Z mnoha stran slýcháváme, že se mění pohled na ženy v armádě. Vy už jste v ní více jak třicet let. Opravdu se pohled na ženy-vojačky ve společnosti i uvnitř armády během té doby tak výrazně změnil?
Původní představa armády jako organizace zaměstnávající výhradně muže ustupovala postupně do pozadí. Svou roli ale sehrálo i to, jak se ženy v armádě osvědčily. Díky tomu se pro ně otevíraly další možnosti. Doby určitého podceňování role žen v ozbrojených složkách jsou naštěstí již dávno minulostí. Ženy stále více prokazují, že zvládnou v mnoha případech splnit úkoly úplně stejně jako muži. A proto jsou také dosazovány na vyšší a velitelské pozice.
Mají ještě v dnešní době ženy v armádě problémy s podceňováním ze strany mužských kolegů?
Ženy a muži mají v armádě rovné postavení a je jen na nich, jak svou šanci uchopí. Po fyzické stránce se statisticky mužům nikdy nevyrovnáme, na druhou stranu ale existují jednotlivé případy, které svědčí o opaku. Navíc i ženy mají své nesporné přednosti. Jsou oblasti, kde na ně prostě muži nemají. A právě na základě toho můžeme dokázat, že v moderní armádě máme své místo.
Vy jste během své kariéry zažila, že se k vám chovali jinak jenom kvůli tomu, že jste žena?
Během své kariéry jsem se setkala s veliteli, kteří mne zpočátku nepříliš brali, ba i řekli, že ženu na tu funkci nechtěli. Dali mi ale šanci a bylo jen na mně, zda je přesvědčím o svých kvalitách. Nakonec to byli právě i tito velitelé, na něž ráda vzpomínám, kteří mne nakonec přijali plně do týmu a od kterých jsem se toho moc naučila.
Mají ženy pro vstup do armády jiné důvody než muži?
Myslím, že ani ne. Pro muže i ženy je to jistota na straně zaměstnavatele, prestiž povolání, ale také sociální zabezpečení, které jim armáda může nabídnout. Dále je to možnost zapojit se do netradičních oborů, jež v civilu nejsou. Chtějí pracovat v různorodém prostředí s lidmi i s atraktivní technikou, vyjíždět do zahraničních misí. Svou roli může sehrávat i nošení stejnokroje, který má dnešní armáda velmi povedený. Zkrátka armáda je stejně atraktivní jak pro muže, tak pro ženy.
Brigádní generálka Lenka Šmerdová (53)
Do armády vstoupila v roce 1984. Takřka od začátku své profesní dráhy se věnovala personalistice. V roce 2006 se stala ředitelkou odboru náboru a následně ředitelkou odboru doplňování vojenského personálu. Od dubna je poradkyní náčelníka generálního štábu. V květnu ji prezident na návrh ministra obrany Martina Stropnického jako první ženu povýšil do hodnosti brigádní generálky. Mluví anglicky a rusky. Je vdaná a má syna Matěje. Jejími zájmy jsou cestování, divadlo a literatura.
O co by česká armáda přišla, kdyby v ní nebyly ženy?
Myslím si, že o spoustu talentovaných žen, které chtějí sloužit své vlasti právě tímto způsobem. Navíc také smíšené kolektivy lépe fungují. Ženy je svojí přítomností trochu zjemňují a doplňují jinak mužský úhel pohledu na věc. I to je například v operacích nesmírně důležité.
V současnosti je v české armádě 13 procent žen. Zvyšuje se tohle číslo? A kam až se vůbec může vyšplhat?
Jak uvádíte, uniformu v armádě nosí zhruba 13 procent žen, a jsme tak na zhruba pátém místě v NATO. Nejvíce žen působí ve zdravotnické službě, ve spojovacích odbornostech či logistice, ale ženy jsou i pilotky, pyrotechničky, vojenské policistky. Prostě své zastoupení mají i v oborech, které donedávna byly jen doménou mužů. Ženy pak mají nejčastěji hodnost nadrotmistryně a nadporučice.
V současné době však armáda potřebuje řidiče s řidičským oprávněním skupiny C, elektrospecialisty, letecké mechaniky, IT specialisty či strážné k Hradní stráži, tedy obsazují se profese, které i v tom civilním prostředí patří především mužům. Ve školách, kde se připravují tyto odbornosti, studuje žen poskrovnu. Nicméně v každém nástupním termínu, kdy jsou přijímáni nováčci do armády, mají ženy své místo. Zájemkyň je dostatek, takže i současné procento žen v armádě se může do budoucna třeba navýšit.
Když jste nastupovala do armády, pomyslela jste na to, že to jednou dotáhnete až na hodnost generálky?
Tak na to jsem ani ve snu nepomyslela. Úplně na začátku jsem chtěla být hlavně vojákem, a když jsem se v armádě takzvaně zabydlela, tak jsem si řekla, že bych mohla své síly napřímit a stát se důstojníkem. Což se mi podařilo. Nikdy jsem si však nedávala cíle - chci být kapitánka, majorka… brigádní generálka. Jmenování do vyšších funkcí a s tím spojené hodnosti přicházely jako ocenění mojí práce a postupem času, až jsem začala mít i podřízené, tak se vlastně staly oceněním také jejich práce, protože bez nich bych na hodnost generálky nikdy nedosáhla.
Ministr obrany Martin Stropnický návrh na vaše povýšení zdůvodňoval tím, že se vám podařilo rozšířit řady Armády ČR o tisíce nováčků. To v době, kdy máme velmi nízkou nezaměstnanost, asi není úplně lehké. Na co se vám hlavně daří do armády nováčky lákat?
Velmi si toho návrhu vážím, protože mi tím byla dána velká důvěra, a já věřím, že ji nezklamu. Co se týká rekrutace, tak připouštím, že je to nelehká práce a zvlášť v současném období se stává těžší a těžší, protože nezaměstnanost je velmi nízká a na trhu práce samozřejmě nejsme sami. Vedle nás se zde kromě civilních subjektů pohybují i další ozbrojené složky a všichni máme zájem o stejné uchazeče, tedy mladého, zdravého a vzdělaného člověka.
Naštěstí je resort obrany vnímán jako odpovědný, spolehlivý a také atraktivní zaměstnavatel, který má co nabídnout. Samotná prezentace a působení armády, a to jak doma, tak v zahraničí, nestačí, proto musíme veřejnost na možnost uplatnění v armádě neustále upozorňovat. Armáda musí být nejen vidět, ale musí být o ní i slyšet.
Co konkrétně pro to armáda dělá?
Tento týden končí kampaň v několika rádiích, působíme na internetu, využíváme sociální sítě. Byly natočeny reklamní spoty, které běžely v kinech. Zájemci se mohou registrovat přímo z pohodlí domova. Publikujeme v regionálním tisku. Připravujeme náborové aktivity přímo v terénu. Rekrutéři jezdí na burzy práce, do škol na nejrůznější sportovní akce. Hledáme neustále nové metody a možnosti, jak oslovit a získat potřebné zájemce.
Do armády se hlásí lidé s různými představami. Jak často se stává, že noví vojáci po čase z armády odejdou, protože se jejich představy s realitou rozcházely?
I to se stává. Je však dobře, a to jak pro armádu, tak především pro uchazeče, že po celé první tři měsíce, které už jako voják zájemce stráví v kurzu základní přípravy, běží zároveň tříměsíční zkušební doba. V průběhu těchto měsíců člověk může zjistit, že vojna pro něj není to pravé ořechové a může k poslednímu dni v daném měsíci odejít. Někdy však může o jeho odchodu rozhodnout také velitel.
