"Jako malý kluk na základní škole jsem měl štěstí tak možná na jednu učitelku, zatímco ty ostatní byly dost odtažité. A pochopitelně v té době převažovala hlavně frontální výuka. Vnímal jsem z nich hlavně nezájem o nás," popisuje Gamba, proč ho nikdy profese učitele nelákala.
Kvůli této zkušenosti si myslel, že "učitel se nemůže dětem přiblížit". Pak ale zjistil, že to tak být nemusí. Na vysoké škole v Českých Budějovicích vystudoval pedagogiku volného času a stal se volnočasovým pedagogem ve vyloučených lokalitách. Během studia jej dobrovolnická praxe zavedla mezi Romy do Bulharska, kde pak nějaký čas žil a pracoval s nimi.
Později se začal dostávat k učitelské profesi, nejprve na Stojanově gymnáziu ve Velehradě a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Po prvním roce mu ale ředitel školy řekl, že nikdy nebude dobrým učitelem. "Nejde vám to, běžte dělat něco jiného," přesvědčoval ho. Pak mu ale zavolal kamarád z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, kde nakonec zakotvil. Nyní tam učí základy společenských věd a mediální výchovu.
Při výuce se snaží "dostat blíž" k dětem a vybudovat si vzájemnou důvěru. Evidentně se mu to daří. V soutěži Global Teacher Prize o nejinspirativnějšího učitele roku získal nejvíc nominací - všechny od svých studentů. A nakonec vyhrál.
"Chtěl bych, aby lidem ve škole bylo se mnou dobře. Aby se cítili bezpečně. Tudíž je to pro mě obrovská zpětná vazba. A beru to tak, že jsem na cestě, která funguje," popsal Aktuálně.cz. Z výhry byl zprvu překvapený. "Ještě mi to úplně nedošlo, bral jsem to tak, že se kdyžtak pojedu podívat na výlet do Prahy. Ale je to úžasný pocit," svěřil se.
Hodiny utváříme spolu
Porota na Gambově výuce ocenila vzájemnou důvěru mezi učitelem a žáky. V tom sám vidí základ. "Je tam vždy spoustu překážek. Ale snažím se hlavně být rovný studentům. Jednat na rovinu, nic na ně nehrát a mluvit s nimi otevřeně," tvrdí.
Když začíná učit novou třídu, vždy nejprve vysvětlí, proč žákům vyká. "Hodiny utváříme spolu. Sděluji jim, že je beru jako sobě rovné a je to projev mojí úcty k nim," říká. Vykání podle něj také slouží k tomu, aby si vymezil mantinely. "Jsme si rovni, ale za roky jsem zjistil, že vždy musím být krůček před nimi. Vykání dává pravidla našeho společného soužití. Až po maturitě si s nimi potykám," dodává učitel roku.
Připomíná, že jako učitel někdy potřebuje žákům říkat i nepříjemné věci. "A ty se lépe říkají někomu, s kým si vykám, než někomu, kdo mě bude brát jako kamaráda," upozorňuje.
Gamba se věnuje osobnostně sociální výchově. "V ní se formuje osobnost člověka. Učí se komunikaci, sebeúctě. Učí se, že člověk má nějakou hodnotu, na které může stavět," popisuje. V dalších ročnících pak se žáky rozebírá i důležité etické otázky.
"Všechno směřuje k tomu, aby se z nich stali lidi. V tom smyslu, že také ví, že má každý svoje hranice, a tudíž je potřeba spolupracovat s lidmi. Zároveň bych chtěl, aby si děti uvědomily, že má každý místo ve společnosti a je dobré ho objevit a nějak se dál posunout," vysvětluje.
S vážností dodává, že aby mohli středoškolští učitelé dělat dobře svoji práci a dosáhnout cílů, o kterých sám mluví, potřebovali by rok volna. "Prázdniny nestačí. Potřeboval bych roční sabatikl, ve kterém bych mohl mít čas na sebe a na to posunout se dál, chodit na supervize, vzdělávat se nebo pracovat na svých věcech. Spousta učitelů má svá témata, měli by mít čas na vědeckou práci," říká.
