Dobronín - Z masového hrobu na poli u Dobronína na Jihlavsku vyzvedávají policisté lidské kosti. Patří obětem masakru, který se tu odehrál před pětašedesáti lety. Opodál sleduje výjev s očividným uspokojením žena v modrých šatech.

Ve čtvrtek prohledávání hrobu skončilo. Policie v něm našla ostatky šesti lidí. "Jsem šťastná, že se k tomu policie odhodlala a dokázala to dotáhnout tak daleko," řekla Aktuálně.cz německá spisovatelka Herma Kennel.

Právě ona ve své knize Bergersdorf poprvé masakr popsala. A policistům tak poskytla první stopu k vyšetřování.

S manželem nyní přijela až z Berlína na louku Budínka, kde bylo v květnu 1945 ubito na 17 Němců.

"Je to satisfakce, že Němci nebyli jen zločinci, ale také nevinné oběti," říká její manžel Gerhard, jehož dědeček byl starostou nedaleké obce Kamenná. "Sám jsem se o tom masakru dozvěděl až ve svých 55 letech."

Zatímco na německé straně vzbudil úspěch českých kriminalistů úlevu, obyvatelé Dobronína jsou rozpačití a raději by zapomněli.

Trapné to řešit

Takový rozruch obec ležící nedaleko Jihlavy ještě nezažila. Vesnici s necelými dvěma tisíci obyvateli křižují auta místních novinářů, natáčet přijela i německá televize.

Louku za městečkem, kde se hrob odkrývá, hlídají nepřetržitě policisté, stejně soustavně sleduje práci archeologů vyšetřovatel případu Michal Laška.

"Byl bych rád, kdyby se od toho odešlo pryč a nešťouralo se do toho," říká však jeden z mála místních pamětníků tehdejší doby, čtyřiaosmdesátiletý Miloš Nepraš. "Jestli se to opravdu stalo, je to ošklivé, ale je trapné se tím zabývat."

Miloš Nepraš by raději zapomněl | Foto: Ludvík Hradilek

Ruka čouhala ze země

Bývalý technik JZD je jedním z těch, které policie v souvislosti s masakrem Němců vyslýchala.

"Nebyl jsem u toho, ale kamarádi mi tehdy vyprávěli, jak našli na louce ruku vyčuhující ze země," vzpomíná na rok 1950. "Vozili jsme hnůj po okolí a oni na kompostě na louce za vesnicí našli ruku a pak mi říkali, že ji zase zašlápli do země. Museli vědět, co se tam odehrálo. Já jsem to ale netušil."

Pan Nepraš dodnes nemůže pochopit, že se něco takového mohlo stát, a jen s obtížemi připouští, že se masakr vůbec stal.

"Něco pravdy na tom asi je, možná, že zabili čtyři Němce, jak se o tom dřív mluvilo, ale že by to bylo ve větším, tomu nemůžu věřit," říká. "Bylo by lepší se tím nezabývat, nakonec na mě někdo přijde, že jsem o tom věděl a bůhví kam to dospěje."

Už je pozdě

To soused a vrstevník pana Nepraše vnímá 65 let staré události zcela opačně. Vladislav Brtnický (88) patří stejně jako pan Nepraš k těm, na jejichž výpovědi policisté staví vyšetřování.

"Byla to vyložená vražda, ať byl režim jakýkoliv," míní stále bystrý pán v domě své dcery. "Měli to vyšetřit už dávno, aby je potrestali, dokud žili," říká na adresu tehdejších vrahů. "Teď už je to na prd."

Vladislav Brtnický o temné historii vyprávěl od mala svým dětem | Foto: Ludvík Hradilek

Pan Brtnický jako jeden z mála žijících ví, o kom mluví. Na masakru se podílel jeho bratranec a také jeho kamarád.

Pak je ubili

Díky tomu mohl podat nepřímé svědectví, co se tehdy odehrálo. "Bratranec měl traktor, najali si ho, aby ty Němce svezl a zavřel do hasičárny," vzpomíná. "Potom se opili v hospodě, naložili je, odvezli na louku, museli si tam vykopat hrob. Pak je ubili."

Podle pana Brtnického, kterému tehdy bylo 23 let, pronikla zpráva o události druhý den do celé vesnice. Není prý možné, aby někdo o masakru nevěděl.

"To je, jako když někdo umře, prostě na vesnici se to neutají," vysvětluje. "Když jsem se to doslechl, ptal jsem se kamaráda mlynáře, kdo tam všechno byl. Řekl mi, že tam byl, ale že nezabíjel, jen se koukal. Druhý den pak jel ten hrob dohrabat."

Pro pana Brtnického je dodnes nepochopitelné, jak se jeho kamarádi a spolužáci mohli na vraždě podílet. "Rozumný člověk by tomu nemohl ani přihlížet," poznamenává dnes. "Byl tam i pan Budín, který dřív sloužil u německého starosty. Po té akci se chlubil, jak ho ještě domlátil a lopatou mu rozbil hlavu."

Život vedle vrahů

Pan Brtnický si jako jeden z mála místních nenechal trýznivé vzpomínky pro sebe a temnou historii vesnice vyprávěl svým dcerám.

"Od mala nám popisoval, co se odehrálo," říká dcera Marie. "Věděli jsme i kde se to stalo, tehdy nám říkali, ať si na té louce nehrajeme, že jsou tam zahrabaní Němci."

Související

Místo masakru u Dobronína. Policie našla hrob.

20 fotografií

Kromě místa věděla od mala také to, kdo se na vraždě podílel. "Věděla jsem od otce, kdo konkrétně tam zabíjel," říká.

Poté, co si otevřela vlastní obchod, vídala tváře vrahů denně. "Pokaždé, když vešli, proběhlo mi hlavou: to jsou vrazi," dodává, zatímco její syn právě odjíždí podívat se na místo, kde policisté odkrývají hrob jejich obětí.

Averze po válce

Většina obyvatel obce se však o temné části své minulosti dozvěděla nedávno a raději by na ni rychle zapomněla.

"Dozvěděla jsem se o tom teprve před třemi lety," říká Světlana Moravcová pracující na obecním úřadu. "Nikdy se o tom u nás doma nemluvilo. Je to sice hrozné, ale těžko soudit, co se tehdy mezi nimi odehrálo a proč k tomu došlo."

Podobně dramatické události května 1945 vnímá také Ivan Sehnal. "Co si budeme nalhávat, po válce byla velká averze vůči Němcům," říká s tím, že proti vyšetřování ale nic nemá. "Je dobře, že policie zjistí, jak to bylo a budou moci být slušně pochovaní."

Deska a kříž

I přesto, že minulost dostihla místní teprve nedávno, lze najít v okolí pietní připomínku masakru.

Zhruba před 15 lety umožnil farář v kostele v nedalekém Ždírci, odkud údajně pochází také dvě oběti vraždy, aby na zeď kostela byla umístěna pamětní deska.

Dodnes tu vis v dvojjazyčném nápise: "Památce a vzpomínce našim otcům, kteří zemřeli v květnu 1945 u Dobronína. Příbuzní."

"Nikdo tehdy nebyl proti jejímu vyvěšení," říká paní Andresová, která kostel spravuje. "Ale už je toho zájmu příliš. Spousta lidí se může zbláznit, jen slyší zmínku o tom masakru. Byla válka a to se zkrátka děly všelijaké věci."

K pietě v úterý večer přibyl také dřevěný kříž, který u odkrytého hrobu nechali postavit místní. Kříž na jejich přání vyrobil dobronínský truhlář.