Brno - Ústavní soud v úterý rozhodl o zrušení části vládních reforem. Skončí především jedna z nejdůležitějších reforem - veřejná služba v podobě, kterou od letošního roku prosadil exministr Jaromír Drábek.
Veřejné službě věnoval soud největší prostor a přijatý zákon velmi ostře kritizoval. Lidé, kteří se veřejné služby museli účastnit, na tom byli hůře než odsouzení na veřejně prospěšných pracích a práce zadarmo je hnala do bídy.
Veřejná služba v nynější podobě je podle Ústavního soudu svou podstatou nucená práce, která porušuje několik základních práv lidí. Ústavní soudci tak s okamžitou platností zrušili povinnost osob, jež jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než dva měsíce, vykonávat bez nároku na odměnu veřejnou službu.
"Soud dospěl k závěru, že veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti. Tato povinnost přitom může s ohledem na její vnější prvky způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti," rozhodli soudci.
Ústavní soud rovněž odmítá argumentaci zákona, že veřejná služba pomáhá udržovat pracovní návyky: Veřejná služba je povinná již po dvou měsících, kdy je člověk v evidenci uchazečů o zaměstnání. "Může jít přitom o člověka, jenž do té doby pracoval desítky let," namítá soud.
S nezaměstnanými se zachází jako s odsouzenci
Soudci dokonce uvedli, že lepší podmíny než lidé na veřejné službě mají odsouzení na veřejně prospěšných pracích.
Co je veřejná služba
Veřejná služba, v rozsahu až 20 hodin týdně, je činnost, za níž pracovníci nedostávají mzdu. Jde tedy o bezplatnou pracovní sílu pro obce. Má vliv také na výši příspěvku na živobytí u lidí, kteří ho pobírají déle než šest měsíců - nedochází u nich k poklesu této dávky na existenční minimum. Veřejní služba spočívá nejčastěji v udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoci v oblasti kulturního rozvoje, sociální péče nebo péče o životní prostředí."Je velmi obtížné pochopit, jakým způsobem má výkon veřejné služby bez nároku na mzdu vést k obnovení a zachování pracovních návyků. Zákon v tomto směru vytváří jejím vykonavatelům dokonce horší podmínky než odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody, u nichž je v případě jejich zařazení k výkonu práce nárok na odměnu naopak garantován," upozornili soudci.
Veřejná služba je místo odměny motivována pouze výhružkou sankce, nelíbí se dále Ústavnímu soudu.
"Skutečnost, že osoba odmítne vykonávat veřejnou službu, způsobí, že v následujících šesti měsících po vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání není podle zákona o pomoci v hmotné nouzi považována za osobu v hmotné nouzi, a tedy nemá nárok na poskytnutí dávek pomoci v hmotné nouzi, byť by ostatní podmínky pro jejich přiznání splňovala. U mnoha nezaměstnaných proto vážně hrozí jejich výrazné zadlužení či sociální vyloučení," uvedli soudci.
Za odměnu ve smyslu tohoto článku přitom Ústavní soud neuznal plnění poskytované uchazečům o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti, hrazení zdravotního pojištění apod.), jejichž rozsah je stejný bez ohledu na to, zda se uchazeč o zaměstnání povinnosti konat veřejnou službu podrobil, anebo zda k jejímu výkonu ani povolán nebyl.
