Takové představy mívaly malé děti. Dnešní mládež už nepovažuje vrcholné politiky za svůj vzor. Ani současného prezidenta si nemohou vždy vážit. Vžít se do takové role je velmi obtížné. Pravděpodobnost, že bych se ocitl v kůži hlavy státu, je minimální.

Kdyby k tomu někdy došlo, snažil bych se změnit spoustu věcí. Dělničtí prezidenti by mně posloužili jako odstrašující příklad.  Šel bych ve stopách Tomáše Masaryka a Václava Havla. Je mi líto, že slovům bývalého prezidenta České republiky „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí" se vysmívají ti, kteří pro naši zemi neudělali nic dobrého. Takovým lidem morální úpadek a ekonomická krize určitě vyhovují. Přesvědčoval bych státní úředníky a poslance, aby se nedohadovali jako malé děti, nebrali úplatky a chovali se poctivě.

Kladl bych premiérovi a jednotlivým ministrům na srdce, aby dbali nejen na obchod a výrobu, ale také na vzdělávání, zdravotnictví, kulturu, sport a životní prostředí. Svoji zemi bych chtěl co nejlépe reprezentovat v zahraničí, abych jí vrátil zkaženou pověst. Přijímal bych otevřené názory řadových občanů. Byl bych neutrální k politickým stranám a církvím. Spravedlivě bych posuzoval rasovou nesnášenlivost a extremismus. Hodně by mi záleželo na tom, jestli mě budou mít lidé rádi. Dával bych si pozor na to, abych měl pořád čistý štít a ničím se nepošpinil před národem.

To jsem si ale nastavil vysokou laťku! Pokud bych se náhodou stal prvním občanem České republiky, neměl bych ani hodinu volného času jenom pro sebe. Stálo by to za to? Ale společenské obleky bych nosil moc rád!