Nebýt europoslance Ondřeje Kovaříka (ANO), možná by si toho ani nikdo nevšiml. Ale právě on zveřejnil v pondělí na sociálních sítích fotografii roušky, u které vyjádřil překvapení i potěšení nad tím, že podle štítku byla vyrobena v brněnské firmě Rolsit.
"Evropský parlament zavádí od středy povinné nošení roušek ve všech svých budovách a každému zaměstnanci poskytl pár roušek zdarma… a víte, kde je šili? V Brně! Všechna čest!" napsal Kovařík.
Evropský parlament @europarl_CS zavádí od středy povinné nošení roušek ve všech svých budovách a každému zaměstnanci poskytl pár roušek zdarma...a víte, kde je šili? V Brně! Všechna čest! 🙂👍👏😷#ceskosijeevrope pic.twitter.com/A1Nci22FS6
— Ondřej Kovařík (@OKovarikMEP) May 11, 2020
Jednatel firmy Jaroslav Mikulášek pro Aktuálně.cz potvrdil, že jde skutečně o jejich výrobek. "A máme z toho obrovskou radost! Je to skvělá zpráva hlavně pro Českou republiku," raduje se. Podle něj by to měl být pro českou vládu signál, že jsou v zemi lidé, kteří ještě nezapomněli textilní řemeslo a umí vyrábět zboží daleko kvalitněji než v Číně. Celkem firma dodala šest tisíc kusů, jeden stál 1,61 eura (asi 44 korun) včetně zajištění dopravy do Bruselu.
Jak se stalo, že uspěla právě jeho poměrně malá firma se 34 zaměstnankyněmi, sídlící v jihomoravské vesnici Bavory u Mikulova, přesně netuší. Rozhodně ale prohlašuje, že nikde nelobboval. O to větší má z úspěchu radost, byť žádné oslavy nebyly.
"Ne ne, žádné slavení, na něco takového není čas. Snažíme se soustředit na práci. A radujeme se z toho, že máme práci. Velké díky patří místním ženám, které jsou výborné šičky," zdůrazňuje Mikulášek s tím, že v tomto regionu má textilní výroba velkou tradici.
"Poslali jsme do Evropského parlamentu nabídku stejně jako určitě mnoho dalších společností. Ozvali se nám. Tak jsme vyplnili dotazníky, poslali vzorky i certifikáty," popisuje jednatel. Podle něj však mohlo mít vliv to, že dodávají své výrobky také do Německa.
"Reference německých firem, kterým roušky dodáváme, mohly mít na výsledek vliv. To jsou velmi nároční zákazníci. Všechno musí být perfektní a včas. Myslím, že jsme zaujali materiálem, zpracováním a rychlostí dodání. Přece jen, na Západě stále platí to, že chtějí kvalitu. A s námi je dlouhodobě velká spokojenost," soudí Mikulášek, který firmu v minulosti odkoupil od původních majitelů ze Slovenska a výrobu v roce 2017 přesunul na Moravu.
Slovo "China" už nikde nechtějí slyšet
V době, kdy firmu kupoval, vyráběla jeden druh výrobku, teď jich nabízí celou řadu. Hlavní zaměření se přitom týká něčeho jiného než roušek. Rolsit se věnuje výrobě kreativního obalového materiálu pro automobilový, textilní a oděvní průmysl a vyrábí také nákupní či reklamní tašky, vaky na oblečení či lůžkoviny. Když se objevila pandemie koronaviru, rozhodl se Jaroslav Mikulášek pro rozšíření výroby.
"Když jsem viděl, co se ve světě děje, tak bylo jasné, že to bude brzy i v Evropě. Tak mě někdy v druhé polovině února napadlo zkusit vyrábět roušky," vysvětluje. Používají biobavlnu, kterou si nechávají vyrábět na zakázku v Indii a Pákistánu. Tento materiál má certifikát GOTS (Global Organic Textile Standard), což je nejpřísnější mezinárodní biotextilní certifikace. "Je to materiál, který je možné 150krát až 250krát vyvařit, záleží na gramáži. Tolikrát je tedy možné jednu roušku použít," uvedl Mikulášek s tím, že většinu roušek dodali do zahraničí.
I tam je ale podle něj stále obtížnější roušky dostat. "V podstatě všechny země kolem nás mají akutní problém s rouškami již vyřešen a teď si začínají dělat zásoby, kdyby se něco podobného opakovalo. V zásadě preferují dodávky od vlastních společností, slovo 'China' nechtějí slyšet. Už i pro nás je dost těžké nějakou zakázku získat. Ale právě proto, že máme kvalitní materiál, šikovné šičky a reference, tak bychom mohli ještě nějaký čas vydržet," věří Mikulášek. Roušek vyrábí několik druhů, k nim také přidal ještě šití operačních a návštěvnických plášťů.
Mikulášek vysvětluje i to, proč europoslanci vidí na štítku roušky zmínku o Brně. Firma má totiž úředně sídlo v moravské metropoli, ale závod právě u Mikulova. Přitom dokončuje halu, aby vše soustředila na jedno místo. Mikulášek se věnuje podnikání od střední školy, po jejímž absolvování už vysokou školu nedokončil. Hodně se ale věnoval i sportu, konkrétně tenisu, sám ho hrával a následně deset let trénoval tenisty a tenistky - byl mimo jiné sparingpartnerem špičkové hráčky Nicol Vaidišové.
Z ministerstva se nikdo neozval, tvrdí podnikatel
Jaroslav Mikulášek několikrát opakuje, že by byl velmi rád, kdyby se v Česku opět rozvinul textilní průmysl, který měl v zemi dlouhou tradici. I proto se snažil nabízet zboží také v Česku, přestože jinak firma vyváží drtivou většinu produkce za hranice.
Když v Česku propukla pandemie koronaviru, začala firma dodávat do míst v okolí své továrny u Mikulova. "Vyráběli jsme pro obce, různé úřady, městskou policii a další. Všem jsme dodávali za jednotnou cenu 34 korun za kus plus DPH. Myslím, že to byly nejlevnější bavlněné roušky v České republice," podotýká.
Největší zklamání v jeho hlase je slyšet, když mluví o zkušenostech s přístupem zástupců českého státu, konkrétně ministerstev zdravotnictví a průmyslu a obchodu. Zmiňuje, že už 5. března nabízel roušky ministerstvu zdravotnictví - tedy ještě v době, kdy se nevozily spolu s dalšími ochrannými pomůckami z Číny.
"Potom jsem svou nabídku ještě několikrát opakoval. Dokonce jsem jeden týden držel na skladě 100 tisíc roušek a čekal jsem, že se někdo z ministerstva ozve. Nikdo se neozval. Nemohl jsem si dál dovolit držet takové množství skladem a doufat. Navíc jsem žádný příslib neměl, ale věděl jsem, že německé firmy vezmou roušky ihned, když jim je nabídnu," říká.
Nedivím se, že jsme dvacet let za Západem
Svou firmu nahlásil také do projektu ministerstva průmyslu a obchodu Spojujeme Česko, kde úředníci propojovali nabídky a poptávky firem. Podle něj ale telefonáty s úředníky připomínaly spíše teleshopping. "Kolik toho máte, kolik máte zaměstnanců a další podobné dotazy. Zkrátka nesmysly. Když se zpětně podívám na to, co se kolem nákupu zdravotnických pomůcek odehrálo, tak se nedivím, že jsme stále dvacet let za vyspělým Západem," míní Mikulášek a ujišťuje, že rozhodně nechce brečet.
"Rádi bychom dodávali do České republiky, ale zkrátka to nevyšlo. Je však škoda, že česká vláda nepodporuje domácí průmysl podobně, jako to dělá třeba vláda rakouská, německá či francouzská. Českému textilnímu průmyslu by to rozhodně pomohlo a peníze by zůstaly v České republice," říká.
Podobných stížností českých firem na přístup státu je celá řada, ovšem členové vlády i ministerstva je odmítají s tím, že se tuzemským firmám prý nijak nebrání. Přesto ale nákup ochranných pomůcek doprovází zejména v případě ministerstva zdravotnictví několik kauz, které se nyní prověřují. Do kontroly se pouští Nejvyšší kontrolní úřad, někteří poslanci žádají také vznik vyšetřovací komise ve sněmovně.
"Ministerstvo zdravotnictví vždy, pokud to bylo možné a nabídka českých firem z pohledu ceny, rychlosti dodání, nabídky produktů a množství odpovídala poptávce ministerstva, preferovalo české výrobce a vývojáře," tvrdí mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová. Přitom poukazuje na to, že ministerstvo navázalo spolupráci s 20 českými společnostmi, mezi nimi například s firmami Refil, Pardam, Dina Hitex, Okula Nýrsko a s vývojáři ČVUT či s Josefem Průšou a jeho firmou Prusa Research.
Pokud jde o formu Rolsit, objednávka přišla podle mluvčí až ve chvíli, kdy ji ministerstvo zdravotnictví už nepoptávalo. "Látkové roušky navíc nejsou pro zdravotnický provoz vhodné. Přesto jsme jich několik pro použití mimo zdravotnický sektor objednali, a to od české společnosti Pleas, která nabídla látkové roušky za cenu 29 Kč za jednu," řekla mluvčí.
