Mnozí pedagogové se snažili, aby tenhle den byl v té stereotypní šedi nekonečného vysedávání doma u on-line výuky aspoň trochu jiný, výjimečný. Pro žáky třetích tříd je to obzvláště podivné pololetí. Jako devítiletí prožili největší podíl svého školního života vynuceným učením "na dálku" (žáci 1. a 2. tříd do školy chodí). Proto začněme s nimi.
Jako velkou slavnost dnešek se svými třeťáky pojala učitelka Pavla Vařáková ze základní školy Emy Destinové v Českých Budějovicích. Byť to nebylo osobní setkání, ale jen prostřednictvím počítačových monitorů.
"Všichni jsme se svátečně oblékli, já provětrala dlouhé plesovky," popisuje. Děti si připravily vystoupení, hrály na hudební nástroj, zpívaly, tančily, kouzlily, vyprávěly vtipy či dávaly hádanky. Paní učitelka o všech vystoupeních věděla, takže je pak mohla profesionálně odmoderovat s mikrofonem v ruce. "Přes hodinu jsme se bavili jako v divadle. ‚Přišla‘ k nám i paní ředitelka. Na závěr přišlo moje vystoupení, zveršovala jsem Baladu o 3.B, na každého žáka jedna sloka," usmívá se Vařáková.
Základní škola s rozšířenou výukou tělocviku v Pardubicích na Benešově náměstí se může pochlubit mnohými atletickými úspěchy, ale najdeme v jejich řadách i mnohé činorodé pedagogy. Třeba třídní učitelku třeťáků Michaelu McDoubravovou. Koho by zarazilo jméno, "Mc" si do něj Michaela přidala jako parafrázi na profesorku Minervu McGonagallovou v kouzelnické škole v Bradavicích.
Právě Harry Potter je prostředí, v němž se nyní odehrává její výuka. "Každému třeťáčkovi jsem vytvořila pololetní vysvědčení v tomto stylu s jejich fotkou v moudrém klobouku, se známkami, které získali, a podepsala jsem se jako třídní profesorka Michaela McDoubravová," líčí.
Se všemi dětmi předtím provedla sebehodnocení, tedy jejich pohled na to, jak zvládají výuku. V den vysvědčení si udělali třídnickou hodinu a na ní vyhodnotili všechny odpovědi. "Na závěr téhle hodinky jsme si virtuálně přiťukli připravenou sklenkou s limčou. Poté jsem všem dětem postupně zavolala, osobně jsme si popovídali, pochválila jsem je a povzbudila a poslala jim vytvořené vysvědčení," dodává Doubravová.
Třeťáky učí i Jitka Prchalová ze základní školy Dobronín v dvoutisícové obci nedaleko Jihlavy. Ta na hodnocení nejprve spolupracovala s rodiči, protože ti jsou nyní přímými svědky školních výkonů svých potomků. "Dala jsem návrh, rodiče se mnou diskutovali," přibližuje Prchalová. Dnes následovalo spolu s dětmi jejich sebehodnocení. "Každý posoudil, jak pracuje během distanční výuky, zda je samostatný, zda posílá úkoly, zda dělá něco navíc, čte, je aktivní v on-line hodinách a podobně. Poté shrnuli, jakou známku by si dali," vysvětluje. Nakonec je ohodnotila slovně sama a řekla jim, co mají na vysvědčení.
Originálně pojala poslední den pololetí také Eliška Haasová, prvostupňová třídní učitelka v ZŠ Vratislavova v Praze 2. Děti si měly připravit ke konzumaci nějaké dobroty, na hlavě si vytvořit vtipný účes a ve dvojici nacvičit lidovou píseň s hudebním doprovodem. "Také jsme si společně aspoň na dálku připili s přáním úspěšného vykročení do druhého pololetí," popisuje učitelka a dodává: "Jelikož jsme liščata, také jsem se s účesem přidala a vytvořila fotku s červeným kloboukem, na němž je připevněna imitace lišky."
Někteří učitelé zorganizovali logisticky náročnou akci, aby vysvědčení mohli předat osobně. Někteří rozdávali vysvědčení před školou, každý žák přišel zvlášť, s každým si osobně promluvili. "Ráno jsme měli společnou on-line snídani, potom následovalo osobní předání před školou. Chodili po jednom, každého jsem zhodnotila, bylo to milé. Prostě jsme se museli vidět," říká například Iva Scharfová ze základní školy Slovanka v České Lípě.
Libor Pelcman je třídní učitel deváťáků v základní škole Elišky Krásnohorské v Plzni. Svou třídu si rozdělil po dvojicích, jak spolu sedí, aby se mohli potkat největší kamarádi a ty si dle rozpisu zval. "Známky už většinou věděli od učitelů nebo z on-line systému, takže nakonec z toho vyplynul moc fajn pokec o tom, jak se mají, co dělají a jak to všechno zvládají," říká.
Se svými svěřenci probral nejen to, na jakou střední školu se hlásí, nebo kdo si co doma vaří, ale prý došlo i na zákulisní informace z hokejového klubu Škoda Plzeň či na závislost na instantních polévkách. "Musím říct, že to byla asi nejlepší distanční hodina za celý rok," dodává Pelcman.
Kreativita českých třídních učitelů však těmito ukázkami zdaleka není vyčerpána. Žáci se dočkali třeba i pohádkového vyučování v karnevalových kostýmech, které odtajňovali postupným zapínáním kamer, on-line předávání elektronického vysvědčení venku na sněhu v lyžařském oblečení, někdo zase prožil "den veselých ponožek", jinde děti čekalo večerní vysvědčení před školou.
