Ilustrační foto | Foto: Shutterstock

Z okna jsem zahlédl své dítě, jak společně se svým kamarádem bijí mladšího kamaráda. Jak správně zareagovat?

Rychle zakročit. Silným hlasem: "Vidím, co děláte. To není fér, dva na jednoho. Už žádné bití." Pokud nás rychle nic jiného nenapadne, dají se v takových vypjatých situacích použít i zákazy nebo příkazy ("Nechte toho! Pusťte ho!"), kterým se jinak vyhýbáme.

Co nejdřív se dostat do osobního kontaktu s dětmi a zabránit dalšímu násilí - postavit se mezi ně, zadržet ruku, která chce uhodit, nebo nohu, která chce kopnout. To je ochranné a oprávněné využití síly. Nafackovat dítěti, protože bilo druhé dítě, nebo použít jiný trest, je oproti tomu zneužitím moci, které s sebou nese nebezpečné poselství: můžeme druhým ubližovat, ale potřebujeme k tomu zajistit si nad nimi moc.

Až poté, co zastavíme násilí, se pokusíme navázat kontakt slovy: "Všichni tři jste rozzlobení. Asi se před tím něco stalo. Třeba můžu pomoct, abyste se domluvili. Rád bych porozuměl. Jirko, chceš mi říct, co se událo a jak to vidíš? A Jakube? Nedorozumění se dá řešit slovy, ne kopáním. Jakube, můžeš teď říct Jirkovi, co by sis přál?"

Později, kdy už nejsme tolik v emocích, hledat společně s dětmi možnosti, jak jinak než bitím se dá vyjádřit nesouhlas nebo hněv. Jak se dá bránit, když si na nás někdo dovoluje. K čemu vede, když na násilí odpovíme dalším násilím.