Z chudých Romů stát udělal mimořádně atraktivní klienty

Zuzana Kubátová Zuzana Kubátová
27. 8. 2013 6:00
Jak funguje byznys se sociálním bydlením? Exkluzivní reportáž z Ostravy
Foto: Ludvík Hradilek

Ostrava - Sílící protiromské nálady, jež vyvrcholily tuto sobotu demonstracemi v šesti českých a moravských městech, jasně ukazují jedno: stát ani obce si nevědí rady s rozšiřující se komunitou chudých lidí, žijících po generace na okraji společnosti. Sociální systém, který uplatňují, situaci neřeší - zato napomáhá byznysu, který na chudině a sociálním vyloučení parazituje.

Nejkřiklavějším příkladem je bydlení.

Jak vytvořit ohnisko konfliktu

"Nikdy jsem nebyla rasistka, na Romy jsem zvyklá, vyrůstala jsem s nimi. Ale to, co se tu děje teď, je hrozné," říká pětačtyřicetiletá Ivana, která se narodila v dělnické kolonii v Ostravě-Vítkovicích. Líčí, jak si jako malá s romskými dětmi hrála a jak ji romská sousedka "zachránila", když ji na ulici obtěžoval bílý opilec. Dnes bydlí v ostravské čtvrti Zábřeh, v místě, kde donedávna romský problém nikdo necítil. Život se tu prý teď ale stává nesnesitelným.

"Kolem náměstí se potloukají romští výrostci a otravují lidi. Nemohu si na ulici zapálit, aby nepřiletěla děcka a neloudila cigarety. Postávají kolem bankomatů, kdo si vybere peníze, na toho se přilepí a žebrají. Jsou vlezlí, když jim nevyhovíte, sprostě nadávají," popisuje. V okolních ulicích jsou na denním pořádku vykradená auta, množí se krádeže v obchodech a vyloupené domovní sklepy, v parcích přibývá nepořádku, zákoutí páchnou močí.

Ostravský Zábřeh zažívá nebývalý příliv nejchudších Romů. Právě tady jsou totiž mimořádně dobré podmínky pro byznys s chudobou, do něhož se v Ostravě pouští stále víc podnikatelů.

Zábřeh tvoří především sídliště, od starých cihlových bloků z 50. let až po obří panelákové satelity z dob končícího socialismu. Kromě bytových domů se tu stavěly i ubytovny a hotelové domy pro přespolní dělníky. Právě ty dnes hromadně skupují podnikatelé, kteří v nich nabízejí bydlení nejchudším, zpravidla Romům. Ti se přesouvají z tradičních romských lokalit, kde z různých důvodů přicházejí o bydlení.

Atraktivní klientela

Pro majitele realit jsou chudí Romové mimořádně atraktivní klienti. Jsou nenároční, nečekají vysoký bytový standard, protože často přicházejí ze zanedbaných domů. A většina z nich platí nájemné ze sociální dávky, kterou jim hradí stát.

"Je pro mne daleko výhodnější vzít na byt romskou rodinu, protože u ní mám jistotu, že za ni nájem dostanu. Když si vezmu bílý pár, oba zaměstnané, může se stát, že do půl roku budou bez práce, nebudou mít z čeho platit nájem a já s nimi budu mít jen problémy. To u lidí, za které platí stát, nehrozí," popsal Aktuálně.cz na rovinu jeden ostravských realitních byznysmenů.

Státem dotovaný byznys s chudobou roste: podle údajů ostravského úřadu práce se v červnu letošního roku vyplatilo na příspěvku na bydlení jen v Ostravě více než 14 tisícům lidí přes 46 milionů korun. Od ledna vzrostla tato suma o 10 milionů měsíčně.

Za celý Moravskoslezský kraj stát takto vyplácí kolem 900 milionů měsíčně. Peníze jdou pochopitelně nejen Romům, ale i neromským nízkopříjmovým rodinám, nezaměstnaným či osamělým matkám. Velká část se jich točí v byznysu kolem chudinských ubytoven.

V Ostravě se tato zařízení rodí jako houby po dešti.

Příkladem může být právě nejnovější ohnisko sváru v Ostravě-Zábřehu, problematická ubytovna v Čujkovově ulici nedaleko náměstí. Šestipatrový dům, v němž žije několik stovek lidí (přesné číslo neznají ani úřady, protože nájemníci tu nejsou přihlášení k trvalému pobytu), původně patřil hutím ArcelorMittal, léta jej měla v pronájmu jedna z ostravských neziskovek.

Loni dům koupil podnikatel Martin Gavlas a začal pokoje pronajímat romským klientům, kteří přišli o bydlení jinde. Třeba proto, že jejich dosavadní domovy zcela zchátraly, jako se to stalo ve známé ostravské lokalitě Přednádraží, nebo proto, že už dřív žili na jiných ubytovnách, dělnických hotelových domech či v chudinských ghettech, které jejich majitelé (často rovněž pro zchátralost) ruší.

Čujkovova je jen jeden příklad z celkem 11 ubytoven, jež dnes eviduje městská část Ostrava-Jih, kam tato ulice spadá. V celé Ostravě je jich kolem třicítky. Podle občanského sdružení Vzájemné soužití, jež problém letos mapovalo v rozsáhlé studii, v nich žije jen v Ostravě přes sedm tisíc lidí.

Patnáct tisíc za pokoj, záchod na chodbě

Vlastníky jsou drobní podnikatelé jako Martin Gavlas, ale i velké firmy, včetně největšího majitele nájemních bytů v zemi, skupiny RPG, jejímž spolumajitelem je miliardář Zdeněk Bakala. Jen RPG vlastní v Ostravě tři podobné ubytovny, další dva velké hotelové domy s převážně romskou klientelou má v Havířově. Provoz ubytoven a veškeré starosti s nájemníky však přenechává partnerům - firmám Lukray a HDP Group.

Někteří vlastníci se snaží v ubytovnách vytvořit alespoň podmínky pro sociální práci. "Zjistili jsme, že je třeba s těmi lidmi pracovat, aby se eliminovaly problémy v okolí, že nestačí dát jim jen střechu nad hlavou," říká mluvčí RPG Petr Handl (o projektech sociální inkluze, na nichž se RPG podílí, budeme informovat v samostatném textu). Jiní ale inkasují peníze a klienty nechávají svému osudu.

Ačkoliv ubytovny vznikaly jako místa pro dočasné bydlení dělníků v ostravských dolech a hutích, dnes v řadě z nich bydlí celé rodiny. Většinou jde o Romy, mezi klienty jsou ale i příslušníci bílé majority, kteří dlouhodobě žijí na sociálním dně. Tito lidé bydlí vzhledem k nízkému komfortu ubytoven mimořádně draze.

V ubytovnách se běžně platí nikoliv za pronajímanou jednotku, ale za osobu. Není výjimkou, že nájemné včetně služeb za pokoj o necelých dvaceti metrech čtverečních, se společným sociálním zařízením na chodbě a jedinou kuchyňkou pro celé poschodí, se pro rodinu vyšplhá nad 20 tisíc - což je částka,  za niž si v Ostravě můžete pronajmout pěkný třípokojový byt první kategorie. Pokud ovšem nejste Rom s početnou rodinou.

Loni stanovil stát horní hranici pro uznatelné náklady na bydlení a určil tak maximální výši příspěvků na nájemné, dotacím předraženého nekvalitního bydlení ale nezabránil. "Došlo ke zpřísnění, ale i tak majitel ubytovny v Ostravě za šestičlennou rodinu dostane ze sociálních dávek klidně 15 až 24 tisíc," uvádí studie zpracovaná sdružením Vzájemné soužití.

Autoři studie navíc zachytili i případ, kdy na jednotlivých pokojích v ubytovně bydlely rodiny s dětmi, nájemní smlouva ale byla vypsána na každého dospělého zvlášť a stát tak každé této rodině hradil drahé bydlení hned dvakrát - aniž by nájemníci peníze vůbec kdy viděli. Ukázalo se, že tuto „podmínku" si pro klienty vyhradil majitel ubytovny.

Od státu rovnou podnikatelům

Řada ubytovatelů účtuje nadsazené sazby za energie a služby (elektřina či plyn jsou započítané do paušální platby za bydlení). Peníze často proudí přímo z úřadu práce na účet realitní firmy, protože provozovatelé si vymiňují souhlas s tímto postupem přímo v nájemní smlouvě.

Ani sociální pomoc přitom nezabrání tomu, že se Romové kvůli tomuto drahému a státem dotovanému bydlení zadlužují a snižuje se tak jejich šance, že se ze sociálního dna dostanou: Ubytovatelé často požadují před nastěhováním vysoké kauce. Život na ubytovně navíc může být překvapivě drahý - mnohé jsou v odlehlých místech, kde nejsou obchody. A tak provozovatelé ubytoven zřizují večerky či prodejny potravin, často ovšem s předraženým zbožím.

Studie o. s. Vzájemné soužití, která mapovala podmínky na téměř třech desítkách ostravských ubytoven, konstatuje, že jsou zcela nevhodné pro dlouhodobý pobyt rodin s dětmi. Navíc lidé, kteří tu delší dobu žijí, ztrácejí schopnost bydlet samostatně.

Odvykají řešit běžné problémy, ženám chybí pospolitost ze společných kuchyněk, za dveřmi bytu v běžném domě se lidé ocitají v izolaci, na kterou nebyli zvyklí. Vzájemné soužití přitom popisuje případy rodin, které na ubytovnách žijí pět a více let. Postupně se tak rodí generace dětí, jež běžné bydlení vůbec nepoznaly.

Státem dotované ghetto

Stát ale hradí přemrštěné ceny i za bydlení v běžných nájemních bytových domech, do nichž jejich vlastníci neinvestují prakticky žádné peníze, nechají je chátrat a každý měsíc inkasují státem zaručený solidní příjem. Právě takto bydlí část rodin, jež přišla během posledního roku o bydlení v pověstném Přednádraží, kde zdevastované domy s nefunkční kanalizací označil statik za neobyvatelné. Někteří nájemníci z Přednádraží, jimž obec nebyla schopna nabídnout náhradní byty, skončili v Riegrově ulici v Ostravě Hrušově.

V ulici uprostřed čtvrti, jež se vylidnila po povodních v roce 1997 a část se jí zbourala, zbylo posledních pět činžáků. Patří podnikateli Petru Kudělovi. Klienty jsou vesměs Romové, část starousedlíci, část přistěhovalci z Přednádraží.

Jeden z domů je téměř vybydlený, ostatní čtyři jen neuvěřitelně zchátralé - až na nová okna, jež v některých domech nahrazují původní, zcela prohnilé rámy. Oprýskané venkovní zdi, uvnitř plíseň, na chodbách se nemalovalo od dob Bezručova markýze Gera. Před domy chybí chodníky, za nimi je rumiště po zbourané škole.

V bytě rodiny Mackových je chladno i za teplého letního dne, ve vzduchu čpí plíseň a vlhko, přestože v malých kamnech na dřevo v pokoji se i teď topí. Sedmičlenná rodina za dvoupokojový byt s malou kuchyňkou platí 9,5 tisíce korun. Celá rodina žije ze sociálních dávek, i když paní Macková dotlačila alespoň dvě ze svých pěti dětí do učení: Nejstarší dcera je vyučená pekařka, syn zedník.

Ani jeden z nich ale nesehnal práci a rodina na vzdělání dalších ratolestí rezignovala. Nejmladší patnáctiletá dcera sedí na okenním parapetu s cigaretou v ruce a nepřítomným pohledem, v němž se zračí apatie, beznaděj, odevzdanost…

Riegrova ulice je typické ghetto, z něhož je malá šance na únik. Ghetto, financované státem, o něž už dávno zbytek Ostravy ztratil zájem. Jediný slušně omítnutý dům na konci ulice patří městu, bývalo tu otevřené nízkoprahové sociální zařízení a lékařské ordinace. Ty už jsou přes rok zavřené.

Nevíme si rady

Ostravští politici si s romským problémem evidentně nevědí rady. Když se v Ostravě-Jih v areálu zdejší nemocnice uvolnila nedávno další budova, vhodná pro vznik ubytovny, radnice ji raději za téměř 17 milionů korun sama koupila. Chce ji přestavět na dům s malými byty pro sociálně potřebné. S Romy se tu ale nepočítá - v budoucnu by sem měli přicházet „slušní lidé", senioři či mladé rodiny, jež nedosáhnou na byty za tržní ceny.

Starosta Ostravy-Jih Karel Sibinský chápe, že k řešení romského problému nestačí uzavřít Romům přístupové cesty do svého obvodu. "Víme, že nám na ubytovnách dorůstá už druhá generace lidí, kteří nikdy nepracovali. Tito lidé už se o to ani nepokoušejí, zvykli si na život na dávkách a jsou přesvědčeni, že stejně nemají šanci práci sehnat. Nemají žádnou motivaci, žádné iluze," říká.

Recept na to, jak jim pomoci, ale nemá. Radnice podle něj po změnách v systému sociálních podpor z posledních let ztratily šanci se sociálně vyloučenými lidmi pracovat. A stát, který tyto pravomoci přenesl na úřady práce, zcela selhává. "Politici žijí ve skleněném zámku a skutečné problémy neřeší. Když se ale problém přenese na náměstí, začíná působit davová psychóza, potíže se zveličí a konflikt vyostřuje. A nakonec to nejvíc odnesou ti Romové, kteří se snaží pracovat a žít jako ostatní," uzavírá starosta.

Poznámka redakce: Zdeněk Bakala je vlastníkem společnosti Economia, které patří i Centrum Holdings, vydavatel deníku Aktuálně.cz.

 

Právě se děje

Další zprávy