Válečný deník: Po ruských útocích je mnoho zraněných a mrtvých. Byli zaživa upáleni

Aktualizováno 28. 6. 2022 20:28

Redakce Aktuálně.cz měsíc po začátku války na Ukrajině požádala dvacetiletého studenta žurnalistiky z Oděsy, aby každý den vyprávěl své zážitky. Jeho svědectví ukazují úzkosti v kulisách kvílejících sirén a občasných výbuchů raket. Přečtěte si deník Vladyslava Viegela, který popisuje ruské útoky na jižní Ukrajinu, život v neustále ohroženém městě i své každodenní strasti a radosti.

Vladyslav Viegel Oděsa

Dvacetiletý student žurnalistiky z jihoukrajinského města Oděsa. Tento černomořský přístav se již týdny připravuje na příchod ruských vojáků v přesvědčení, že okupanty odrazí. Co do počtu obyvatel je Oděsa po Kyjevě a Charkově třetím největším městem na Ukrajině.

Skoro celý den jsem byl v práci. Výstrahy před útoky byly vyhlášeny pozdě v noci, brzy ráno, odpoledne a večer. V důsledku raketového ostřelování v Oděské oblasti vznikají požáry. Situace na frontě se vyhrotila: Rusové s novým elánem podnikají raketové údery proti ukrajinským městům. Dnes odpálili rakety na dětské nákupní a zábavní centrum v Kremenčuku (zhruba 450 kilometrů od Oděsy). Je zde velké množství zraněných a mrtvých - těch, kteří byli zaživa upáleni... celá zpráva27. června

Brzy ráno, odpoledne a večer se rozkvílely sirény varující před nálety a raketovými útoky. Byla slyšet kanonáda, střelba a výbuchy. Exploze byly tak silné, že lidé venku padali z laviček na zem. Tlaková vlna jednoho velkého výbuchu prošla stěnami a okny fitka tak, že jsem ji přímo cítil. Ráno dopadly ruské rakety na centrum Kyjeva, jsou tam mrtví a zranění. Pod sutinami byla nalezena živá sedmiletá dívka, její otec už nežije. Byl to Rus. Rusáci zabíjejí své vlastní lidi. Vlastně všechny bez výjimky. Pálí raketami na školky, školy, nemocnice a univerzity… Ukrajina dnes získala status kandidátské země Evropské unie. Doufám, že to přispěje k rychlé pomoci a podpoře Ukrajině ve válce, ve které bojujeme nejen za svou svobodu a nezávislost, ale i za svobodu celé Evropy! Dnes jsem měl jediný volný den za devět dní. Dal jsem si do pořádku pokoj, kompletně vymyl klec pro křečka a šel si zacvičit do posilovny. celá zpráva26. června

Od časného rána až do oběda bylo mnoho poplachů. Zase jsem celý den strávil v práci, ale mám ji rád, to je to hlavní. Rovněž se mi dnes podařilo zacvičit si ve fitku. Cestou domů jsem si v obchodu koupil něco lahodného, abych si zlepšil náladu.25. června

Výstrahy před vzdušnými útoky se rozezvučely již pozdě v noci, ráno, odpoledne i večer. Já byl od brzkého rána až do pozdního večera v práci. Cestou domů jsem si telefonoval s kamarádkou, která je nyní v zahraničí. Bavili jsme se o všem možném: o zprávách ze světa, politice, osobních věcech i aktuálních událostech.24. června

Dneska má narozeniny moje milovaná maminka, nejlepší máma na světě. Přesto jsem musel být od rána do večera v práci, pak ale utíkal domů, abych strávil chvíle s rodinou. Ačkoliv v poledne a večer zase skučely sirény, den ubíhal v klidu a já si večer s rodinou velmi užil. Je mi oporou v těchto těžkých časech.23. června

Varování před nálety začala brzy ráno a skončila až v poledne. Opět jsem byl v práci od rána do večera. Podle rozvrhu mám pracovat devět dní v kuse, a tak se už těším, až budu mít volněji, abych dělal i činnosti ku prospěchu duše i těla. Vrátil jsem se domů pozdě večer, zvládl se jen navečeřet a shlédnout pár vzdělávacích videí.22. června

Ráno bylo vyhlášeno velké množství poplachů, několik pak večer. Byl jsem celý den v práci. Vyplnil jsem ho bohatou aktivní činností, což mi pomáhá nemyslet tak intenzivně na naléhavé zprávy, které přichází z bojišť, a problémy spojené s totální válkou, jež rusko* rozpoutalo. Večer jsem po telefonu mluvil několik hodin s kamarádem, který je v zahraničí. (*pozn.: autor používá malé písmeno v názvu státu úmyslně) celá zpráva21. června

V noci zase skučely výstrahy před náletem. Ráno mě probudila mohutná exploze, která otřásla celou Oděsou. Kvůli blížící se hrozbě jsem zamířil do krytu, kde jsem strávil začátek nového dne. Ostřelování města pokračovalo i během mé odpolední směny. Střely neminuly ani obytné budovy, jsou ranění. Zasáhly i městské muzeum. Výbuchy byly tak silné, že se v jednu chvíli zatřásly i betonové zdi a okna ve vedlejších kancelářích. Po tak dlouhém a náročném dni jsem si řekl, že si udělám malou radost, a tak jsem si zašel do lahůdkářství pro sladkou odměnu. Během dlouhé cesty domů, která mi přišla nekonečná, jsem si zavolal s kamarádkou. Teď je v Německu. Ani jsem si nevšiml, že během telefonátu uplynuly téměř dvě hodiny. Domů jsem se ale nechystal, potřeboval jsem si před spaním vyčistit hlavu. Zbytek dne jsem proseděl na staré dřevěné lavičce u nás ve vnitrobloku. celá zpráva20. června

Kvílení sirén utichlo až nad brzkým ránem. Na probdělé noci jsme si v našem přímořském městě už zvykli – usínáme a probouzíme se za zvuků sirén téměř už čtyři měsíce. Od začátku ruské invaze. Ráno jsem zamířil do práce, kde jsem se nedávno stal plnohodnotným zaměstnancem. Z kanceláře jsem se dostal až večer. Ale ani po tak dlouhé pracovní směně jsem nepociťoval únavu, těšil jsem se na trénink ve fitku. Po posilce jsem potřeboval načerpat energii a nahrnout do těla sacharidy, proto jsem si po cestě domů koupil maličké potěšení – sladkou dobrůtku. Mezitím, co jsem si vybíral, jaký druh „paliva“ svému tělu dnes dopřeju, potkal jsem u jednoho z regálů kamarádčina staršího bratra, s nímž jsme si chvíli popovídali. celá zpráva19. června

Letecké poplachy se během dneška rozezněly oděskými ulicemi několikrát: v brzkých ranních a večerních hodinách. I tak mě nedokázaly odtrhnout od práce, kde jsem strávil celý den. Jen co jsem překročil práh svého bytu, jsem okamžitě padl únavou. Aspoň jsem dnes spal jako zabitý a nemyslel na hrůzy, které se odehrávají na Ukrajině.18. června

Hrozivé skučení sirén dnes město naštěstí minulo, což se nedá říct o prudkém dešti, který zastihl Oděsu. Dešťový mrak, který prošel městem, přinesl tak silné přívaly deště, až jsem musel zrušit setkání s kamarádkou. Večerní procházka po práci se tak nekonala.17. června

Letecký poplach, který zní městem pravidelně, se spustil večer. I po jeho skončení ale klid nenastal. Následovala série mohutných explozí, ulicemi dokonce zazněly i dost intenzivní výstřely ze zbraní, které tu už dlouho nebyly. Jak jsem pak zjistil, šlo jen o výcvik ukrajinské armády. Když jsem se přesvědčil, že situace ve městě je více méně bezpečná, šel jsem se projít. Na procházce jsem zavolal kamarádce, která dnes odjela do zahraničí. Sice nás odděluje mnoho kilometrů, ale měl jsem pocit, že jsme stále vedle sebe. Svěřila se mi s problémy, které má na srdci. Doufám, že jsem ji aspoň trochu povzbudil, dost jsem se snažil. celá zpráva16. června

Poplachy byly vyhlášeny pozdě večer a taky v noci. Ráno ale začalo příjemně: probudil jsem se do nového dne s vědomím, že mám volno. Dnešek hodlám strávit aktivně. Nejprve jsem zamířil na trénink do bazénu, po krátké procházce s přáteli jsem se znovu vrátil do fitka, kde jsem tentokrát měl silový trénink. Sport mám rád hlavně proto, že je účinný nejen pro tělo, ale i duši. Večer jsem se setkal s kamarádkou, která zítra odjíždí do zahraničí. celá zpráva15. června

Oděskými ulicemi se začala rozléhat série poplachů včera večer a skončila až k večeru následujícího dne. Naštěstí jsem dnes nemusel do práce hned ráno, stihl jsem se tak v klidu najíst. Zbytek dne se nesl v klidném a pomalém tempu.14. června

Poplachy před nálety se spustily pozdě večer a v noci. V práci jsem byl od rána do večera. Během polední přestávky jsem skočil kolegům pro jídlo. Moc se mi do toho nechtělo, moc si neváží mé obědové pauzy, ztrácím přitom svůj čas na odpočinek. Večer po směně jsme se šli s kamarádkou projít.13. června

Výstrahy před nálety byly ohlášeny během noci a pozdě večer, což je vždy psychicky náročnější než přes den. Nevím, proč to tak je, že se v noci člověk mnohem více zneklidňuje. Začal jsem pracovat brzy ráno. Směna mi dnes neutíkala, protože je neděle a moc se toho neděje. Po práci jsme se sešli s kamarádkou a prošli se, přičemž jsme se stavili v cukrárně, abychom si udělali „sladkou“ radost. Večer jsem zašel k sousedům zahrát si deskové hry. celá zpráva12. června

Intenzivní série poplachů začala již večer. Následoval jeden za druhým s tak půlhodinovými přestávkami. Dnes mám v práci volno. Ráno jsem se sešel se spolužákem, prošli jsme se po okolí, když to bylo možné. Později jsem potkal kolegyni, zašli jsme obchodu s domácími i venkovními květinami, abychom si nějaké dali do kanceláře. Ale protože tam nemáme moc přirozeného světla, tak jsme se nakonec rozhodli je netrápit a žádnou jsme nekoupili. Dal jsem si s kamarádkou oběd a rozešli jsme se až večer. Hodně jsme toho při povídání nachodili, hovořili jsme k sobě otevřeně a dobře se bavili, za což jsem moc rád. Večer jsem se sešel se sousedkou a i s ní jsme se trochu prošli a povídali si. Než jsem šel spát, chtěl jsem absolvovat jeden online kurz, respektive jeho část. Hodí se mi do práce, ale aplikace bohužel nefungovala, a nebylo tak možné se s materiálem, který je pro mě zčásti neznámý, seznámit. celá zpráva11. června

Uprostřed noci mě probudil nálet doprovázený výstřely a výbuchy. Upřímně? Opět mě ovládly děsivé myšlenky, protože taková intenzita explozí již dlouho nebyla. V poledne jsem složil online zkoušku s výborným hodnocením. Pak jsem se sešel s kamarádkou, šli jsme se projít po čtvrti a potom do fitka na trénink. A pak jsem měl sraz s kluky z práce, strávili jsme večer při povídání.10. června

Dneska naštěstí žádné poplachy nebo útoky nebyly. Pracovní den proběhl hladce. Během polední přestávky jsme se spolu s kolegyní, s níž si skvěle rozumím, šli projít. Procházka se povedla, neustále jsme se o něčem bavili. A došli jsme k závěru, že nás pracovní vytížení rozptyluje od té hrůzy, co se děje na Ukrajině: od ničení měst až po brutální vraždy, které rusko (Vladyslav píše úmyslně malé písmeno ve slově Rus/Rusko, pozn. red.) na ukrajinském území pachá. Odcházeli jsme dnes s kolegy z práce spolu, bydlíme kousek od sebe, a tak jsme to měli po cestě. Během cesty domů jsme si příjemně popovídali. celá zpráva9. června

Poplachy narušily celou noc a trvaly až do večera následujícího dne. Noc jsem probděl, po tolika úprcích do krytu a návratech do postele bylo těžké usnout. Dnešní směna mi začala o něco později, skončila však až někdy pozdě večer. Během polední přestávky jsme si s kamarádkou zašli do kavárny. Nehledě na dlouhé směny jsem rád, že mi nová práce zpestřila život. Taky mě těší, že se v práci neustále bavím s lidmi, získávám nové kontakty a trávím čas s užitkem. celá zpráva8. června

Večerní Oděsou se rozezněla série vzdušných poplachů. Následné exploze, které přicházely jedna za druhou, obyvatele Oděsy pořádně znervóznily. Pořád jsme se vraceli do krytu. Město, kam plánovala odjet má kamarádka, bylo rovněž bombardováno. Ruské rakety tam vyhodily do povětří továrnu a také zasáhly obytné domy. Kamarádka se proto rozhodla, že zatím zůstane v Oděse. Jinak dnešní směna mi začala brzy ráno, podle plánu jsem měl skončit v práci už vpodvečer. Jenže kolegyni, která dnes nemohla přijít do práce ze zdravotních důvodů, nemohl nikdo nahradit. Byl jsem na výpomoc sám, skončil jsem proto až pozdě večer. Naštěstí jsem dostal za přesčasové hodiny skromný honorář. Po návratu domů jsem se navečeřel a šel si hned lehnout. celá zpráva7. června

Můj druhý volný den začal kvílením sirén. Jeho část jsem tak strávil v krytu. Po skončení poplachu jsem se setkal se svou bývalou spolužačkou, která se na pár dní vrátila do Oděsy se svým desetiměsíčním miminkem. Brzy se vrací do svého rodného města, které leží na východní Ukrajině. Míří za rodiči, protože příbuzní jejího manžela, kteří teď bojují za svobodu a nezávislost Ukrajiny, ji bohužel nemohou v Oděse ubytovat. Naše setkání bych popsal jako milé a vlídné. Mám své přátele nesmírně rád, loučit se s nim je proto vždy těžké. celá zpráva6. června

Oděsa se probudila do nového dne ohlušujícími explozemi. Podle městské vojenské správy ale šlo o výbuchy v sousední Mykolajivské oblasti. Měl jsem dneska v práci volno. Zašel jsem na trénink do fitka, načež jsme si s kolegy z práce povídali až do večera. Jsou výborní, jsem rád, že pracuji v takovém kolektivu s tak bezvadnými lidmi. Po návratu domů jsem rozkoukal film, chtěl jsem strávit večer v klidu. Každou chvíli se totiž může spustit poplach nebo začít ostřelování raketami. celá zpráva5. června

Sirény kvílely ráno a večer. Ráno se městem rozlehla mohutná exploze. Konečně nastala dlouho očekávaná fáze mého života, plně jsem se ponořil do práce, kde trávím většinu svého dne. Dělám to rád, hlavně kvůli náplni zaměstnání, která spočívá v komunikaci s lidmi. Navíc mě to rozptyluje od války. Vnímají to stejně i spolupracovníci: když jsme se naposledy bavili, shodli jsme se na tom, že práce nás drží nad vodou a dává nové impulzy k tomu, abychom nezakrněli a neokorali. V červnu jsem se plánoval nastěhovat do bytu kamarádů, kteří odcestovali do zahraničí. Bohužel se zjistilo, že na mně chtěli vydělat. V konečném důsledku se vše obrátilo proti mně. Využili mé upřímnosti a pak se ke mně otočili zády. Beru to jako ponaučení, které jsem potřeboval. Dnešek byl tak plný na události, že jsem se byl po návratu domů schopný jen navečeřet a hned jsem usnul. celá zpráva4. června

Kvůli sérii večerních poplachů jsme přerušovali práci. Jsem nevyspalý, téměř celou noc jsem se probouzel strachem, že zaspím budík a nestihnu přijít do práce včas. Moje obavy se nakonec nenaplnily. K večeru se ale nashromáždilo mnoho povinností, na které jsem byl sám, ale naštěstí jsem vše zvládl. Proto jsem hned po návratu domů sepsal seznam úkolů, které musím vyplnit v práci hned ráno.3. června

Poplach se spustil ráno ještě před začátkem nového pracovního dne. Po návratu z krytu do bytu jsem si pospal hodinu, čeká na mě ranní směna. Strávil jsem v práci skoro celý den, načež jsem se setkal s kamarádkou.2. června

Letecké poplachy se rozlehly městem ráno a večer. Dnešek je speciální, mám za sebou první plnohodnotný pracovní den, jsem oficiálně zaměstnán a naprosto spokojen. Měl jsem pocit, že celodenní směna v zaměstnanecké pozici proběhla mnohem klidněji než ta poloviční na pozici stážisty. Nejspíš je to tím, že už nejsem nováček. Po návratu domů jsem dokončil závěrečný úkol na jeden ze školních předmětů. celá zpráva1. června

Dnes jsem zdárně obhájil svou závěrečnou práci. Krátce po obhajobě následovaly přednášky, které skončily až večer. Den jsem zakončil tréninkem a přípravou na zítřejší hodinu.31. května

Dnes se hukot sirén, oznamující vzdušný poplach, rozlehl dvakrát – brzy ráno a v poledne. Po ranní výstraze následovala schůze našeho oddělení, během které mě zkoušeli. U ústní zkoušky, na kterou jsem se poctivě připravoval od včerejšího poledne, jsem uspěl. Už tuto středu na mě čeká první plnohodnotný pracovní den na pozici stálého zaměstnance. Jsem rád, že konečně nebudu trávit čas nazmar, ale s užitkem. Po návratu domů jsem provedl poslední úpravy v závěrečné práci, kterou zítra obhajuji online. Den skončil příjemně, kamarádka mi pozdě večer darovala nádherný obraz, který sama namalovala. Je opravdu nádherný, vyloudil na mé tváři úsměv. celá zpráva30. května

Dnes se to obešlo bez poplachů. Ráno jsme se s kamarádkou vypravili na procházku naší čtvrtí. Ale nebyla dlouhá, už v poledne jsem zamířil na stáž. Zítra mě totiž čeká ústní zkouška – pokud u ní uspěji, získám si pevné pracovní místo. Pro lepší přípravu jsem poprosil kolegy, aby mě různě vyzkoušeli. Dorazil jsem tak domů až večer. Konec dne provázelo hraní deskových her s kamarádkou. celá zpráva29. května

Dneska žádný poplach vyhlášený nebyl. Vstal jsem brzy ráno, abych přišel do práce na stáž ještě před začátkem pracovní doby. V poledne jsem šel na pracovní schůzku. Pak jsem se potkal s kamarádkou. Vyrazili jsme na nákup pro vše potřebné: od hygienických potřeb po sprchové závěsy do koupelny. Večer mi napsala vedoucí mé seminární práce. Několikrát jsem ji už předělával, tak doufám, že finální verze bude vyhovovat všem požadavkům a splňovat potřebná kritéria, abych si mohl alespoň v tomto směru trochu vydechnout. celá zpráva28. května

Během ranních vyučovacích hodin byl vyhlášen poplach. Kantor musel přerušit přednášky, abychom seběhli do protileteckého krytu. Po škole jsem šel do práce, chodím tam rád a vím, že je to pro moji další kariéru důležité. Vrátil jsem se domů až někdy večer, byl jsem vyčerpaný, hned jsem usnul.27. května

Byl jsem večer v práci, na stáži, když nás donutil poplach seběhnout do úkrytu. Během polední přestávky jsem se sešel s kamarádkou, probrali jsme aktuální zprávy a popovídali si o životě. Skončil jsem v práci až večer, dozvídat se něco nového a pouštět se do nové sféry působnosti mě ale baví. Navíc jsem měl kliku, mám bezvadný kolektiv. Školí mě, poukazují na chyby, a tak se zdokonaluji. celá zpráva26. května

Kvůli leteckým poplachům, které byly vyhlášeny v poledne a večer, musel náš učitel několikrát přerušit přednášky. Školu jsem měl od rána do večera. Po vyučování jsem zašel na trénink do bazénu. Moc jsem si to i díky mojí trenérce užil. Po celou dobu nás totiž nabíjela pozitivní energií. Po návratu domů jsem si připravil podklady do školy a namaloval nový obraz.25. května

Letecký poplach byl vyhlášen odpoledne. Vyučování mi tak začalo mnohem později, protože jsme se se spolužáky, kteří zůstali v Oděse, museli schovat do krytu. Školu jsem měl od rána do večera. Během přestávky jsem zašel na poštu pro výtisk švýcarských novin, kde mi otiskli článek spolu s fotografií. Po skončení poslední přednášky jsem zamířil do posilovny na trénink, abych přišel na jiné myšlenky. Potřeboval jsem rozptýlit nervozitu, chci mít zkouškové období z krku co nejrychleji, abych se mohl ponořit do práce. Večer jsem začal upravovat seminární práci a také vytvořil text k obhajobě. celá zpráva24. května

Série leteckých poplachů začala odpoledne a skončila večer. Jsem děsně unavený, spal jsem až do oběda. Odpoledne jsem šel s kamarádkou ven, ale kousek od domova se opět rozezvučely sirény, zaběhli jsme do nejbližšího krytu v domě, který jsme zrovna míjeli. Pak jsem vzal elektrokoloběžku a jel do jednoho z centrálních parků v Oděse. Večer jsem se věnoval školnímu projektu v předmětu Reklama, k němuž vytvářím videoprezentaci a rozebírám téma, které mě zajímá. V ruskem* okupované části Moldavska, v Podněstří, vydaly ruské úřady rozkaz, aby se obnovila vojenská letištní dráha a technika v Tiraspolu. Nicméně za mnoho let, co tam ruský vojenský kontingent působí, všechno propili a už nemají vůbec nic, což je dobrá zpráva pro Ukrajinu, protože hrozba z této jihozápadní hranice se snížila. Večer jsem se podrobně seznamoval s pracovními podmínkami ve firmě, kde chci začít pracovat. Je to tým mladých kreativních kluků, což mě motivuje a dodává chuť k práci. Zítra jdu poprvé na stáž. celá zpráva22. května

Sirény kvílely od časného rána až do poledne. Jsem unavený, chce se mi strašně spát. Vynechal jsem trénink, tělo nemohlo. Organismus potřebuje plnohodnotný zdravý spánek, ale rusko* ho svými neustálými raketovými útoky na Ukrajinu znemožňuje. Odpoledne jsem se potkal s jednou kamarádkou, s níž jsem nebyl na procházce od začátku této absolutní války. Moc mě setkání s ní potěšilo. K večeru jsem se s kamarádem projel po naší čtvrti na kolech, trochu jsme se „nadechli“ a odreagovali. Pak jsem se ještě sešel s přítelkyní, která bydlí v našem domě, a šli jsme se projít. Ale jen kousek, byl večer a to je doba, kdy člověka přepadá úzkost. (*autor píše výraz Rusko, Rusové úmyslně s malým písmenem, pozn. red.) celá zpráva21. května

Dneska se rozezvučely sirény ohlašující nálet v poledne, deset minut poté, co mi skončily přednášky. Ruské letectvo zahájilo raketový útok na Oděskou oblast, konkrétně zničilo toaletu na pláži… Byly slyšet výbuchy, a to i během poplachu k večeru, který trval více než tři hodiny. Dneska jsem absolvoval trénink boxu s mým oblíbeným trenérem, který je konečně zpět. Jsem hrozně rád. Bylo to energické a užitečné. Jsem fakt rád, že v životě potkávám tak pozitivní a upřímné lidi, jako je Alexej, s nímž jsem se seznámil ještě v předchozím klubu, do něhož jsme chodili před válkou. Večer jsem se sešel s kamarádkou a pak doma vymýšlel motiv obrazu, který chci namalovat. Zhlédl jsem výuková videa zobrazující různé techniky malování. celá zpráva20. května

V Oděse a okolí dnes k žádnému ostřelování nedošlo. Byť ráno byly vyhlášeny dva poplachy. Šel jsem do fitka na trénink. Pak do obchodu, kde jsem si koupil tubu béžové akrylové barvy. Malování mi přináší radost a alespoň nějaké rozptýlení. Večer jsem si uklidil pokoj a nahrál a sestříhal závěrečné video k jednomu z vysokoškolských předmětů. Americký Senát dnes odhlasoval dalších 40 miliard dolarů na pomoc Ukrajině, což je pro nás opravdu dobrá zpráva. S touto pomocí jsme blíž k vítězství! Díky moc i evropským státům, které pokračují v uvalování sankcí vůči rusku*. Díky všem, kteří jsou na straně pravdy a světla, na straně Ukrajiny a společně s Ukrajinou! celá zpráva19. května

Poplach byl vyhlášen večer a brzy ráno. Jeden trval téměř tři hodiny. Ráno pak rusko* zaútočilo na město raketami, naštěstí nedošlo k žádným obětem ani škodám. Přepadla mě úzkost, zase jsem se moc nevyspal a trochu zaspal začátek první přednášky. Ale svůj projekt, reklamu, jsem úspěšně obhájil. Vyučování jsem měl celý den. Po škole jsem zůstal doma a zhlédl zajímavý film. A také přemýšlel o novém univerzitním projektu, který budu muset brzy absolvovat. Od kamaráda, který žije v Česku, jsem se dozvěděl, že v některých evropských médiích přestali zmiňovat ruskou genocidu ukrajinského národa, která však stále trvá. Je mi líto, když vidím, že mnoho lidí přestalo s Ukrajinou soucítit. Jsem v kontaktu s mnoha kluky v Evropě, s nimiž jsem se poznal už dávno, a přijde mi škoda, že se mě někteří ani nezeptali, jak se mi daří, jak se cítím… Sleduji je na Instagramu a vidím, jak někde tančí, zpívají, prostě se baví. A mezitím rusové* bombardují ukrajinská města, vraždí Ukrajince a lidé - včetně mě - se skrývají v krytu. Proč tomu tak je? Proč mnohé lidi v Evropě nechávají tato zvěrstva v klidu, proč ignorují válku, vraždy civilistů, genocidu, znásilňování a ničení měst? Chci upřímně poděkovat všem, kteří nadále čtou tento můj válečný deník. Děkuju všem, kteří na Ukrajinu nezapomínají a podporují nás. Vím, že pravda a světlo jsou na straně Ukrajiny, což znamená jediné: naše brzké vítězství. (*autor píše výraz Rusko, Rusové úmyslně s malým písmenem, pozn. red.) celá zpráva18. května

Včera večer a v noci byl vyhlášen letecký poplach. Kvůli tomu, že jsem uprostřed noci „lítal“ do krytu, jsem se vůbec nevyspal a na přednášce sotva seděl. Šílená únava a velká bolest hlavy. Školu jsem měl od rána do večera. Po vyučování jsem šel s kamarádkou trénovat do sportovní haly. Potkal jsem tam svého oblíbeného trenéra boxu, který se vrátil zpátky do města. Mluvil jsem s ním naposledy v době, kdy se ještě nebojovalo. Jsem velmi rád, že mě bude zase trénovat. Večer jsem dodělal kreativní školní projekt - sociální reklamu. Hlavní postavou je dřevěná figurka robota. Několikrát jsem musel video upravit, třeba i kvůli efektům, které jsem tam přidával. celá zpráva17. května

Ráno na město zaútočily ruské rakety. Palbou byly zničeny civilní objekty v Oděské oblasti, konkrétně rekreační středisko a obytný dům. Mezi oběťmi bohužel byla i šestiletá dívka. O něco později rusko* zaútočilo znovu, ale ukrajinské síly protivzdušné obrany raketu sestřelily. Večer pak tyto jednotky sestřelily ruský dron. Po obědě jsem měl přednášku. Po ní jsme šli s kamarádem venčit jeho psa. Když jsem se vrátil domů, zaposiloval jsem si, ačkoliv chodím do tělocvičny. Místo činek jsem však použil lahve s vodou, což byly zásoby z prvních dnů války. Večer jsem rozmýšlel, jak zpracovat jeden kreativní projekt do školy. Zhlédl jsem dokumentární sérii o různých historických postavách. (*autor píše výraz Rusko, Rusové úmyslně s malým písmenem, pozn. red.) celá zpráva16. května

Uprostřed noci byl nálet, trval více než hodinu. Když byl poplach odvolán, trvalo mi, než jsem znovu usnul. Probudil jsem se až v poledne a byl jsem unavený a celý rozlámaný. Před válkou jsem chodil spát mnohem dříve a spal jako zabitý, to už bohužel není možné. Dneska mě najednou přepadla touha vidět zase centrum Oděsy, kde jsem dlouho nebyl. Tak jsem vzal elektrokoloběžku a jel. Město bylo prázdné, auta téměř nejezdila, chodců bylo velmi málo. Mnoho ulic je uzavřených, zahrazených. Cestou zpátky jsem míjel stanoviště vojáků. Jsem na ně hrdý, obdivuju je za to, že brání mé rodné město, milovanou Oděsu. Jsem hrdý na Ukrajinu. Žiju zde od narození, je to můj domov. Projížděl jsem Oděsou, ulicemi i uličkami, s úžasem hleděl na architekturu domů, vzpomínal na zážitky, které mám s jednotlivými místy, jimiž jsem projížděl, spojené. Prázdnota města, vzpomínky na radostné dětství a šťastné časy před válkou mě donutily přemýšlet o mnoha věcech… Na břeh u Oděsy moře vyplavilo ruskou námořní minu. Nikdo neví, kolik jich ve vodě kolem přístavu je. Kam všude se „rozplavily“. Když před časem Ukrajina potopila vojenský křižník Moskva, do Oděsy připlouvaly čepice ruských námořníků. Večer jsme si šli se sousedkou zahrát badminton. Pak jsme seděli na lavičce a povídali si. Později jsem z různých dílů navrhl konstrukci pro nahrávání zvuku pro mé univerzitní video. celá zpráva15. května

Dnešek začal tím, že mě vzbudilo kvílení sirén. Musel jsem do krytu. Když poplach skončil, chtěl jsem si ještě zdřímnout, ale nešlo to. Šel jsem na dva tréninky. K večeru byla slyšet ukrajinská protiletecká obrana. Úspěšně odvrátila útok. Většinu dne jsem strávil doma. Pustil jsem si film a začal tvořit obraz pomocí nové techniky, kterou jsem nedávno viděl na internetu. Chtěl jsem ji zkusit už dřív, ale dostal jsem se k tomu až dnes. Večer jsme si šli se sousedkou zahrát badminton, přitom jsme probrali aktuální zprávy a pak zhlédli finále hudební soutěže Eurovize. Samozřejmě jsem byl napjatý, jak to dopadne, a držel palce ukrajinskému soutěžícímu, aby zvítězil. A nakonec se tak i stalo. Ukrajina dostala nejvíce hlasů. Toto je vítězství hudby. Brzy bude i vojenské! Věřím, že Ukrajina rašisty brzy porazí! Děkujeme všem, kteří podpořili Ukrajinu a hlasovali pro ni. V roce 2023 Eurovizi uspořádáme v naší svobodné a nezávislé zemi! celá zpráva14. května

Včera pozdě večer byl nálet, ale naštěstí žádná raketa město nezasáhla. Přednášky ve škole mi začínaly brzy ráno, sotva jsem se stihl probudit, protože jsem kvůli včerejší úzkosti nemohl do čtyř ráno usnout. Aby neplýtval benzinem, začal táta jezdit do práce na elektrokoloběžce. Nedostatek pohonných hmot se nedotkl pouze těch motoristů, kteří mají elektromobily. Odpoledne jsme se prošli s kamarádem po okolí, pak jsem šel do fitka na trénink. Večer jsem se dozvěděl, že jeden z nejznámějších ukrajinských novinářů hledá kolegy do své nové redakce, takže jsem celý večer strávil psaním životopisu. Každý pronikavější zvuk vás vyleká, znervózní, protože hlasité bouchnutí dveří či oken si mozek spojí s výbuchy. Přesně to se stalo dneska u nás v domě, když se u sousedů zabouchly dveře. V jednu chvíli se pak ozval podivný rachot - lekl jsem se a napjatě se zaposlouchal. Až pak se ukázalo, že to byla vzdálená bouřka. Zkrátka ve válce každý neočekávaný hluk vyvolá stres. celá zpráva13. května

Letecké poplachy se spustily večer. Jeden trval přes tři hodiny. Nikolajev, město sousedící s Oděsou, byl silně bombardován. Dopoledne jsem měl přednášky, pak jsem šel do tělocvičny na trénink. Cestou mi kamarádka, která byla evakuována z Oděsy, napsala SMS - děkovala za obraz, který jsem jí včera poslal poštou. Prý se jí velmi líbil a byl pro ni milým překvapením. Potěšilo mě to. Dokonce jsem se přistihl, že se široce usmívám. Při malování jsem se inspiroval citací z písně „2step“ od Eda Sheerana. Po tréninku jsem se sešel s kamarádkou a jejím mladším bratrem. Šli jsme se projít. Než jsme se rozešli, byl vyhlášen poplach. Museli jsme se rychle ukrýt. Nic nepodceňujeme, běželi jsme do nejbližšího úkrytu, protože situace ve městě se kvůli ruským útokům a důsledkům bombardování vyhrocuje. Když jsem se večer konečně vrátil domů, vložil jsem na Instagram nový příspěvek s obrazem, který jsem daroval kamarádce. Než jsem šel spát, padla na mě tíseň. Dneska mě totiž zavalila vlna negativních zpráv, přemýšlel jsem o nich a analyzoval, co se vlastně děje. Ono to v tom každodenním vypětí člověku třeba ani moc nedochází, vyděsilo mě to. Ve vnitřním emocionálním rozpoložení jsem si uvědomil, že moje psychika už nevydrží to obrovské množství válečných zpráv, které se objevují každou minutu. Rozhodl jsem se, že budu číst pouze oficiální národní a regionální média, abych alespoň trochu ulevil nervům, abych měl sílu duševně přežít ty hrůzy, které se odehrávají v mé milované vlasti, které se dějí mému lidu. Věřím ve vítězství Ukrajiny a vím, že pravda a světlo nakonec vždy porazí lež a temnotu! celá zpráva12. května

Ráno mě vzbudil poplach, běžel jsem do krytu. Když vše skončilo, sotva jsem se stihl převléknout a začaly mi přednášky, které skončily až večer. Po škole jsem došel na poštu a poslal obraz, který jsem nakreslil kamarádce. Před časem utekla z Oděsy a žije v jiné, bezpečnější části Ukrajiny. Když jsem se vracel, psala mi jiná kamarádka, že se musí utěsnit okna a mělo by se dýchat jen přes navlhčený kus látky. Neptal jsem se na důvody a pospíchal domů. Obepsal a obvolal jsem všechny své blízké, abych je varoval před možným nebezpečím. Jak se ukázalo, rusové* dnes v Charkově použili chemické zbraně, takže existovala možnost, že to zopakují v Oděse. Riziko bombardování a raketových útoků je vysoké. Fakt, že „Putler“ při vojenské přehlídce v Moskvě zmínil právě jen Oděsu, je potvrzením toho, že s ní má stále nějaké plány. Jsem nervózní, každý hluk u mě vyvolává tísnivý pocit, že to je raketa nebo útočící letadlo… Děkuju Senátu České republiky za to, že dnes přijal usnesení, kterým uznal zločiny ruské armády na Ukrajině za genocidu. Přijaté usnesení zahrnuje i podporu pro další poskytování zbraní Čechy a pro získání statutu kandidáta na členství v Evropské unii pro naši zemi. Děkujeme České republice a Čechům za podporu Ukrajiny a ukrajinských uprchlíků. Nikdy na to nezapomeneme! Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Je to pravdivé rčení! Podpora je pro nás nesmírně důležitá. celá zpráva11. května

Je to překvapivé, ale dnes nebyl naštěstí vyhlášen žádný poplach. Protivzdušná obrana je v pohotovosti. Nicméně kvůli včerejším náletům jsem nemohl usnout, zabral jsem až k ránu a už musel zase vstávat, měl jsem totiž celý den až do večera přednášky. Po vyučování jsem si sbalil tašku a šel se do tělocvičny rozptýlit na trénink. Pak jsme se sešli s kamarádem, abychom si na dvoře zahráli karty. Naposledy. Bylo to dnes i o loučení. Zítra brzy ráno totiž odjíždí s rodinou z Oděsy. Je velmi smutné, že již téměř všichni mí přátelé se z města evakuovali, nebo žijí v jiných čtvrtích, takže se vídáme jen zřídka. celá zpráva10. května

V noci byl další poplach. Seběhli jsme do sklepa. Rusové ráno vypálili na město rakety, ale jinak byl den překvapivě klidný a obešel se bez útoků. Nicméně zlověstné ticho obyvatele Oděsy spíše znepokojilo. Večer ticho ustalo. Celý den jsem byl doma. Zabalil jsem obraz. Namaloval jsem ho pro svou kamarádku, která byla evakuována na západní Ukrajinu. Pošlu jí ho poštou. Zkontroloval jsem funkčnost zařízení, například powerbank, ve svém evakuačním zavazadle a dobil je. Večer jsem se sešel se sousedem, abychom si zahráli karty. Náhle městem otřásly výbuchy, tak jsme se běželi ukrýt. Když poplach skončil, pokračovali jsme v hraní karet, ale počasí se zhoršilo, tak jsme šli domů. Blížila se noc, když se rozkvílely sirény, začal jsem se rychle oblékat. Následovaly výbuchy tak silné, že se náš dům celý třásl. Kvapně jsem běžel do krytu. Raketovým ostřelováním bylo v Oděse poškozeno několik domů včetně nákupního centra. Podle oficiálních informací dopadlo na město sedm raket. Jeden člověk zemřel, pět zraněných leží v nemocnici. Ve chvíli, kdy začal útok na Oděsu, byl v Moskvě na počest vítězství nad nacismem 9. května slavnostní ohňostroj. Putin ráno položil k pomníku „Oděsa“ květiny. Mrazivý paradox. Večer před tím, než uctil památku padlých a zemřelých a vyzdvihl význam Oděsy ve druhé světové válce, jeho armáda zahájila na to samé město raketové útoky. celá zpráva9. května

První bombardování dnes začalo už v 00:04. V noci bylo vyhlášeno sedm leteckých poplachů. Během dne pak jedenáct. Byla to náročná, bezesná noc. V podstatě jsem nespal, protože jedinou činnost, kterou jsem celou noc prováděl, byly přesuny z bytu do úkrytu a zpět. Rakety v Oděse zasáhly obytný dům, v němž byla zraněna mladá dívka. Byla zničena rozvodna, což způsobilo, že v šesti obcích Oděské oblasti nemají elektřinu. Raketový útok zničil civilní i průmyslové objekty. Kvůli velké hrozbě ostřelování města jsem musel zrušit všechny své dnešní plány na dnešek. Dům jsem opustil jen kvůli nákupu základních potravin, protože zítra platí zákaz vycházení. To bylo vyhlášeno kvůli tomu, že „putler“ do 9. května nezaznamenal ve válce žádná vítězství a nemá se čím chlubit. Všichni Ukrajinci musí být ostražití, nevíme, co zítra, kdy se slaví konec 2. světové války, provede. I při cestě do obchodu mě zastihl poplach a slyšel jsem velmi hlasité exploze. Na Ukrajině je nedostatek paliva. Teď už ho není téměř možné koupit, a když, tak za cenu, která raketově vzrostla. Mnozí tak museli přesedlat na kola či elektrokoloběžky a některým to komplikuje život, protože se potřebují dostat do vzdálenějších míst. Dokonce i naší rodině. Staráme se totiž o pětaosmdesátiletého dědečka, jehož příbuzní byli před válkou evakuováni z Ukrajiny. Bydlí daleko, ale nemůžeme ho nechat napospas osudu, neopustíme člověka v nouzi, něco vymyslíme. Jídlo mu tak pravděpodobně povezeme na koloběžce. celá zpráva8. května

Uprostřed noci nás probudil poplach, ospalí jsme popadli evakuační zavazadla a běželi do krytu. Ráno jsem šel do tělocvičny na trénink, ale neuběhla ani první lekce a byl vyhlášen další nálet, všichni jsme se přesunuli do bezpečí. Výbuchy ve městě byly slyšet po celý den. Ruské „strategické“ letectvo dnes vypálilo šest raket na Oděsu. Následovaly mimořádně silné exploze. Kamarádce, která v tu chvíli byla na ulici, létaly rakety nad hlavou, z domů vybíhali lidé, děti křičely a plakaly strachy z toho, co se děje. Naštěstí dnes nikdo nepřišel o život. Ani nebyl zraněn. Ale poškozeno bylo letiště a další důležitá infrastruktura města. Večer jsem se sešel s kamarádem, který bydlí ve stejném domě. Ovšem nikam jsme tentokrát nešli, zůstali jsme u baráku, hrozilo další bombardování města, tak jsme nechtěli být daleko od našeho úkrytu. celá zpráva7. května

Poplachem začal den a také jím skončil. Dopoledne jsem prezentoval své druhé školní video pro YouTube kanál mé fakulty, v němž jsem vyprávěl o svých zkušenostech s psaním válečného deníku pro český portál Aktuálně.cz a článku pro švýcarský časopis. Po vyučování jsem se sešel s kamarádem ze školních let a šli jsme se projít po okolí. Pak jsem potkal kamaráda z posilovny, kterého jsem neviděl od začátku války, pokecali jsme. Večer jsme šli se sousedem nakoupit jídlo a nejnutnější věci do obchodu. Když jsme tam dorazili, rozezvučely se sirény. Běželi jsme se schovat do podzemního parkoviště. Okamžitě nám volali příbuzní a varovali, že přímo nad naším domem proletěla raketa. Všichni slyšeli, jak letí. Po odeznění poplachu jsme nakoupili ty nejnutnější věci a pospíchali domů. Sešli jsme se se sousedy na dvorku u domu, rozebírali aktuality a zmiňovaný průlet raketou. Pro uvolnění atmosféry jsme si zahráli badminton. celá zpráva6. května

Úřady vyhlásily několik poplachů v noci a večer. Záhy po tom, co jsme se večer vrátili z krytu domů, se sirény rozkvílely znovu. Že se sirény spustí několik málo minut po skončení předchozího poplachu, se začalo objevovat tento týden. Nicméně to není za tuto válku poprvé. Ráno jsem spolužákům odprezentoval video, které jsem si připravil jako domácí úkol. Odpoledne jsem šel na trénink do posilovny, která je poblíž mého domu. Při sportování se mi vždy zlepší nálada. Pak jsem se sešel s přítelkyní a prošli jsme se. Večer jsem se rozhodl namalovat obraz pro kamarádku, která utekla z Oděsy. Chci jí udělat portrét. Bohužel se mi nevyvedl, tak jsem plátno přetřel bílou barvou a nechal přes noc zaschnout. celá zpráva5. května

Dnes došlo k několika leteckým poplachům. Následoval jeden za druhým. V jednu chvíli jsme vyšli z krytu a vraceli se domů, trvalo to pár minut a vyhlásili další, museli jsme opět utéct do úkrytu. Přednášky měly původně být od rána do večera, ale učitelka onemocněla a nenašla za sebe náhradu. Proto jsme absolvovali jen první a čtvrtou. V přestávce mezi nimi jsme zašli s kamarádkou do obchodu poblíž našeho domu, abychom si koupili akrylové barvy a nová malířská plátna. Malování nás odvádí od děsivých myšlenek. Večer jsem se dozvěděl, že ve Švýcarsku vyšel studentský časopis s mým článkem o válce včetně mé fotografie. Udělalo mi to radost. Redaktoři studentských novin mi pošlou výtisk poštou. Políbila mě múza, a tak jsem nahrál dvě školní videa a sestříhal je. Během práce jsem zase musel utíkat do krytu. Večer se objevila zpráva, že Rusové prolomili obranu areálu železáren v Mariupolu. To bylo jediné místo ve městě, které ještě nebylo dobyto. Ve sklepích továrny jsou civilisté a obránci města. Rusové je bombardovali, ostřelovali raketami… zkrátka dělali všechno pro to, aby se do areálu dostali. Bohužel se jim to sedmdesátý den totální války podařilo. Věřím a držím palce armádě, která tam v těchto okamžicích bojuje. Tajné služby uvedly, že Rusové uklízí hlavní ulice města od těl zabitých civilistů a trosek, aby vytvořili falešný obraz pro ruskou státní televizi. Falešné - jako všechno, co z Ruska plyne. celá zpráva4. května

Dnes jsem měl přednášky od rána do večera. Hned poté jsem se sešel s kamarádkou a vyrazili jsme na trénink do tělocvičny, kde jsme ještě nebyli. Moji předchozí posilovnu před pár dny zavřeli. Noví trenéři se mi líbí, jsou pozitivně naladění a trenink probíhal v energickém tempu. Když jsme pak přicházeli domů, spustil se poplach, museli jsme utíkat do krytu. Dvacet minut po jeho zrušení byl ohlášen další. A trval následující tři hodiny. Pak jsme se konečně dostali domů do bytu. Ale uběhlo jen deset minut a vše se opakovalo. Byli jsme v krytu, slyšeli jsme výbuchy. Později jsem se dozvěděl, že během dnešního útoku sestřelila protivzdušná obrana tři rakety mířící na Oděsu a jednu střelu letící na Kyjev. Bohužel další rakety dopadly na Zakarpatí i v Oděské oblasti. Úkoly do školy na ranní přednášku jsem udělal až pozdě v noci. Večer jsem se nemohl soustředit, ovládly mě obavy. celá zpráva3. května

Celý den, od rána do večera, byly hlášeny letecké poplachy, duněly výbuchy. Útok z rána poškodil most přes ústí řeky Dněstr, který se Rusové nedávno rovněž pokusili poškodit. Kolem poledne se objevila zpráva, že protivzdušná obrana sestřelila ruský dron. Uklidil jsem si pokoj a vyčistil klec našemu křečkovi. Použil jsem při tom přepravní nádobu, kterou jsem koupil ještě v době, kdy se o ruském útoku na Ukrajinu jen hovořilo. Tuto klec jsem si pořídil kvůli tomu, abych mohl zvířátko v případě poplachu vzít s sebou do bezpečí. Potom jsem šel za kamarádkou, která bydlí ve stejném vchodu, ale o několik pater výš. Malovali jsme obrazy, povídali si a přemítali o malbách, které bychom chtěli vytvořit. Stáli jsme zrovna u okna, když se ozvala skutečně mohutná ohlušující exploze. Venku jsme spatřili ohromný sloup dýmu. Rychle jsme běželi dolů do krytu. Později jsme se dozvěděli, že ruské rakety zasáhly ubytovnu, jež stojí nedaleko letiště. Zahynul patnáctiletý chlapec, sedmnáctiletá dívka byla zraněna. V okamžiku, kdy píšu tato slova, nejsou o dalších obětech žádné informace. Dnešek byl velmi náročný. Kvůli neustálým výbuchům psychicky vypjatý. Raketové útoky zabíjely. V noci, když byl odvolán poslední dnešní poplach, jsem se konečně dostal do svého pokoje. Vysílený, bez energie, jsem padl do postele a okamžitě usnul. Můj organismus je vyčerpaný z neustálých nervů a nedostatku spánku. celá zpráva2. května

Ráno mě probudily výbuchy. Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila ruský bezpilotní letoun, který operoval nad Oděsou. Pak jsem zase usnul a vzbudil mě až telefonát kamarádky, která kdysi bydlela v našem domě, ale před sedmi lety se přestěhovala. Říkala, že za hodinu bude poblíž a jestli se nechci sejít. Souhlasil jsem. Šli jsme se projít. A potkali spolužačku z univerzity, kterou doprovázel její kluk, jehož jsem neviděl od samého začátku války. Bydleli naproti nám přes ulici, ale když vypukly boje, přestěhovali se k rodičům na druhou stranu města. Procházeli jsme se spolu a důvěrně si povídali. Pak jsme na dvorku hráli s mou kamarádkou z dětství karty. Jenže nás opět vyrušil poplach, tak jsme utíkali do úkrytu. Od oběda až do večera jsem pečlivě uklízel byt přátel, kteří odešli před válkou do zahraničí. Stálo mě to hodně času i sil, ale z výsledku mám radost. Byl jsem rád, že jsem tam nešel pěšky, ale dojel na elektrokoloběžce, protože jsem byl po práci dost unavený a také hladový. Takhle byla cesta domů k večeři rychlejší. Večer jsem se připravoval do školy na další týden. Téma moldavského Podněstří je stále aktuální. Na letišti v Tiraspolu, hlavním městě této ruskými vojsky kontrolované oblasti, aktivita výrazně vzrostla. Je zřejmé, že se Ruská federace připravuje na přílet transportních letounů Il-76, případně vrtulníků, který se očekává v nejbližších dnech. Píše o tom britský deník The Times s odvoláním na zdroje z ukrajinské rozvědky. celá zpráva1. května

Setkal jsem se s přáteli, procházeli jsme se po okolí a probírali aktuální zprávy. Domů jsem se vrátil odpoledne. Připravoval jsem se do školy. Večer jsme šli s přítelkyní do obchodu nakoupit vše potřebné, protože 2. května máme celý den zákaz vycházení. Chtěli jsme se vyhnout zítřejšímu návalu lidí a případným frontám. Jakmile jsme vstoupili do supermarketu a uchopili nákupní vozík, byl vyhlášen letecký poplach, což se nám zobrazuje v mobilu pomocí aplikace. Mně i přítelkyni volali rodiče, že začalo bombardování města. Zadunělo pět silných výbuchů. Alarm v telefonu se spustil všem lidem kolem nás současně, sjeli jsme do prostor podzemního parkoviště. Lidé se chovali koordinovaně a klidně. Po zrušení leteckého poplachu jsme opustili úkryt a nakoupili téměř vše, co jsme potřebovali. Nicméně jsme na to měli už jen čtvrt hodiny, protože obchod zavíral a my mezi regály jen proběhli. Budu tedy muset do obchodu ještě zítra. Protivzdušná obrana sestřelila řadu ruských raket, ale bohužel byla zničena přistávací dráha na mezinárodním letišti v Oděse. Přitom byla otevřena teprve v létě 2021. Umožňovala přistávání velkého počtu letadel různých kategorií a velikostí, tím byla přínosem jak pro obyvatele města, tak pro turisty z celého světa. Teď je nepoužitelná. celá zpráva30. dubna

Dopoledne jsem měl dvě přednášky, jednu z nich přerušil alarm v mobilní aplikaci. Během poplachu jsem připravoval scénář k videu, v němž se chci podělit o své zkušenosti ze psaní válečného deníku pro český server Aktuálně.cz a také článku pro švýcarské noviny. Po vyučování jsem v tom pokračoval a přemýšlel, co by videoreportáž, která je mým univerzitním projektem a má shrnout mé zkušenosti „válečného novináře“, měla obsahovat. Pak jsem potkal kamaráda, šli jsme se na chvíli projít ven. Později jsem chtěl do posilovny, ale zjistil jsem, že bude minimálně do června zavřená. Dneska totiž z Oděsy odešlo několik trenérů, kteří tam pracovali, a z původního kolektivu tak zůstal jediný. Večer jsme se potkali s kamarádkou z domu a probrali novinky. V těchto dnech probíhá nová vlna evakuace lidí z Oděsy, protože se blíží dvě data významná pro mé město: 2. květen je den, kdy roku 2014 v důsledku střetů mezi příznivci Euromajdanu a proruskými aktivisty došlo v místním Domě odborů k požáru. Nepokoje si vyžádaly 48 lidských životů, dalších 250 lidí bylo zraněno. A pak máme 9. květen, který je Dnem vítězství nad fašistickými agresory. Konec války neslavíme jako v Evropě 8. května, to kvůli časovému posunu. Každý ví, že „rašisté“ (ukrajinský výraz pro ruský fašismus, pozn. red.) milují symboliku dat, takže musíme být ve střehu. Kvůli možnému riziku byl na 2. květen vyhlášen zákaz vycházení. Obyvatelé nemohou na ulici bez speciálních propustek. „Velká Británie, Izrael, Kanada, Francie, Německo a Spojené státy vyzývají všechny své občany, aby co nejdříve opustili Moldavsko a Podněstří,“ zaznělo ještě předtím, než na Ukrajině vypukla „totální“ válka... Čekají boje i Moldavsko? celá zpráva29. dubna

Během ranní přednášky byl vyhlášen poplach, museli jsme seběhnout do krytu. To se dopoledne opakovalo ještě jednou. Po vyučování jsem se sešel s přítelkyní a šli jsme se projít. Později jsme s kamarádem venčili jeho psa. Když jsem se vrátil domů, domluvili jsme se s kamarádkou, jež je moje sousedka v domě, že si zahrajeme karty, ale znovu se ozval poplach. A tak jsme se večer na více než tři hodiny zasekli v krytu. Rusové vypálili směrem na obytné domy v Oděse řízené rakety, ale ukrajinské síly protivzdušné obrany sestřelily všechny tři. celá zpráva28. dubna

K ránu mě vzbudil poplach, když byl zrušen, už jsem neusnul. Za necelou hodinu mi stejně začínala online výuka. Přednášky jsem měl od rána do večera. Média jsou plná zpráv z moldavského Podněstří, které je již dlouho okupováno Ruskou federací a sousedí s Oděskou oblastí. Moldavsko zaktivovalo armádu. Včera došlo v Podněstří k provokacím, které znervóznily jak Ukrajinu, tak Moldavsko. Byli odtamtud dnes evakuováni civilisté. S největší pravděpodobností došlo pouze k provokacím ze strany tamních ruských jednotek, které měly všechny vyděsit. Po škole jsem poprvé od loňského podzimu vyrazil do posilovny na elektrokoloběžce. I takové drobnosti dokážou trochu pozvednout náladu. Užíval jsem si to. celá zpráva27. dubna

Ani dnes ráno nebyl klid, úřady opět vyhlásily několik leteckých poplachů. První ještě před školou. Podruhé se sirény rozezvučely během online přednášky, učitel musel udělat přestávku, aby se studenti, kteří ještě zůstali v Oděse, mohli rychle přemístit dolu do krytu. Vyučování jsme měli až do večera. Dnes byl kvůli raketovému ostřelování v Oděské oblasti poškozen železniční most přes ústí řeky Dněstr. Situace v Podněstří, moldavském území obsazeném ruskou armádou, se vyostřuje. To nás, obyvatele Oděsy, znepokojuje, protože Oděsa je od moldavské metropole Kišiněv vzdálená jen 180 kilometrů a Podněstří se nachází někde mezi. Po přednáškách se za mnou zastavila kamarádka, která sice žije v jiné oblasti Ukrajiny, ale služebně městem projížděla. Prošli jsme se spolu a popovídali si. Pak jsem se sousedem hrál na dvorku karty. Večer jsem si udělal domácí úkol a uspořádal fotky v mobilu. Vytvořil jsem několik složek: fotky s přáteli, s příbuznými, z cest a dokonce i s domácími mazlíčky. Poslední složku jsem nazval „válka“... Obsahuje těžko popsatelné snímky či videa z krytu, úprku do bezpečí za zvuku sirén, přičemž v pozadí duní exploze. Dost skličující záběry. Vlastně bylo těžké vidět fotografie i z doby před válkou. Fotky poklidného života. Vzpomínky se mi vracely... jako bychom tehdy žili v úplně jiném světě, z něhož nezbylo nic. Jen ty vzpomínky. Psychicky mě deptalo, doslova bolelo prohlížet si snímky a videa ze života, který 24. února 2022 utnula ruská invaze. Fotka, na níž se veselíme s přáteli, datum 23. února. Šest hodin nato začala na Ukrajině brutální válka... Kamarádka mi darovala tričko s vlasteneckým nápisem a symbolem, to mi zvedlo náladu. Blížila se půlnoc, když mi přítelkyně napsala zprávu, byla trochu hysterická, její bratr je v armádě a dlouho s ním neměla žádné spojení. Ona je dobrovolnice, aktivně pomáhá civilistům i vojákům. Zavolali jsme si, snažil jsem se ji uklidnit a povzbudit, protože se z toho všeho už hroutila, měla depresivní myšlenky, které ji deptaly. Tohle je strašně těžké. Spousta lidí je psychicky i fyzicky vyčerpaná, ale my je povzbuzujeme, věříme v to nejlepší, ve vítězství Ukrajiny! Usínám s tím, že naše vlast je k tomu s každou vteřinou blíž. celá zpráva26. dubna

Dneska od rána do večera hlásily sirény a aplikace v mobilu v několikahodinových intervalech poplach. Po jednom z nich jsme se šli ráno s kamarádkou projít po okolí. Pak jsem šel na trénink. Z haly je přístup do protileteckého krytu, takže v případě poplachu můžeme všichni rychle a snadno sestoupit do bezpečí. Po tréninku jsem upravil text, který jsem napsal pro švýcarské noviny. Původně jsem ho napsal příliš dlouhý a redakce po mně chtěla, abych jej zkrátil. Druhá verze byla zase moc krátká, čili jsem ji musel opět upravit. Naštěstí vše klaplo a já se vešel do požadovaného rozsahu. celá zpráva25. dubna

Od začátku ruské invaze dnes uplynuly přesně dva měsíce. Noc nebyla klidná, přerušil ji poplach. Museli jsme se s rodinou přesunout do krytu. Dnes jsou Velikonoce, vyrazili jsme s kamarádkou na procházku. Počasí bylo opravdu nádherné. Bohužel vše utnuly sirény a my museli běžet do nejbližšího úkrytu. Poplach trval téměř tři hodiny. Byli jsme v krytu v cizí čtvrti bez místa k sezení. Ihned po odvolání poplachu jsme se vrátili domů. Večer za mnou přišel kamarád. Chvíli jsme se dívali na jeden televizní pořad. Také jsem si dnes udělal několik fotografií a napsal pro švýcarské studentské noviny. celá zpráva24. dubna

Dnes se mi špatně vstávalo. Vlastně si nepamatuji, kdy jsem se naposledy pořádně vyspal. V poledne jsme šli s kamarádkou na procházku po okolí. Cestou jsme se chtěli stavit v její kanceláři, která je poblíž mého domu. Ona žije na druhém konci Oděsy a kvůli válce si nemohla skoro dva měsíce vyzvednout věci. Je nebezpečné cestovat tak daleko. Dnes ji sem dovezl manžel. Ale najednou se zase rozkvílely sirény... Běželi jsme rychle do podzemního parkoviště budovy, v níž je kamarádčina kancelář. První výbuch jsme slyšeli špatně, ale druhý a třetí byl tak silný, až jsme poskočili na místě. Když poplach zrušili, kamarádka s manželem mě odvezli domů a odjeli. Obávali se o svůj byt, sousedé je varovali, že v jejich čtvrti došlo k masivním výbuchům. Doma jsem zjistil, že Rusové vypálili na Oděsu sedm raket. Dvě sestřelila ukrajinská protivzdušná obrana, tři zasáhly městskou infrastrukturu, další dvě obytnou budovu. V několikapatrovém domě zasaženém střelou zůstala díra. Osm lidí zahynulo, osmnáct bylo zraněno. Mezi mrtvými je i tříměsíční holčička, která zahynula spolu s matkou a babičkou. Rusové zabili najednou tři generace. Obětí raketového útoku je také žena, které se před týdnem podařilo uprchnout z Mariupolu. Jak jsem později zjistil, dříve si můj starší bratr pronajímal byt právě v tomto domě. Kamarádčina manikérka v něm pracovala a odešla pouhou půlhodinu před útokem. Moje třídní ze střední školy spolu s její matkou a dcerou se v okamžiku raketového útoku nacházely 300 metrů od výbuchu. V důsledku exploze se jejich auto zatřáslo. Je to děsné. Jinak dnes bylo online setkání se studenty, kteří mají na starosti švýcarské noviny, do kterých nově přispívám. Sirény dnes vřískají bez ustání, výbuchy duní až do noci. Když píšu tyto řádky, nejsou žádné oficiální údaje o nových explozích, přestože mi o nich píší přátelé. Civilní kontrarozvědka - Bezpečnostní služba Ukrajiny - zachytila rozhovor ruských okupantů, v němž si povídali o tom, že popřejí Ukrajincům k Velikonocům raketami, na které bude napsána fráze: „Kristus vstal z mrtvých!” My slavíme Velikonoce 24. dubna. Před válkou to byl náš sváteční den. Dnes ale s přáteli a rodinou do kostela nepůjdeme, vycházky jsou nebezpečné. Vedení města občany požádalo, aby se neshromažďovali. Putin dnes prohlásil, že součástí plánu je úplné dobytí jihu Ukrajiny, tedy zřejmě i Oděsy. Ruská armáda neuspěje, mohou o tom jenom snít, Ukrajinci se nevzdají. Věřím a vím, že Ukrajina vyhraje! celá zpráva23. dubna

V noci nebyl vyhlášen žádný poplach. Dnes jsem měl ve škole jen dvě hodiny. Na první jsme diskutovali o práci v programu na stříhání videí, na druhé spolužáci prezentovali výsledky své práce. Také jsme probrali scénář mého budoucího videa. Vzhledem k tomu, že natáčet můžeme jen doma, musíme vymýšlet témata, která dokážeme kvalitně pokrýt, aniž bychom domov opouštěli. Po škole jsem konečně dostal inspiraci a chuť pokračovat v psaní semestrální práce. Naštěstí se mi ji dnes podařilo dokončit a odeslat vedoucímu ke kontrole. Odpoledne jsem šel do posilovny na trénink. Cestou jsem se stavil na poštu pro lavalierový mikrofon, který jsem vyhrál v soutěži ukrajinské blogerky na Instagramu. Dárek mě moc potěšil a zvedl mi náladu. Po návratu jsem si volal s příbuznými, kteří vycestovali do zahraničí. Strašně mi schází. Pak jsem si prohlížel fotografie, co mám v telefonu, a rozhodl se galerii trochu vyčistit. V důsledku jsem smazal až 25 GB fotografií a videí. Zhlédnuté fotografie mě dost rozesmutnily, byla tam spousta fotek zachycujících šťastné chvíle. Jako by to bylo v minulém životě. Od 24. února se můj život rozdělil na „před“ a „po“. Je smutné si uvědomit, že štěstí je v minulosti, ale jsem si jist, že Ukrajina válku s Ruskem brzy vyhraje. Harmonie a štěstí tak znovu zavládnou. Chybí mi přátelé a příbuzní, kteří Ukrajinu opustili. Těším se, až se po vítězství Ukrajiny vrátí! celá zpráva22. dubna

Vůbec jsem se nevyspal, školu - byť distanční formou - však mám už od samotného rána. Každopádně je to ale mnohem lepší než sedět v krytu. Hodiny mi skončily kolem oběda. Chci jít k holiči, dva měsíce jsem se nemohl nechat nikde ostříhat, ale naštěstí má kadeřnictví poblíž mého domu opět otevřeno. Pak jsme se šli s kamarádem projít po okolí. Při procházce se však rozezvučela siréna, poplach, museli jsme rychle do nejbližšího krytu. Po poplachu jsem se cestou domů stavil v obchodě pro potraviny. Dnes pravoslavní křesťané slaví čistý čtvrtek. K této příležitosti matka upekla paschy, velikonoční koláče. Po večerním online tréninku jsem začal přemýšlet nad ústředním tématem článků, jež budu psát do švýcarských novin. Dnes jsem se totiž dozvěděl od kamarádky, že redaktor studentského měsíčníku ve Švýcarsku poptává studenta žurnalistiky z Ukrajiny. Samozřejmě jsem bez váhání souhlasil, za nové zkušenosti a příležitost zprostředkovat celému světu pravdu o válce na mé rodné a milované Ukrajině jsem nesmírně rád. celá zpráva21. dubna

Dnešní noc byla naštěstí klidná. Ale stejně jsem se čas od času probudil a nemohl uvěřit, že nekvílí sirény. To tu dlouho nebylo. Dnešní výuka zabrala celý den až do večera. Zjistil jsem, že dnes opět funguje posilovna, v pondělí ji na zkoušku otevřeli. Na tréninku jsem byl ale jediný, jako posledně. Po návratu domů jsme s kamarádem hráli karty, ale přerušil nás letecký poplach. Museli jsme do krytu. Pak už jsme šli domů, byla nám zima a byli jsme hladoví. Než jsem šel spát, připravoval jsem se do školy a začal psát scénář k videu. Ale opět mě přerušil poplach a následný přesun do krytu. celá zpráva20. dubna

Během noci byl jeden poplach. Škola skončila až večer. Pak jsem zamířil do skladu, kde se shromažďuje humanitární pomoc, oblečení pro lidi, kteří museli kvůli válce opustit své domovy. Pak jsme se šli s kamarádem projít, potřebovali jsme se nadechnout čerstvého vzduchu. Na ulici jsem si všiml aut z jiných regionů Ukrajiny, většinou z východní části nebo Kyjeva. Večer jsem si četl knížku a chtěl jít spát brzy, ráno mám zase školu. Ale nemohu se zbavit myšlenek na válku, přemítám o posledních událostech a verzích, jaké kroky může nyní Rusko podniknout. Neustále o tom spekulují média i kamarádi. Nicméně mozek, celý nervový systém potřebují odpočinek, žít ve stresu je hrozné. Ukrajinci žijí v napětí už od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo válku na Donbase. Nyní Putin sáhl po genocidě Ukrajinců a ničení našich měst. Opravdu si přeji, abychom nad ruskými okupanty co nejdříve zvítězili. Ukrajinci jsou jednotní jako nikdy předtím. Miluji svůj lid, jsem rád, že jsem Ukrajinec, jsem hrdý na svou vlast! Ať brzy přijde vítězství Ukrajiny a mír ve světě! celá zpráva19. dubna

Během dneška bylo vyhlášeno několik poplachů. Ranní přerušil mou práci na semestrálce, druhý mě probudil. Podařilo se mi usnout až někdy kolem sedmé ráno. Dopsat práci se mi bohužel nepodařilo. Kvůli ponocování jsem byl ráno dost rozbitý. A pak se zase rozezněly sirény a následoval úprk do krytu. Když poplach skončil, začala škola. Pak jsem uklízel. Večer jsem šel do posilovny, ve které jsem byl jediný. Po tréninku se mi značně zlepšila nálada. Po návratu domů jsem pokračoval v úklidu bytu, který zabral zbytek dne. V noci poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč řekl, že včera na východní Ukrajině začala aktivní fáze ofenzivy. Začalo nejtěžší dělostřelecké ostřelování. celá zpráva18. dubna

Dnes byl jeden poplach brzy ráno. Dnes se neučí, je neděle, a tak jsem po návratu z krytu mohl spát až do poledne. Musím začít pracovat na semestrální práci a úkolech zadaných na doma. Sedl jsem si ke stolu, ale špatně se mi soustředí. Několik hodin jsem se nutil dotáhnout aspoň jeden jediný úkol. Pak mi zavolal kamarád, že jde nakupovat jídlo a jestli nechci jít s ním. Neváhal jsem. Abych si zlepšil náladu, koupil jsem si dvě balení sušenek a čaj. Když jsem se vrátil, chtěl jsem pokračovat v práci, ale stihl jsem jen dát semestrální práci určitou formu - podstatou je monitoring médií na určité téma. Mám dnes hodně depresivní náladu, doufám, že to bude zítra lepší. Večer vyšlo najevo, že Rusko plánuje údery různě na území Ukrajiny, aby z toho mohlo pak obvinit Ukrajinu. Ruská vláda takovou strategii použila ve své historii již mnohokrát. Rusko je jednou z nejpodlejších zemí na světě… celá zpráva17. dubna

Během noci byly tři poplachy spojené s přesunem do krytu. Skoro jsem nespal. Odpoledne jsme se s přáteli rozhodli vyrazit do centra, dlouho jsme se tam nepodívali. Procházeli jsme ulicemi našeho milovaného města a nevěřili vlastním očím. Takovou Oděsu jsme znali jen z archivních fotografií ze druhé světové. Byli jsme zděšeni, naše rodné město je zataraseno ostnatým drátem, betonovými překážkami. Okna i dveře jsou zabedněny. Mnohými ulicemi nelze ani projít, někde jsou zátarasy, pustí vás jen se speciální propustkou. Opravdu nás to dostalo. Raději jsme šli domů. Plni smutku, který nás prostoupil. Po návratu jsme šli za kamarádkou na čaj a společně si zahráli deskové hry. Všiml jsem si, že Ukrajinci opět začínají mluvit o tom, že Rusko může na našem území použít jaderné zbraně. Večer o tom mluvil poradce ukrajinského prezidenta. Věří, že pokud Rusko tyto zbraně použije, NATO se definitivně zapojí a vyzve k akci i Čínu. U každého Ukrajince již od prvního dne války vyvstává otázka: Proč NATO odmítlo uzavřít nad Ukrajinou vzdušný prostor? Rusko jej využívá k ničení měst a zabíjení desítek tisíc civilistů. celá zpráva16. dubna

Den začal vyhlášením poplachu v 00:10, sešel jsem dolů do krytu. Brzy ráno se situace opakovala, což ztížilo všem mým spolužákům, kteří zůstali v Oděse, vstávání na ranní hodinu. Na prvním semináři jsme dostali za úkol natočit video. Na začátku druhého semináře jsem hotové video obhajoval, před koncem hodiny jsem dostal čas na opravu nedostatků, abych dostal zápočet. Ani dnešní výuka neprobíhala hladce, zase vyhlásili letecký poplach, kvůli kterému jsme museli hodinu přerušit a sestoupit do krytu. Naštěstí to netrvalo dlouho, video jsem dokončil v krytu a po obnovení výuky obhájil. Rozhodl jsem se svou práci zveřejnit na mé stránce na Instagramu, abych své sledující lehce pobavil. Na konci videa se totiž najednou objeví vtipná psí hračka, která by měla lidi rozesmát. Po vyučování jsem se potkal s kamarádkou. Po návratu domů se k nám přidala sousedka, společně jsme si zahráli karty. Večer jsem si udělal rozvrh úkolů do školy, které musím přes víkend splnit. Poté jsem sledoval živé vysílání ukrajinské blogerky. Napsal jsem jí k tomu komentář a ona mi odepsala, že mi darují lavalierový mikrofon na nahrávání videí (malý mikrofon s klipsnou do klopy). Velmi mě to potěšilo, ještě než začala válka, zkoušel jsem pro svůj YouTube kanál natáčet videa a chtěl bych v tom pokračovat. Ostatně se spolužáky na univerzitě dostáváme kreativní úkoly související právě s natáčením domácích videí. celá zpráva15. dubna

Výuku jsme měli od rána, probírali jsme s učiteli tvůrčí zadání a domácí úkoly. Rozpravu nad úkoly přerušil letecký poplach. Kantor musel hodinu přerušit. V úkrytech, do kterých jsme okamžitě zamířili, není signál. Pokračovali jsme až po skončení poplachu. Po výuce jsem si četl knížku od Viktora Frankla, kterou jsem si pořídil a rozečetl ještě před válkou, ale až dnes jsem konečně měl trochu náladu ve čtení pokračovat. Předtím bylo dost jiných starostí. K večeru jsme se sešli s kamarádem, u venčení jeho psa jsme si povídali. Náměstkyně ministra obrany Ukrajiny Anna Maljarová uvedla, že na území neuznané republiky Podněstří v Moldavsku probíhají přípravy na přijetí ruských letadel. Tato zpráva obyvatele Oděsy na jihozápadě země velmi znervóznila, Podněstří leží od Oděsy jen zhruba 130 kilometrů. Dnes jsem posiloval a absolvoval strečink online. Sport umožní oddychnout mozku. Ale bohužel cvičení, stejně jako studium, neproběhlo hladce, byl vyhlášen vzdušný poplach a já musel znovu do krytu. Před spaním jsem se ponořil do historie Ukrajiny pomocí užitečných informačních videí na YouTube. Dobrou zprávou pro všechny Ukrajince je, že vojenský křižník Moskva, který hořel po zásahu ukrajinské rakety, šel ke dnu. Ukrajinská armáda zničila hrdost Ruska, Moskva byla považována za jednu z nejlepších lodí. celá zpráva14. dubna

Naštěstí dnes žádný poplach nebyl. Výuka probíhala od rána do večera. Naštvalo mě prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Odmítl pojmenovat válku genocidou, Ukrajince označil za ruské bratry. Macronův výrok vyvolal negativní reakce u všech Ukrajinců. Rusko páchá genocidu našich lidí s cílem zničit Ukrajinu. Macron se bojí nazývat věci pravými jmény. Večer jsem pokračoval v úklidu bytu, abych si alespoň trochu pročistil hlavu. Vyparádil jsem kryt na telefon kresbou v modrožlutých barvách vlajky Ukrajiny. Pozdě večer vyšly hrozivé plány okupantů. Služba bezpečnosti Ukrajiny, což je civilní kontrarozvědka, zachytila a zveřejnila odposlechnutý telefonický rozhovor mezi ruským vojákem Olegem Karasevem a jeho manželkou. Voják jí vypráví, že ruská armáda obdržela rozkaz: pokud nedobudou Ukrajinu do května, budou muset všechna ukrajinská města „vymazat“, srovnat se zemí. Na rozdíl od Evropy se Den vítězství v oblasti Společenství nezávislých států (SNS) slaví 9. května, a nikoliv o den dřív. Je to způsobeno časovým posunem, protože zpráva o vítězství přišla do Sovětského svazu v tento den roku 1945. celá zpráva13. dubna

V noci byl opět vyhlášen letecký poplach. Ráno jsem měl jednu online hodinu. V poledne jsem zašel s kamarádkou pro potraviny. Pak jsme se sousedy hráli karty ve dvoře. Po návratu domů jsem našel na balkóně lak, kterým jsem pokryl čerstvě namalované obrazy. Jeden z nich jsem věnoval válce. Pomalu jsem šel spát, když mi začaly chodit zprávy od přátel, že ruská armáda právě použila v Mariupolu chemické zbraně. Tato zpráva nás všechny dost znepokojila. Nicméně žádná oficiální prohlášení ukrajinské vlády na tuto událost zatím nezazněla. Nespal jsem. Místo toho jsem četl články o tom, jak se chovat při útoku chemickými zbraněmi. Znovu jsem zkontroloval záchranný kufřík. Tentokrát jsem tam pro jistotu přidal i roušky a několik hadrů, abych je v případě chemického útoku mohl namočit roztokem jedlé sody nebo octa a zakrýt si nos a ústa. Snažím se plnit domácí úkoly, které máme ze školy, ale myslet na něco kromě války ve světle nejnovějších zpráv je teď velmi náročné. Udělal jsem si mátový čaj na uklidnění. Slyším výbuchy. celá zpráva12. dubna

Dnes jsem kvůli celodennímu zákazu vycházení nemohl jít ven. Skončí až zítra v 6 hodin ráno. Naštěstí dům, ve kterém bydlím, má uzavřený dvůr, a tak jsme si šli se sousedy zahrát společenské hry. Hraní přerušilo vyhlášení leteckého poplachu, museli jsme se okamžitě přesunout do krytu. Výbuchy jsme slyšeli i odtud. Někdy jen jeden, někdy několik jdoucích po sobě. Po poplachu jsme se šli hned najíst, po několika hodinách strávených v krytu jsme dostali pořádný hlad. A také jsme pořádně promrzli. Večer jsem se rozhodl uklidit pokoj a přeskládat záchranný kufřík. Poté jsem zveřejnil na Instagram dva příspěvky. Jeden z nich byl o tom, že mi čeští redaktoři navrhli, abych si každý den psal válečné poznámky, což mě upřímně velmi potěšilo. Je to příležitost mluvit do světa a šířit pravdu! Pro mě jakožto pro budoucího novináře jde o novou zkušenost, která se mi do budoucnosti rozhodně hodí. Až válka skončí vítězstvím Ukrajiny, určitě se do Česka podívám. Ve vaší nádherné zemi jsem ještě nebyl, ale už jsem se do ní zamiloval. Ze strany České republiky cítím obrovskou podporu Ukrajiny a také jsem zahlédl fotky místní architektury. Je krásná! celá zpráva11. dubna

Moje dlouholetá kamarádka přijela s rodiči zkontrolovat byt. Je to dlouho, co se přestěhovali do rodinného domu a byt pronajali nájemníkům. Jenže ti před časem z Oděsy odešli. Dlouho jsme se s kamarádkou neprošli jen tak. Vydali jsme se na vycházku kolem domu, dál nemůžeme, musíme se pohybovat poblíž krytu. Prošli jsme se kolem knihkupectví, překvapivě mělo dnes otevřeno. Koupil jsem si Sílu mysli od Johna Kehoe. Po návratu jsme si zahráli deskové hry. Bylo to upřímné a příjemné setkání. Později se ke hře přidala i sousedka, naše společná kamarádka z dětství. Krátce nato zazněl poplach. Zbytek večera jsme strávili v krytu. V té době byl bombardován Charkov, Mykolajiv a další města, a v tom případě existuje nebezpečí raketového útoku i na Oděsu. celá zpráva9. dubna

V noci jedna z raket zasáhla objekty důležité pro infrastrukturu města. Tentokrát se to bohužel bez obětí neobešlo… Během ranního semináře ve škole jsem zdárně obhájil video, ve kterém jsem popsal prezidentovu návštěvu rodiny, jejíž auto při evakuaci z kyjevské oblasti rozstříleli ruští okupanti. Šestnáctiletá dívka vlastním tělem kryla osmiletého bratra. I přes zranění všichni členové rodiny přežili. Odpoledne jsme šli s přáteli na procházku. Příliš daleko od domova jsme se ale nevzdálili, v případě raketového útoku musíme být v poblíž nějakého krytu. Městem se během večerních poplachů rozlehly silné výbuchy. Vláda dnes rovněž oznámila, že od večera 9. dubna do brzkého rána 11. dubna bude zaveden zákaz vycházení. Platí už od začátku války, většinou ale šlo jenom o pár hodin večer. Tentokrát jde o více než den. Omezení volného pohybu ve městě zavádí kvůli možným raketovým útokům. Tradičně 10. dubna slavíme den osvobození Oděsy od nacistů během druhé světové války. Letos do města opět válka dorazila. celá zpráva8. dubna

Noční Oděsou zavládl klid, což mě velmi potěšilo. Po vyučování jsem zašel do obchodu s potravinami. Dříve nakupování patřilo mezi zcela běžné činnosti, ale dnes je důvodem k radosti. Protože důvodů, proč vycházet z domu, je velmi málo. S výjimkou poplachů. Dnes jsem dotočil úkol do školy, zpravodajskou reportáž. Se spolužáky nám díky shromážděným videím vyjde tisková zpráva. Počasí se ve městě znatelně zhoršilo: ochladilo se, fouká silný vítr a prší. Odráží náladu obyvatel Oděsy. Přeskládal jsem svůj „záchranný kufřík“ a nabil powerbanky. Když jsem stříhal večer video do školy, ozvaly se intenzivní výbuchy. Spolu se mnou se zatřásl i stůl s židlí. Rychle jsem popadl záchranný kufřík a zamířil do krytu. Po skončení poplachu jsem se dozvěděl, že ukrajinské síly protivzdušné obrany úspěšně sestřelily řízenou střelu odpálenou Rusy. Doufali jsme, že vzhledem k dnešnímu křesťanskému svátku bude klid. Zmýlili jsme se. celá zpráva7. dubna

Probudil jsem se ve čtyři ráno kvůli skučení sirén. Musel jsem rychle opustit byt a přesunout se do bezpečnějšího místa. Výuku jsem měl od rána do večera. Pak jsem hrál s přáteli společenské hry. Jenže jen krátce. Byl vyhlášen další poplach. Pospíchali jsme do krytu. Rusové většinou útočí v noci, když město spí. Respektive kdy by mělo spát. Klidný spánek je minulostí, dnes jsme připraveni na cokoliv. Jsem rád, že mohu přinášet „válečné“ zprávy z první ruky lidem v České republice. Mimo jiné dnes vyšlo najevo, že Rusko přivezlo do Mariupolu krematoria. Po drastických záběrech z Buči zahlazují stopy svých zločinů spáchaných na Ukrajincích. celá zpráva6. dubna

Tento den byl pro mě „dnem České republiky“. Ráno jsem zjistil, že můj válečný deník vyšel na českém zpravodajském serveru Aktuálně.cz. Krátce nato se mi ozval kamarád, který v Česku studuje. Poděkoval jsem redakci za pokrytí války na Ukrajině ve svém příspěvku na sociálních sítích. Dostal jsem spoustu zpráv se slovy podpory. Lidé jsou vděční, že nepřestávám být aktivním účastníkem nejen v informačním prostoru na Ukrajině, ale nově i v Česku. Je příjemné vědět, že to, co dělám, je pro společnost důležité a užitečné. Ze zpráv jsem se dozvěděl, že Češi poslali na Ukrajinu vojenskou techniku. Tato zpráva mi zlepšila den. Uvědomit si, že jsme podporováni, je opravdu příjemné. Všichni jsme za podporu velmi rádi. Ukrajinci vědí, že v boji proti ruským divochům nejsou sami. Bohužel večer vyšlo najevo, že bylo nalezeno tělo zastřeleného šestiletého chlapce, který se ve snaze uniknout ruským okupantům pokusil se svou babičkou přeplout řeku Dněpr. Tělo babičky záchranáři našli ještě dříve. Dnes Rusko oficiálně prohlásilo, že účelem války je genocida Ukrajinců a zničení Ukrajiny. Státní ruské médium RIA Novosti zveřejnilo materiál o tom, že se Rusové chystají zničit Ukrajince, ukrajinskou vládu a chtějí bránit evropskému programu na obnovu země. Vím ale, že Ukrajina zvítězí! A to díky Česku a všem ostatním zemím, které Ukrajinu podporují. Pro nás, Ukrajince, je to důležité! celá zpráva5. dubna

Pondělí začalo skučením sirén v 00:05. Na klidný spánek už jsem dávno zapomněl. Každou chvíli jsem připraven na útěk do krytu. Moc jsem se dnes nevyspal, ještě že výuka na univerzitě probíhá distančně. Na dnešní hodiny jsem se i těšil, podle rozvrhu máme dnes mezinárodní vztahy. Předmět se mi líbí, pro mě i pro celý svět je nyní aktuální jako nikdy dříve. Po hodinách jsem šel zkontrolovat kamarádčin byt. Domov opustila už před časem, než odešla do Polska, nechala mi klíče. Čekám, až se jednou vrátí. Mezitím zalévám její květiny a utírám prach z nábytku. Život mi nyní připomíná film na Hromnice o den více. Každý z čtyřiceti dní se vleče ve stejném duchu – den co den slyším kvílení sirén. Den jsem zakončil hraním společenských her se sousedy. celá zpráva4. dubna

Dnešek začal bombardováním Oděsy. Vedlejší městská čtvrť zůstala kvůli ostřelování bez proudu. Část města je v plamenech. Nebylo dne, kdy by neskučely sirény. Houkají i teď. Tuto zprávu píšu v běhu. Mířím do krytu, do bezpečí. Ve městě je to čím dál děsivější a nebezpečnější…3. dubna

Osmatřicátý den invaze. Najednou mě napadla jedna myšlenka. Jen během mé puberty se toho tolik odehrálo. Majdan, ruská anexe Krymu, válka v Doněcku a Luhansku, pandemie covidu-19, válka. Je vlastně hrozné si uvědomit, že osud mě připravil o zlatá mladá léta. Dnes jsem napsal báseň o válce, kterou jsem sdílel na svém Instagramu. Večer jsem strávil v krytu. celá zpráva2. dubna

1. dubna je mezinárodním dnem humoru, ale na smích a zábavu letos není čas. Dnes ukrajinské hvězdy showbyznysu natočily videovzkaz na podporu mých krajanů z Oděsy. Ráno začalo tím, že Rusové odpálili z obsazeného Krymu na město rakety. Řízené střely měly prý zasáhnout vojenské objekty, trefily ale civilisty. Dnes jsem během distanční výuky vytvořil scénář videa pro svůj YouTube kanál.1. dubna

Na začátku byla válka v Doněcku a Luhansku, ale nyní je všude. Na Krymu, který obsadili, Rusové vybudovali vojenské základny, ale neprobíhaly tam žádné vojenské operace, protože Ukrajina chtěla diplomatickými metodami vrátit svá území. Dnes jsme se s přáteli rozhodli pro změnu prostředí a zajdeme spolu na nákup. Před válkou jsme chodívali do centra města, kde jsme vysedávali po kavárnách s výbornými pochoutkami a kávou. Teď je pro nás štěstím zajít do obchodu a koupit si makovou buchtu a džus. Ano, i taková banalita může být lidským štěstím. Pak jsme se houpali na houpačkách ve dvoře. Zavzpomínali jsme na dobu míru, dětství a vyprávěli si příběhy z předválečného života. Uvědomili jsme si, že válka nezměnila jen náš životní styl, ale že změnila i naše myšlení, nás jako lidí. Jsme rádi, že si můžeme jen tak povídat. Dříve jsme to vnímali jako samozřejmost, ale nyní je to skutečné štěstí. Také jsme dnes společně s mojí kamarádkou představili naše nové video pro YouTube kanál naší fakulty. Téma: „Sirény na ulici a aplikace v chytrých telefonech“, ve kterém jsme podrobně popsali nutné kroky během poplachu při využití aplikace. celá zpráva31. března

Probouzím se do nového dne za skučení sirény protivzdušné obrany. Tentokrát se nikam neschovávám, byla to rychlovka. Dokonce mi zbývá necelá hodina před začátkem první přednášky. Jdu si na poštu pro balík. A víš, co se skrývá uvnitř? Obrovská ukrajinská vlajka. Příprava ke „Dni vítězství“ je v plném proudu, neboť Ukrajina vítězství rozhodně vybojuje. Momentálně se ale musím zaměřit na docházku, a tak pospíchám na ranní hodinu domů. Úleva, stihl jsem to. Opět se těším na večer, až budu z přáteli hrát karty. Dnešní výuka rychle utekla. Jeden z parťáků se u karet neukázal. Měli jsme strach. Když jsme se mu konečně dovolali, oznámil nám, že má ze stresu potíže se žaludkem. Nemůže se ani zvednout z postele. Voláme sanitku. Přijíždí brzy. Prý bude převezen do nemocnice, kde podstoupí vyšetření. celá zpráva30. března

Dnešek pro mě začíná skučením sirén protivzdušné obrany v 00:03. Mířím do krytu. Dnes se do města vrátil můj nejlepší kamarád. Naposledy jsme se viděli na začátku války, 24. února. Jako jeden z mnoha Ukrajinců vycestoval s rodinou z Oděsy do Lvovské oblasti. Na západní Ukrajině je oproti Charkovu relativní klid. Pobyt v cizím kraji ale neunesl, proto se vrací do rodného města. Zpětně svého rozhodnutí lituje, silné bombardování a sirény nečekal. Jinak je úterý vlastně docela normální, samozřejmě v porovnání s uplynulými dny a týdny. Od 11 dopoledne do 17 hodin večer se připojuji na online hodiny. Ano, i přesto, že je válka, máme distanční výuku. Na studium žurnalistiky nezanevřeme. Nemůžu se dočkat konce přednášek, dnes hrajeme s přáteli karty. Jedinou zábavou jsou teď pro nás stolní hry. Na hudbu nemám náladu už od prvního dne invaze. Mám zasmušilou náladu. Trochu se mi zlepší až díky setkání s přáteli. Zase se rozeřvou sirény. Odhazujeme karty a běžíme do blízkého krytu. Domů se vracím až někdy pozdě večer. Nevím, kolik je. Čtyři poplachy dokážou člověka vyvést z míry. Teď už ale ležím zachumlaný pod peřinou a snažím se usnout. Nemohu se zbavit hrůzostrašných myšlenek o válce. Je to děsivé. Zejména když si uvědomím různé scénáře možného vývoje situace na Ukrajině. Na začátku jsme si říkali, že ruští vojáci zaútočí na Oděsu jako na jedno z prvních měst. Ale skutečnost je jiná. Rakety Rusové odpalují od Černého moře a z okupovaného Krymu. Ruská armáda ale výsadek provést nemůže, počasí není moc příznivé. Dokonce i příroda je na naší straně. celá zpráva29. března

Mohlo by vás zajímat