na území sahajícím od Mníšku po Vltavu a od pražské Zbraslavi až za Dobříš na Příbramsku dohodla s dalšími obcemi, myslivci, zemědělci a policií. Do rozsáhlého lovu se 150 střelci z kulovnic je podle starosty Digrína zapojeno přes 16 mysliveckých sdružení. A starosta lidem doporučuje: "Nechoďte dnes do lesa."
Nedlouho před zahájením lovu ukazuje Miloš Navrátil, kde nejčastěji se v Mníšku pod Brdy divoká prasata producírují. Nevycházíme přitom vůbec z centra obce. "Tady přímo před zámkem, támhle u hospody Káji Maříka anebo přímo tuhle u mateřské školky," ukazuje Navrátil, který je v městském úřadě pověřen krizovým řízením.
O divočácích se v Mníšku nežertuje
Zrovna před nedávnem, když se děti z mateřské školky vypravily na dopolední procházku, zvedla se podle Navrátila od plotu školky bachyně, kterou dětské povídání vyrušilo z odpočinku, a odkráčela beze spěchu i s osmi selaty do klidnějšího městského rajónu.
"To abyste v Mníšku začali trénovat úprk na stromy," říkám Narátilovi pro odlehčení hovoru o hrozbě divokých prasat. Jemu to ale jako žert ani trochu nepřipadá. Podobnými žerty není radno místní provokovat. Svědčí o tom i svědectví Anny Čelounové: "Večer jsme byli s manželem na silnici u rybníka, když jsme zaslechli děsivý hluk. Vylezla jsem na strom - ani jsem nevěděla, že to umím. Manžel pak zaháněl divočáky baterkou, dupáním a křikem."
Oborný hospodář z Lesní správy Jiloviště Filip Tobolka má divoká prasata za mimořádně inteligentní zvířata. "Občas mi dokonce připadá, jako kdyby si přečetla honební zákon, takže dobře ví, že jim mimo honitby - v poslední době zvláště v obcích jako je Mníšek pod Brdy - nic hnehrozí a že tam na ně střílet nesmíme," poukazuje lesník na jednu z příčin přemnožení divokých prasat.
Právě dnes se ovšem divočácí střílí i na nehonebních pozemcích, kam se jindy - vždy v době lovu - takticky stahují a v tichosti vyčkávají, až se nebezpečí přežene. Před střelci dnes nebude úniku. Prasata nebudou moci (jak jsou zvyklá) utíkat z honiteb do polí, kde jim nic nehrozí, anebo z honitby, v níž se právě loví, do jiné, kde se to teprve plánuje.
Hlavním "viníkem" kritického přemnožení černé zvěře je však podle Tobolky zemědělská velkovýroba v dnešní podobě. "Stáda kanců si jednoduše vlezou do kukuřičných či řepkových lánů, kde mají přebytek potravy, a několik měsíců tam v klidu, míru i přemíry blahobytu žijí a rozrůstají se. Příčin přemnožení prasat je víc - tohle je ale ta hlavní," vysvětluje lesník, jenž sobotnímu koordinovanému odstřelu divočáků v okolí Mníšku šéfuje.
Recept císařovny Marie Terezie: Střílet, střílet, střílet
Přemnožená divoká prasata trapila naše předky už v dobách císařovny Marie Terezie a jejího následníka Josefa II. Osvícení panovníci se ovšem s "prasečím problém" rázně vypořádali vydáním příslušných patentů. "Černou zvěř nechali jednoduše vystřílet - a měli od ní pokoj," vrací se do dávné historie jeden z předních expertů profesor Jaroslav Červený z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.
Císařovna Marie Terezie reagovala například podle profesora Červeného už v roce 1766 na škody způsobené zvěří vydáním patentu o povinnosti hrazení škod a o čtyři roky později (1770) vše završila "zákazem chovu prasat divokých ve volnosti".
Nařízení se navíc týkalo i jelení zvěře, takže si poddaní mohli svá pole oplotit tak, aby se na ně žádná zvěř nedostala. Ještě dál šel ovšem její syn, císař Josef II. - ten v roce 1786 vydal lovecký řád, který nejenže opět stanovil povinnost hrazení škod zvěří, ale mimo jiné zrušil dobu jejího hájení. "Střílet, střílet a zase střílet po celý rok - to byla tehdejší taktika, která dostala stavy přemnožené černé zveře téměř na nulu," popisuje taktiku z dob císařovny Marie Terezie profesor Červený. Divoká prasata byla kvůli lovecké vášni vrchosti chována jen v několika oborách.
Nová nařízení se ovšem neobešla bez odporu vrchnosti, která si zavedla vlastní doplňky loveckého řádu - například zákaz lovu v období březosti samic, včetně pravidel péče o mláďata.
Vztah lidské společnosti ať už k jelení či černé zvěři se podle profesora Červeného v nepravidelných periodách neustále opakuje. Střídají se období, kdy jsou například jeleni upřednostňováni na úkor stavu lesa a jeho schopnosti regenerace. Tehdy vždy početní stavy jelení zběře ve volné přírodě neúměrně narůstají. Teprve potom přicházejí období, kdy jsou jeleni intenzivně redukováni nebo zavíráni do obor.
"Pokud se už někdy dosáhne vyváženého stavu jelení či černé zvěře, tak to nemá nikdy dlouhého trvání. Dříve nebo později - i díky myslivecké touze po lovu a trofejích a dnes hlavně zemědělské velkovýrobě - začne lidi trápit "umělé přemnožení" jelenů či divokých prasat stajeně jako za Marie Terezie. Divočáci se mimochodem stávají v Česku jednou z hlavních lovných zvěří, té ostatní už moc není," vysvětluje po staletí opakující se periody potíží z přemnoženými prasaty profesor Červený.
