Tak jsme se dočkali. Předvolební masáž končí. Teď se konečně ukáže, jestli se Jiřímu Paroubkovi vyplatilo odložit hlasování z října až na jaro.
Od chvíle, kdy prezident vypsal předčasné volby, uplynulo nekonečných 332 dní s politikou, která vede odnikud nikam. Její aktéři nás obtěžovali svou marnivostí. Díky nim jsme přišli o další kus iluzí.
Nikdo nikomu nevěří
Politika teď vypadá odpudivě. Jako by někdo slil všechny sliby a pomluvy v jeden nepoživatelný eintopf. Přičtěte k tomu další hříchy: Špatný vkus politiků. Krátce střižené hochy z ochranky. Zálibu ve slovníku Třetí říše. Prominentní SPZ. Poslanecké prebendy. Delegáty, kteří na stranickém sjezdu platí útratu z ruličky pětitisícovek. Korupční bratrstva.
Zblízka rozlišujeme - ale celkový pohled na protagonisty politického divadla je skličující. Že jde, alespoň na nejvyšší úrovni, o téměř čistě pánský klub, smutný dojem jen završuje.
Většina - i těch slušnějších - politiků přes všechny proklamace téměř rezignovala na jiné hodnoty, než jsou peníze a moc. Hrozí, že „demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu." (Jan Pavel II.)
Navíc, v politice kriticky schází důvěra. Je příznačné, že klíčovou postavou nové politické strany, která chce přinést vítr změny, je majitel velké bezpečnostní agentury. Tvrdí, že politiky špehovat nenechává. A chce, abychom mu věřili.
Sama jeho strana svým kandidátům věří natolik, že je nechala podepsat tajný úpis na 7 milionů, které by museli zaplatit, pokud po zvolení přeběhnou. Aby se báli, že je pevná ruka kdykoli může chytit za límec.
Přes tohle všechno, a právě proto, je dobré se o politiku zajímat a jít volit. Bez iluzí, ale jít. Nemáme na výběr, jinak se už vůbec nemůže něco změnit k lepšímu.
Volič se hodí. Někdy
Jestli se dalo na vyčerpávající kampani najít něco povzbuzujícího, pak je to rostoucí počet „občanských happeningů", obvykle zakotvených v kyberprostoru. Ať si o jejich úrovni a nezištnosti myslíme cokoli, celkově je to dobrá zpráva: lidé politiku ještě nehodili přes palubu.
A někteří politici vycítili, že si občanské spolky mají předcházet. Ze slova developer se najednou stává málem nadávka. Novým terminálům a satelitům právě teď doba moc nepřeje, protože politikům došlo, že jedno občanské sdružení hodí do uren víc hlasů, než jeden investor. Kéž by jim tenhle úhel pohledu vydržel i po podzimních komunálních volbách.
Na druhou stranu, politici voliče pustili k vodě s volebním zákonem, který slíbili opravit do spravedlivější podoby.
Jak se dalo čekat: když se oklepali z volebního patu 100:100, přestalo jim na změně volebních pravidel záležet. Rozhodujícího hlasování se zúčastnilo jen 118 poslanců, k zamítnutí návrhu Topolánkovy vlády stačilo 60 (!) hlasů, necelá třetina sněmovny. Kde byl zbytek?
Takže za čtyři roky se nic nezměnilo - volební pat hrozí zas a dál platí, že malé strany potřebují na jedno poslanecké křeslo víc hlasů než ty velké.
Hrozí nehrozí
V sobotu odpoledne orgie demokracie skončí, sečtou se jejich výsledky a rozhodování se vrátí do rukou profíků. My už teď víme, co budou říkat, pat nepat.
„Voliči rozhodli tak, jak rozhodli". „A je na nás politicích, abychom se svěřeným mandátem naložili s plnou zodpovědností." „Je potřeba si uvědomit, že povolební nestabilita může ohrozit obraz republiky v očích investorů, nebo dokonce vést ke snížení úvěrového ratingu. Proto nemůžeme vyjednávat příliš dlouho." A tak dále.
Už bez ironie: Faktor času bude skutečně podstatný. O tom, kdo s kým povládne, nemusí rozhodnout jen koaliční rozhovory a prezident Klaus, ale i obchodníci s měnou nebo ratingová agentura Moody´s.
Příští vládnutí nebude jednoduché. Ale kdy bylo? Jenže tentokrát se toho schází najednou trochu víc. Snad bude příští vládní sestava dost osvícená na to, aby si uměla přiznat, že máme problém. Vlastně nejméně dva.
První: Zatímco se evropská ekonomika sune dolů a mění před očima, my se vyžíváme v platonických sporech, zda nám „Řecko hrozí" nebo „Řecko nehrozí". Druhý: Krize důvěry v politiku dosáhla únosné meze. Jestli rozhodující politici svůj kredit neobnoví, vstoupí hlavním vchodem populismus.
Proto je důležité, aby se politická reprezentace neupínala jen na administrování ekonomiky, ve které je stejně její vliv omezený. Demokracie přece „není hospodářská, ale spíše lidská víra." (Ferdinand Peroutka)
Když budou politici problémy řešit jako „ekonomové-matematici", roste nebezpečí, že nenastolená prosperita podlomí důvěru lidí v samotný systém. A rozšíří se prostor pro příliš rychlá a příliš jednoduchá řešení.
Politici by měli daleko víc energie investovat do toho, aby lidem srozumitelně vysvětlili svoje počínání (musí přitom pracovat s morálními pojmy jako je úcta, vztah, tolerance i ta z kampaně trochu omletá odpovědnost). Znáte to: Když vám v hospodě slušně vysvětlí, že dnes zavírají o půl hodiny dřív, vždycky to nějak skousnete.
Nedělejte paniku, náčelníku
Spielbergovy Čelisti vrcholí tím, že trojice odvážlivců - mořský vlk, oceánolog a plachý policejní náčelník Brody - vypluje na lov lidožravého žraloka a po hororovém průběhu ho nakonec skolí.
Při akčním finále si divák možná vzpomene, jak o několik desítek minut předtím starosta šerifovi Brodymu zakázal podniknout „preventivní opatření". Začíná právě letní sezóna, přijeli turisté - a vy chcete zavřít pláže? Zkazit lidem dovolenou, restaurace připravit o živobytí? Kdepak, ani náhodou. A vůbec, kde máte toho žraloka, ukažte mi ho! No vidíte. Tak do toho, zábava pokračuje!
Tak nějak to teď vypadá i u nás; jen starosta by se měl zachovat právě opačně. Potřebujeme politiky, kteří si umí přiznat i nepříjemnou pravdu, přesvědčí nás o ní a nenechají lidi ráchat ve vodě, kde plave bílý žralok. Ačkoli nás koupání baví, jako každé léto.
Co se vyplatí?
Takže volit, bez iluzí, ale podle přesvědčení. A koho? Koho se vyplatí volit?
Záleží samozřejmě na tom, co se rozumí pod slovem vyplatí.
Po magistrále se nevyplatí jezdit padesátkou - pokud nemáte úctu k těm, kdo kolem bydlí. Vyplatí se mít dobře, ale nevyplatí se půjčit si na to moc peněz. Vyplatí se jíst vepřo knedlo, protože je dobré a syté, ale nevyplatí se být tlustý a nemocný. Vyplatí se mít ve městě akvapark, nevyplatí se postavit ho jako předraženou veřejnou zakázku.
Když přijíždíte do Bíliny po vedlejší silnici od Teplic, jako by se před vámi otvírala pekelná brána. Na skrývce za valem hučí buldozery, míjíte hnědý potok, rezavé roury, lampy, co už se nikdy nerozsvítí. Někdo to tu vytěžil, protože se to vyplatilo.
Jak komu.
Jistě, tohle není žádný volební program. Jsou to odpovědi na otázky, které se podle libosti dají promítat na volební nabídku a na jednotlivé kandidáty. Když si sestavíte své vlastní vyplatí/nevyplatí, u voleb se nespletete.
A hlavně: jsou to jenom volby. Po voličích se nechce nemožné. Mít odvahu si přiznat, že to, co jsme zahlédli, byla žraločí ploutev a je čas vylézt z vody, to úplně stačí. Ulovit žraloka, od toho je tam náčelník Brody. Tedy, pokud si ho zvolíte.
