Co by přinesla moje vláda naší republice? A co vlastně chci, aby této zemi přinesla?
Kdybych se stala prezidentem České republiky, znamenalo by to, že je na mě vložena velká zodpovědnost a lidé mi důvěřují. Nemohla bych si už dělat, co by se mi zachtělo, a musela bych splňovat určité povinnosti, ale snažila bych se udělat vše pro dobro občanů tohoto státu. Nechtěla bych být jen obraz státníkovy hlavy, který visí v každé škole, chci, aby za mou vládou byly viditelné výsledky. Mým největším přáním je dát lidem naději, že je tu někdo, komu na nich opravdu záleží a dělá vše pro jejich dobro. Ale prezident nevládne absolutisticky, takže musím začít změnou celé vlády. Někteří politikové jdou do vlády kvůli penězům a hájí zájmy své a ne zájmy lidu, proto bych jim snížila platy, aby tam šli jen tací, kteří chtějí něco pro zlepšení životů všech.
Kdybych byl(a) hlavou státu...
Požádali jsme studenty 7. a 8. tříd ZŠ Londýnská v Praze a Gymnázia Broumov, aby si představili, že jsou hlavou republiky s neomezenou pravomocí. Co by rádi změnili a co by udělali lépe? Prosím pomozte nám vybrat nejlepší studentskou práci nebo jen názor, který je Vám něčím blízký. Stačí text žáků ZŠ Londýnská v Praze nebo Gymnázia Broumov označit tlačítkem doporučit - líbí se mi.
Velkým problémem v této zemi jsou Romové. Ale na čí straně je problém? Myslím, že nejsou ani tak zlí, ale je i z naší strany vina jejich chování. Platíme jim dávky a nic si s nimi nezačínáme, aby nebyl problém. Proto bych jim nedávala bezdůvodně dávky a nechala bych je pracovat, ty, kteří můžou.
Dávky však nejsou problémem jen Romů, ale i ostatních obyvatel této republiky. Někteří toho využívají, ale jiní jsou na tom opravdu špatně. Je tu vysoká nezaměstnanost a malé platy. Kde je tedy problém? V Číně pracují lidé téměř za nic a nám tu pak krachují továrny. Já však jako prezident České republiky nemůžu zvýšit v Číně platy, můžu ale zajistit platy tady v republice. Zrušila bych obchod s Čínou a tady znovu otevřela továrny.
Dalším problémem je školství. Úroveň škol klesá a na vysokou školu se dostane skoro každý. Kdysi nám stačila střední škola a teď to skoro nic neznamená. Má to tak být, nebo nemá? Nevím, jak tento problém vyřešit, ale snažila bych se pro školství udělat co nejvíce, protože škola nás připravuje na pozdější život.
Kdysi jsme byli velmi vyspělí v zemědělství a průmyslu a teď už nám téměř vše dovážejí z okolních zemí. Myslím, že bychom měli začít pěstovat obilí a jiné plodiny a chovat dobytek a drůbež. Nemuseli bychom být pak závislí na ostatních a fungovat jako nezávislý stát. Vejce by nemusela být tak extrémně drahá a naši děti by si nemusely myslet, že mléko nám dávají fialové krávy.
Máme tu hospodářskou krizi a žijeme od výplaty k výplatě. Ale má na tom i vinu náš způsob života, neumíme šetřit a často si kupujeme zbytečnosti. Proto si myslím, že východiskem je naučit se hospodařit s penězi a to naučit naše děti. Protože když tohle všechno naučíme naše děti, které přijdou po nás, nemusí udělat stejné chyby jako my. Proto bych velkou pozornost věnovala za své vlády právě budoucí generaci.
Lidé v dnešní době jsou příliš uzavření sami do sebe. Už se nezdravíme na ulicích, neprohodíme spolu pár slov, často se ani neusmějeme. Všude chodí zamyšlení lidé, jako by už nebylo pro co žít. Možná se nikdy nevzpamatujeme z předešlých režimů, ale měli bychom se o to aspoň pokusit a já bych pro to jako prezident České republiky udělala maximum.
