Praha - Byla to největší událost letošního podzimu, když do Česka dorazil - vůbec poprvé od svého zvolení - papež Benedikt XVI.
Pro katolickou církev to byla návštěva veskrze úspěšná: Po dlouhé době se náboženská témata dostala do palcových titulků novin, politici odložili hádky o vyrovnání a pozorně naslouchali svatému otci, dokonce i sponzoři se tentokrát mohli přetrhnout, aby na návštěvu přispěli.
Po ony tři dny byl Benediktovi XVI. průvodcem kardinál a pražský arcibiskup Miloslav Vlk. O čem si český primas a papež povídali? Jak kardinál s odstupem téměř tří týdnů návštěvu svatého otce hodnotí? A jak se jezdí papamobilem? I o tom kardinál Miloslav Vlk hovořil s reportéry Aktuálně.cz v obsáhlém rozhovoru, jehož první část vám přinášíme.
| Druhou část rozhovoru si můžete přečíst zde: Vlk o politicích: Za tohle jsme za totality nebojovali |
A.cz: Maraton příprav návštěvy papeže Benedikta XVI. trval měsíce. Dopadla na vás pak únava?
Únava už je dávno pryč - pokud tedy nějaká byla, protože to setkání bylo velmi úspěšné a tedy posilující. Ze všech stran jsem slyšeli pozitivní ohlasy a pozitivní hodnocení co se týká logistiky, připravenosti a tak dále.
V uplynulých dnech nás zaměstnávalo především děkování. Psali jsme děkovné dopisy, připravovali poděkování všem formou pastýřského listu. Řekl bych, byli jsme v děkovací euforii.
A.cz: Už jste vyčíslili, jaké byly celkem výdaje na třídenní pobyt papeže? A máte například odhad, kolik se nakonec na organizaci návštěvy podílelo dobrovolníků?
Ve zkratce:
Kardinál Miloslav Vlk
- Po základní vojenské službě nastoupil tento rodák z Líšnice na Písecku ke studiu historie a archivnictví na Univerzitě Karlově. Na začátku šedesátých let pracoval jako archivář v Třeboni a Českých Budějovicích.
- V roce 1964 nastoupil na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, vysvěcen na kněze římskokatolické církve byl v červnu 1968.
- Do roku 1971 působil jako sekretář biskupa Josefa Hloucha v Budějovicích, v dalších letech byl administrátorem farností. Nejprve v Lazišti a Záblatí na Prachaticku, následoval Rožmitál pod Třemšínem, Bohutín a Drahenice na Příbramsku.
- V říjnu 1978 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu kněžského povolání. Stal se dělníkem úklidové čety.
- V lednu 1989 získal zpět státní povolení a stal se farářem v Klatovském okrese.
- V únoru 1990 byl jmenován biskupem Českobudějovického biskupství.
- O rok později - 27.3.1991 - byl papežem jmenován arcibiskupem pražským a primasem českým.
- V roce 1994 byl jmenován kardinálem.
- Tuto funkci vykonává i přes to, že v roce 2007 - v 75 letech, jak je pravidlem - požádal Miloslav Vlk o odchod na odpočinek. Papež jej požádal, aby české katolíky vedl další dva roky. Tento termín vypršel v květnu 2009. Očekává se, že jeho nástupce bude znám do konce roku.
SPECIÁL:
Bilance a statistiky o návštěvě Benedikta XVI se dělají, ale jaksi to není moje záležitost.
V Česku byla ve všech kostelech vyhlášena sbírka. Náklady na církevní část papežova pobytu pokryly tyto sbírky, dále pak sponzorské dary. Aktivitou a prací dobrovolníků z řad věřících se podařilo náklady snížit. Bez pomoci stovek dobrovolných pracovníků a tisíců dobrovolných dárců z řad věřících, byť někteří přispívali jen malými částkami, bychom nikdy tak velkolepou akci nemohli zorganizovat.
Samozřejmě tu byly také částky, které daly města Brno, Stará Boleslav a také Ministerstvo kultury. Tyto částky se často použily na úpravy komunikací a jiných věcí, které zůstávají. Státní část návštěvy pokrýval stát.
A.cz: Když jsme společně dělali rozhovor v lednu, posteskl jste si, že církvi se sponzoři nehledají zrovna snadno. Tentokrát to asi bylo jiné, že?
Je to tak. Ochota sponzorů byla výrazně vyšší než v jiných případech. Šlo o dary nejen finanční, ale i věcné. Vlastně - dary, které se dávaly papeži, byly většinou sponzorskými dary.
A.cz: Benedikt XVI. je neustále porovnáván s jeho předchůdcem Janem Pavlem II. Vy jste osobně poznal oba dva. V čem Vy vidíte tu rozdílnost těchto dvou osobností?
Jana Pavla II. jsem znal delší dobu. A také blíže. Byl tady třikrát, měl jsem vícekrát možnost se s ním setkat a jednat i v Římě. Znal jsem ho blíže a důvěrněji než Benedikta XVI. Byl to člověk otevřený, komunikativní, ovládal kontakt s médii a veřejností, dalo by se říci s davy. A získával tím lidi.
Benedikt XVI. byl dlouhá léta Janu Pavlovi II. nablízku jako prefekt Kongregace pro nauku víry, která je "nejdůležitějším ministerstvem ve Vatikánu". Byl dlouhá léta znám jako profesor, jako konzervativní člověk. Jako ten, kdo je strážcem "pravověří".
Po jeho zvolení se počítalo s tím, že po Janu Pavlu II. to bude mít v roli papeže těžké. Musím ale říci, že Benedikt XVI. velmi překvapil. Není jen profesorem uzavřeným ve své pracovně, který stále píše.
I tady v Česku bylo vidět, že se dovede druhým otevřít. A že to nejsou jen naučená a napodobená gesta, která dělal Jan Pavel II. Čímsi lidi získává. Je to jeho hluboký způsob myšlení, jeho argumentace, ale také jeho zvláštní plachost.
A.cz: Zahraniční média jej onálepkovala jako "rotvajlera" nebo "panzerkardinála".
Po ty tři dny jsem s ním byl hodně a mohl jej pozorovat poměrně zblízka. Nevšiml jsem si žádné razantnosti nebo vystupování z pozice moci. Viděl jsem spíš plachost, řekl bych skoro až nesmělost a nejistotu.
Mám pocit, že toto je velmi sympatická vlastnost, kterou si získává lidi. Není to žádný panzerkardinál, jak jej kdysi nazývali němečtí novináři. Potvrdil by mi to každý, kdo se s ním osobně setkal.
A.cz: Většina Čechů se k papeži dostala nejblíže přes velkoplošnou obrazovku... Nemohl byste nám popsat nějaký konkrétní moment, kdy jste si té nesmělosti či plachosti, jak říkáte, povšiml?
Když stál před některými lidmi, tak jsem viděl jeho výraz tváře. Tam jsem si to uvědomoval. Když jsem s ním jednal hned po jeho zvolení v roce 2005, tak jsem to ještě nepostřehl. Tehdy byl velmi otevřený, radostný. Ale až nyní pří této návštěvě jsem si tohoto rysu povšiml.
A.cz: Česko není zrovna země, kde by byly zástupy věřících. A najdnou v ulicích byly a vítaly papamobil... Jaký to pro vás byl pocit, jet tímhle vozítkem s papežem po Praze?
Je to zajímavý pocit... Ale místní biskup je vždy v tom papamobilu jako tichý doprovod. Nemá tam papeže zastiňovat nebo mu konkurovat. Sedí tváří k papeži a zády po směru jízdy.
A.cz: Čili tam nebyl prostor pro důvěrnější debatu?
Především jsem respektoval, že papež zdraví lidi. Není to chvíle na nějaké vážné rozhovory. Spíše jsem jen komentoval, kudy jedeme a co to je za místa, která míjíme.
Provázel jsem ho také po arcibiskupství, kde si ve třetím patře odpočinul. Dal jsem mu k dispozici svůj byt. Ale ujišťují vás, že o svém nástupci a o mé penzi jsme během jeho pobytu v České republice nehovořili.
A.cz: Takže jste během té návštěvy neměli možnost spolu delší dobu hovořit? Například o České republice?
Ve Staré Boleslavi, na místě umučení svatého Václava, tam byl trochu prostor pro komentář k českým dějinám. Rozumějte, šlo o kontext, byli jsme přímo na místě té vraždy. V katedrále, když jsme šli na nešpory a papež se převlékal ve Svatováclavské kapli, tak tam v té nádheře jsem udělal komentář o Karlu IV. a jeho idejích.
A.cz: Přišlo nám, že toho papež o Česku zakomponoval do svých promluv hodně. Nás třeba hodně překvapila i zmínka o Hostýnských vrších. Kdo mu takové věci radí?
Když papež jede do nějaké země, tak samozřejmě musí mít nějakou základní představu o tamní církevní sféře. Takže informace mu podával jednak nuncius, ale také my. Například já nebo brněnský biskup.
A.cz: V zahraničí se hodně psalo o tom, že papež přijíždí do nejsekulárnější a nejvíce ateistické země Evropy. Dokonce padaly zmínky i o zemi prezervativů a kasin. Neměl papež pocit, že jede na hotovou "misi"?
To jsou taková temná pozadí této návštěvy...
Benedikt XVI. samozřejmě měl i od nás informace, jak to v Česku s vírou je. Média udělala určitý spíše negativní obraz, ale tím větší bylo překvapení, že na mše přišlo tolik lidí. Reakce naší společnosti a našich médií byly příjemným překvapením jak pro papeže, tak pro nás biskupy. Kladli jsme si otázku, kolik lidí do Brna přijde. Nakonec hlavně obě setkání mnohokrát předčily očekávání.
A.cz: Ovšem musíte uznat, že v Brně i ve Staré Boleslavi tvořili velkou část věřících cizinci...
Samozřejmě, že tam byli také Slováci, Poláci, Rakušané. S tím jsme počítali. Ale nelze říci, že tvořili velkou část. Ale nepočítali jsme, že na ty bohoslužby přijde celkově tolik lidí.
Což mě vrací k vaší otázce po ateismu.
Když bylo sčítání v roce 2001, provázela ho velká diskuse, jestli náboženství uvádět či neuvádět. Dokonce i lidé, kteří měli sčítání na starosti, vyslovovali pochybnosti, jestli by se to mělo uvádět. A navíc - sčítání nepokládalo správnou otázku: věříš, či nevěříš. Dotaz byl, ke které církvi patříte, a to je nesprávně položená otázka. Lidé nemají tendenci patřit k nějaké církvi. Vztah k církvi je slabá věc, protože lidé nechtějí patřit do nějaké instituce, která má své normy a svazuje jejich svobodu. Na to jsou lidé velmi hákliví. Takže proto ten výsledek byl takový, jaký byl.
A.cz: Čili kdyby ta otázka zněla "věříš či nevěříš", dopadlo by podle vás sčítání jinak?
Ano. My jsme se pak zajímali o podrobnosti tohoto nevydařeného sčítání. A když jsme kladli lidem otázku: "Vy jste ateista?", častá odpověď byla: "Ne, ne, já si myslím, že něco nad námi musí být."
Toto je minimum víry, které mnoho lidí má. Že něco nad námi musí být. Existenci něčeho většina lidí uznává. A to samozřejmě není ateismus. Ateisté jsou lidé, kteří popírají, bojují, útočí. Pokud já vím, tak přibližně třicet procent obyvatel se přihlásilo k římskokatolické církvi, pět procent k ostatním církvím, a co ty ostatní?
To je právě tento typ lidí. Řekl bych "deisté". Uznávají, že něco nad námi existuje, nějaká nadpřirozená bytost, ale někde daleko. O nás se nestará, toto je náš svět, tady jsme my páni.
Já bych v tomto smyslu o České republice jako o nejateističtější zemi nemluvil. Pro nás je tento charakter lidí dobrou věcí. Protože s těmito lidmi se dá hovořit, vést dialog.
A papež právě k nim ve svých projevech směřoval. Na palubě letadla hovořil s novináři, kde o tom také mluvil. Že s takovými lidmi je třeba vést dialog a brát vážně jejich partnerství. A s těmito lidmi, kteří mají nějakou představu o Bohu, s těmi se dá hovořit. Často mívají předsudky, ale v přátelském dialogu tyto předsudky mohou padnout.
