Bohumil Kartous | Foto: DVTV

Bohumil Kartous, spolupracovník EDUin, autor knihy No Future a mluvčí Českých elfů

"Česká republika je země s nevyužitým potenciálem. Důvodem je zejména to, že si nevěříme mezi sebou a zároveň nevěříme sami sobě. Zejména tato vlastnost nás odlišuje od zemí, které jsou suverénnější ve svém počínání a v nichž mají lidé pocit větší spokojenosti s vlastním životem. HDP, kvalita potravin, zákony, které neubližují nejvíce ohroženým, to vše jsou důsledky, nikoliv příčiny. Jsou to důsledky toho, jak velkou míru důvěry a zároveň odpovědnosti mezi sebou sdílíme a kolik jsme jí ochotni sami na sebe brát.

Ačkoliv to mnoha lidem připadá neskutečné, 30 let po obratu k demokracii a svobodě není dost dlouhá doba na to, abychom si tuto skutečnost uvědomili a naučili se tomu, že demokracie není ani tyranie většiny, ani zneužívání svobody ve prospěch silných. Místo důvěry v naše vlastní schopnosti a ochoty brát na sebe odpovědnost za sebe i za ostatní stále většinově spoléháme na to, že naše existenční potřeby budeme donekonečna řešit špatně placeným 'posluhováním' bohatším sousedům v EU.

Stejně tak v politice očividně rezignujeme na vlastní schopnosti a ochotně předáváme moc nad vlastními životy populistům a neschopným kariéristům, kteří pochopili, že ve společnosti, jež rezignovala na svůj vlastní veřejný zájem, je možné ho pohodlně privatizovat předstíráním 'politiky'. Jenže blábolit v médiích o tom, co chtějí lidé slyšet, a v zákulisí kapitalizovat politické funkce ve prospěch lobby českých oligarchických sítí, nebo dokonce cizích zájmů, to není politika, to je politické hochštaplerství. Je to způsob, jak sami sebe o budoucnost připravujeme, místo abychom ji vytvářeli.

Dalších deset let bude pro tuto zemi historicky klíčových. Předpovědi říkají, že model ekonomického spoléhání se na to, co si kdo objedná k výrobě, postupně pohltí technologie, automatizace, otevírání zcela nových oblastí ekonomické produkce. Budeme nuceni tak jako tak mnoho změnit. Vezměme to jako příležitost. Potřebujeme daleko více přidané hodnoty vytvářet zde, ne pouze levně vyvážet a nechat jiné, aby na našem umu vydělávali. Přidané hodnoty, která vytváří další příležitosti.

To ale znamená nutně větší podporu vlastních inovací a vlastní inovace můžeme získávat pouze tehdy, bude-li tu dost lidí schopných přemýšlet originálně, nově. Lidí, kteří umí překračovat hranice a scénáře zavedeného. Lidí, kteří budou zároveň dostatečně sebevědomí a dostatečně ochotni brát na sebe riziko možného neúspěchu, nejen v byznysu, ale i v občanské sféře a v politice. To hluboce souvisí s úrovní vzdělávání, s jeho obsahem, kvalitou učitelů, celkovou investicí do podpory rozvoje lidských osobností a lidských mozků, nejdůležitějšího kapitálu, který tato společnost má. Česká společnost si to doposud neuvědomila, tož bych jí přál, aby ten pomyslný 'aha moment' přišel co nejdříve.

Dalších deset let bude nepochybně též pokračováním evolučního soupeření mezi demokracií postavenou na svobodě, solidaritě a úctě k lidským právům, proti čemuž se formují různé formy autoritářských a totalitních systémů reprezentovaných orbánovským Maďarskem, putinovským Ruskem či tvrdě kapitalistickou Čínou ovládanou aparátem privilegovaných 'komunistů'.

Mám vážnou obavu, když mluvím s lidmi, kteří se považují za demokraty, jak snadno přistoupí na tezi, že model silné ruky a dostatečného materiálního komfortu je vlastně něco, o čem bychom měli přemýšlet. Pokud si skutečně věříme, nebo si chceme věřit, pak přeji české společnosti, aby na tuto pohodlnou iluzi nepřistupovala. Nejen během následujících deseti let."