Praha - Příjmení Šuman se zapsalo do širšího povědomí díky profilu na Twitteru, který zveřejňuje nahrávky a dokumenty namířené proti předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi. Klíčová otázka, kdo se skrývá za anonymním účtem na sociální síti, zatím zůstává bez odpovědi. Než se podaří Babišova tajemného nepřítele aspoň trochu poodhalit, stojí za to připomenout, jakou reálnou postavou se Skupina Šuman inspirovala při výběru svého názvu.
Z dochovaných materiálů Státní bezpečnosti, které nyní spravuje slovenský Ústav paměti národa, vychází Július Šuman jako jeden z nejperspektivnějších příslušníků tajné služby, který řídil vlastní síť agentů a nakonec to dotáhl na majora. Jeho další kariéru zhatila sametová revoluce.
"Július Šuman patřil k nejlépe hodnoceným příslušníkům ekonomické kontrarozvědky v Bratislavě. Dokumentuje to nejen téměř 20 finančních odměn, ale hlavně mimořádné povýšení do hodnosti kapitána v prosinci 1983 a zařazení do takzvaných kádrových rezerv správy kontrarozvědky v Bratislavě," řekl Aktuálně.cz historik Jerguš Sivoš, který se ve slovenském Ústavu paměti národa zaměřuje na fungování StB. Kádrové rezervy podle něj tvořily necelých 10 procent vybraných příslušníků, s nimiž se do budoucna počítalo na vyšší posty.
Šuman se narodil v roce 1951. Vystudoval vysokou školu ekonomickou, v pětadvaceti ale nastoupil do tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Vysokoškolským vzděláním mezi tehdejšími kolegy vyčníval, stejně tak nebylo obvyklé, aby policista hovořil dobře německy. Obojí Šumana kvalifikovalo pro práci v ekonomické kontrarozvědce, konkrétně v sekci Státní bezpečnosti zaměřené na podniky zahraničního obchodu (PZO) sídlící v Bratislavě. PZO byly státní společnosti s monopolem na obchodní styk s cizinou podle jednotlivých oborů.
Šumanova kariéra probíhala z pohledu StB nadějně. Začínal jako podporučík. Ještě před završením třicítky absolvoval důstojnickou školu SNB a vstoupil do komunistické strany. Stal se také členem Svazu československo-sovětského přátelství a doplnil si vzdělání o marxisticko-leninská studia na stranické vysoké škole VUML. "Konkrétní stranické úkoly si plní bez připomínek," napsali jeho nadřízení do hodnocení.
V tehdejší 12. správě StB měl Šuman na starosti podnik Petrimex, který obchodoval s chemickými a zemědělskými surovinami. Jeho práce spočívala hlavně ve schůzkách se zaměstnanci podniku, od kterých získával informace o podezřelých stycích jiných pracovníků s cizinci ze západních zemí, možném vynášení státního tajemství, nevýhodných kontraktech a dalších prohřešcích. Někteří zaměstnanci podepsali vědomou spolupráci s StB, čímž se kromě jiného zavazovali, že budou tajné policii udávat z vlastní iniciativy.
V Petrimexu se StB opírala o několik agentů, Šuman se průběžně snažil získávat nové. Tak začátkem 80. let narazil na mladého pracovníka 32. obchodní skupiny podniku Andreje Babiše. Dva roky ho nejprve evidoval jako "důvěrníka", tedy vytipovanou osobu, u níž se výhledově počítalo, že se může zavázat k vědomé tajné spolupráci.
K tomu nakonec podle dobového zápisu skutečně došlo, konkrétně 12. listopadu 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka. "Kandidát svazek po přečtení podepsal bez dalších otázek a souhlasil, aby bylo i nadále používáno krycí jméno Bureš," uvádí zpráva o získání ke spolupráci.
Nutno podotknout, že Andrej Babiš autentičnost této zprávy popírá a tvrdí, že spolupráci s StB nepodepsal. A sám Šuman, když před třemi lety vystoupil jako svědek před soudem ve sporu mezi Babišem a ÚPN, prohlásil, že na schůzce ve vinárně v roce 1982 ve skutečnosti nebyl.
Zprávu o naverbování Babiše mu prý přinesl k podpisu jeho nadřízený Rastislav Mátray, který na zápisu figuruje jako další účastník schůzky. Ověřit toto tvrzení však nejde, protože Mátray ani velitel ekonomické kontrarozvědky v Bratislavě Milan Greguš, který zápis také podepsal, už nežijí.
Podle oficiální dokumentace měl Šuman na starosti Babiše jako jeho řídící důstojník jen necelý rok. Pak jej předal jinému kolegovi. Znovu pak Babiš vstoupil do Šumanova života až po 30 letech.
Než se zhroutil komunistický režim, pokračoval Šuman v StB ve vzestupné trajektorii. Sametová revoluce ho zastihla v hodnosti majora a funkci staršího referenta specialisty. V takzvaném komplexním služebním hodnocení z roku 1988 je popsán jako "třídně uvědomělý a ideologicky vyspělý člen KSČ", jenž se plně angažuje pro stranu. Do jeho agenturní sítě tehdy patřilo sedm tajných spolupracovníků, kteří zásobovali kontrarozvědku nadprůměrným množstvím poznatků.
Nadřízení oceňovali Šumanovu samostatnost a zodpovědnost. Celkově si vysloužil uznání za "perspektivního operativního pracovníka, který je ochoten přijímat i náročnější úkoly" a současně "přímého a zásadového soudruha, náročného na práci i své kolegy".
Právě díky poslední vlastnosti si Šuman zřejmě znepřátelil některé kolegy. Písemné hodnocení se zmiňuje o jejich "negativních reakcích". Poměrně vyhrocený konflikt měl Šuman shodou okolností s dalším svědkem v Babišově soudu, Andrejem Kuľhou.
Ten měl v StB na starosti spis agenta Bureše ve druhé polovině 80. let, když byl Babiš pracovně v Maroku. Kuľha svému předchůdci Šumanovi vytýkal, že manipuloval se svazkem vedeným na jednoho z Babišových kolegů v Petrimexu. Z pohledu nadřízených ale Šuman nepochybil a byl to nakonec Kuľha, který musel nuceně opustit sbor.
Šuman ho ale poměrně brzy následoval. Po pádu komunismu přečkal jen několik týdnů a k 31. prosinci 1989 odešel jako "záloha pro přechodně nezařazené". Čím se živil potom, není známo. Zřejmě uplatnil své znalosti němčiny. Trvalé bydliště měl v rodinném domě u Pezinku na západě Slovenska. S novináři nikdy nechtěl komunikovat.
