Praha - Zákonodárci se budou zabývat nejrozsáhlejší peticí v historii České republiky. Její autor, starosta Kmětiněvsi Luděk Kvapil, žádá, aby byli dětští vrazi pod dohledem po celý zbytek života.
Současná mezera v legislativě totiž neumožňuje nezletilé vrahy jakkoliv postihnout, ani je v dospělosti dále kontrolovat.
Ve většině případů jsou pouze umístěni do výchovného ústavu, odkud ale musejí být po dosažení plnoletosti propuštěni.
Petiční archy, které starosta Kvapil rozeslal do všech měst a obcí v České republice, už podepsalo 400 tisíc lidí. Přípravou návrhu zákona, který by žádost podepsaných lidí vyslyšel, se proto podle informací MF Dnes zabývá bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Podle předsedkyně sněmovního petičního výboru Zuzky Bebarové-Rujbrové jde o nejvíce nasbíraných podpisů pod petici v historii Česka.
Starosta Kmětiněvsi, která leží poblíž Kralup nad Vltavou, petici sepsal kvůli případu třináctileté místní dívky, kterou v roce 2004 zabil a poté sexuálně zneužil její teprve čtrnáctiletý spolužák. Svůj čin si prý navíc předem důkladně naplánoval. Pro svůj nízký věk byl umístěn pouze do výchovného ústavu.
Letos v lednu, tedy rok po dosažení plnoletosti, byl násilník propuštěn a nyní je čistě na něm, zda bude pokračovat s léčbou. Podle primáře ochranné léčby v pražských Bohnicích se zatím léčí. Nikde ale není psáno, že si to třeba už zítra nerozmyslí.
"Co my víme, jestli se na to jednoho dne nevykašle a nezavraždí dalšího člověka," cituje MF Dnes starostu Kmětiněvsi Luďka Kvapila. Na druhou stranu podle odborníků je šance, že se mladí delikventi změní, poměrně vysoká. Až polovina vrahů se prý po propuštění plně začlení do společnosti a problémy se zákonem nemá.
Vězení pro děti?
V Česku většina dětských vrahů končí ve speciálních dětských domovech či výchovných ústavech. Opakem je například Velká Británie, kde může být už desetileté dítě posláno do vězení.
Do povědomí se zapsal případ, kdy dva desetiletí chlapci tu v roce 1993 unesli a zavraždili dvouleté děvčátko. Byli odsouzeni na doživotí. Ve speciálním vězení se pak dětem intenzivně věnovali, měly k dispozici počítačové hry, televizi, video, chodily do divadla, na vycházky a na fotbalové zápasy.
V osmnácti letech je britský soud propustil na svobodu s tím, že už jim prostředí i takto liberální věznice neprospívá.
Nyní už šest let žijí se svými rodinami, mají změněnou identitu, rodná čísla, pasy apod. Do konce života budou pod dohledem probačních úředníků, kteří budou sledovat, jak se zapojili do života, stejně jako jejich duševní stabilitu.
