Nejčastější otázka ve školce: „Co chceš dělat, až budeš velká?" Asi nejčastější odpověď je, že chci být prezidentem, tedy alespoň u mě. Ale nikdo se neptá, co bys udělala nebo změnila. A co bych udělala já? Nevím, doteď jsem se o politické věci moc nezajímala. Jo, koukala jsem na televizní noviny a na to, co je nového ve světě, ale nevnímala jsem moc to, jaké jsou v politice problémy.
 
Když o tom tak teď přemýšlím, stává se často, že lidé, kteří už dostávají jen důchod, mnohdy nemají dost peněz na léky a časté pobyty u lékaře. Ale pak jsou i takoví důchodci, kteří jezdí na lyžích, na kole a běhají. Chci říct, že všichni důchodci nemají problémy se zdravím, takže kdyby se zvýšil důchod, bylo by to nespravedlivé pro ty s problémy, ať už jsou jakékoliv.

Proto si myslím, že by bylo dobré, kdyby se důchod zvyšoval podle toho, kolik daný důchodce potřebuje pro život a musí si kupovat prášků. Totiž aby se nikdy nestalo, že by si musel někdo třeba půjčovat u sousedů peníze na prášky. Ale problém je, kde na vyšší důchod vzít. Je to těžké rozhodování.

Kdybych byla prezidentem a zvyšovala bych postupně důchod, byli by na mě naštvaní pracující lidé, že musejí platit víc. To nemluvím, kdybych důchod nechala takový, jaký je, bouřili by se proti mně důchodci i pracující. Je to obtížné, a proto nikdy prezidentem nechci být. Jistě, má to i svoje výhody, ale myslím si, že se bez nich mohu obejít.

Myslím si, že být prezidentem je složité. Musí se snažit, aby ho zvolili, a když už, tak se nezavděčí žádné straně! Myslím si také, že prezident musí mít asi hodně nepřátel, ale naopak i přátel. 

Myslím to tak, že bych se bála, že mi někdo může něco udělat. Asi se to v realitě moc často neděje, ale i kdybych to věděla stoprocentně, stejně bych se bála.

Prezidentem ČR by měl být někdo, kdo umí říct, co si myslí, obhájit svůj názor a takových lidí je dnes málo! Ano, řekne vám kdokoliv na ulici svůj názor, ale když se zeptáte, proč je takový, tak bych ani já neuměla popsat proč, ať už je jakýkoliv. 
Ale kdybych už jednou prezidentem byla, dala bych si větší pravomoci, protože teď skoro vše záleží na poslancích. A dávám si otázku: „Co vlastně dělají poslanci?" Sedí jen na zadku a hádají se o nedůležitých věcech, na rozdíl od toho, aby se zajímali i o ostatní a ne jen o sebe!
 
Když tak přemýšlím, já vím, co bych udělala, tedy jako každé dítě. Přála bych si, abych byla strašně moc bohatá a koupila jsem si vše, na co bych pomyslela. Ale to bych potom byla jako všichni ostatní ve vládě! A to já nechci být!!!  Nechci být tak sobecká a myslet jen na sebe a své pohodlí.

Když už mám být prezidentem, tak ať mě mají lidé alespoň trochu rádi nebo ať mě alespoň respektují. A váží si toho, co pro ně udělám a vybuduji. Protože jestli chci, aby si mě všichni občané ČR vážili jako prezidentky, musím toho pro ně hodně udělat. A na to potřebuji i větší pravomoci. Abych mohla postavit a opravovat parky, sídliště na nové domy a paneláky, rozšiřovat nemocnice a přispívat jim.

A kdyby nešlo, abych měla větší pravomoci, tak bych mohla alespoň zaměstnat do Senátu poslance, kteří dělají svou práci.