Praha - Nejtransparentnější účet k prezidentské kampani má Jan Fischer. Nejhůře je na tom naopak podnikatel Tomio Okamura.

Vyplývá to alespoň z testu, který provedla nevládní nezisková organizace Transparency International (TI) ve spolupráci s občanským sdružením.

Organizace, jejímž posláním je mapovat stav korupce v Česku a svou činností aktivně přispívat k jejímu omezování, zveřejnila své průběžné hodnocení prezidentských kandidátů podle kritérií dobré praxe a transparentnosti jejich kampaní.

"Transparency International bude v monitoringu pokračovat, aktualizovat hodnocení a sledovat reálné příjmy i výdaje kampaní až do samotných voleb. V rámci projektu bude TI průběžně zpracovávat odhady skutečných nákladů na pořádání volebních akcí, na inzerci v médiích a na billboardech," uvedl ředitel organizace David Ondráčka.

Žebříček jasně ovládl jeden z favoritů volby Jan Fischer, jenž na transparentnosti  vystavěl svou kampaň. Následuje ho v těsném závěsu Karel Schwarzenberg a s větším odstupem Zuzana Roithová.

Další kandidáti mají úspěšnost v prověřovaných kritériích jen  kolem 50 % a méně. Nejhůře pak dopadli tzv. nezávislí kandidáti, zcela na chvostu se ocitl Tomio Okamura s pouhými  12 % úspěšnosti v hodnocených kritériích.

TI hodnotí transparentnost kampaní kandidátů  na základě 13 předem stanovených kritérií. Procentuální  hodnocení vyjadřuje míru uspokojivého naplnění souboru kritérií, přičemž za zdroj informací slouží webové prezentace kandidátů, jejich oficiální profily na sociálních sítích, relevantní prohlášení v celostátních médiích a odpovědi na písemnou žádost o informace, kterou adresoval tým TI v listopadu každému z 11 kandidátů.

Nezávislí kandidáti jsou stran financování málo sdílní

Nezávislí kandidáti Táňa Fischerová a Vladimír Franz dostali 100 % za snadno dohledatelný a přehledný transparentní účet. Nicméně jejich procenta šla dolů v dalších kritériích - neuvádějí žádné či uvádějí nedostatečné informace o tom, kolik chtějí za kampaň utratit peněz,  kolik postupně reálně utrácejí, kolik lidí do kampaně zapojují a jaké jsou náklady na jejich práci, popřípadě nesdělují s jakými mediálními či PR agenturami spolupracují.

Podobně málo sdílný je i Vladimír Dlouhý, toho analytici navíc kritizují kvůli tomu, že transparentní účet není přístupný online, ale pouze prostřednictvím výpisů v podobě pdf dokumentů.

Bobošíková: Místo online účtu dokument word

Nejhorší vysvědčení za transparentní účet dostala Jana Bobošíková (0 %, celkem 21 %): "Kandidátka má volební účet, ovšem je poskytován pouze výpis v dokumentu word," píše se ve zdůvodnění.

Tomio Okamura dostal za účet 33 % (volební účet sice má, ale není přístupný online, nikde není uveden proklik do účtu) a ve velké části kritérií hodnotících poskytování informací obdržel 0 %.

TI přihlíží také ke způsobu komunikace jednotlivých kandidátů s veřejností. V další fázi se zaměřuje na odhady reálných nákladů mediálních i billboardových kampaní.

"Zákonná povinnost zřídit transparentní účet otevírá možnost monitorovat náklady volební kampaně jednotlivých kandidátů. Účty sice nemohou poskytnout kompletní obrázek a odpověď na otázku financování kampaně, ale je to minimálně dobrý začátek, jak donutit politiky skládat účty voličům a široké veřejnosti. Jde o standardní požadavek, který je běžně rozšířený v zemích, kde je demokracie a transparentnost procesů představuje skutečnou hodnotu, do které je nutné investovat", komentuje Petr Vymětal, z katedry politologie FMV VŠE v Praze a člen Správní rady TI.

TI chce tímto projektem přispět k nastavení vyšší laťky otevřenosti nejen prezidentských, ale všech dalších politických kampaní. Zároveň se snaží na praktických příkladech poukázat na nedostatky pravidel pro financování stran a kampaní a pomoci je nastavit účinněji.

"Veřejnost má právo vědět, co se děje za marketingovými kulisami a jestli kandidáti skutečně odkývají karty, své sponzory i výdaje kampaní. Klíčová politická událost zimní sezóny musí proběhnout pod detailní veřejnou kontrolou, aby prezident nemohl být zpochybňován", uvedl ředitel David Ondráčka.