Jde o unikátní spor, který souvisí s legislativou komunistického Československa. Skončil až u Výboru OSN pro lidská práva, kam se někdejší českoslovenští experti obrátili se svou stížností.
Experti, kteří pracovali v zahraničí, totiž podle dokumentů, které má deník Aktuálně.cz k dizpozici, museli na základě smlouvy odvádět část vydělaných peněz prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Polytechna zpět státu.
Socialistický podnik Polytechna přitom zajišťoval výjezdy všech Čechoslováků pracujících v zahraničí. Peníze si firma strhávala pro sebe jako smluvní závazek za zprostředkování práce v zahraničí a pak odváděla státu.
Stížnost podal Dušan Šoltés, který pracoval jako expert právě pro Organizaci spojených národů a chtěl nazpět získat 42 tisíc dolarů, které zaplatil zpět československým úřadům.
Infobox
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
- Farář se za Babice nemusí omluvit
- Stát diskriminuje část důchodců
- Odpírači vojny z dob totality osvobozeni
- Komunistické deportace sedláků otevřeny
- Funkcionář KSČ uspěl, spor ale nevyhrál
- Dva muži z Stb obžalováni z vraždy
Všichni to odmítli
Tuzemské soudy včetně Nejvyššího soudu ale žalobu zamítly. Dušan Šoltés se proto obrátil se svou stížností na Česko i Slovensko jako nástupnické státy bývalého Československa na Výbor pro lidská práva OSN.
Podle něj byly v jeho případě porušeny tři články Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Šoltés tvrdí, že tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, rovnost před zákonem a také zákaz diskriminace.
Výbor OSN ale po třech letech zkoumání celého problému nezjistil, že by byly porušeny pakty ze strany českých a slovenských úřadů, a případ odložil.
Ale to ještě nemusí znamenat, že případ definitivně končí. Bývalý expert se totiž může obrátit na český Ústavní soud, případně na Evropský soud pro lidská práva - zatím tak ale neudělal.
"Pan Šoltés výboru OSN nedoložil, v čem spočívá jeho diskriminace, a navíc nevyčerpal všechny možnosti obrany v Česku a neobrátil se na Ústavní soud," řekl Aktuálně.cz mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun.
Slovenské ministerstvo spravedlnosti stížnost Dušana Šoltése také odmítlo.
"Neexistuje žádný důvod, na základě kterého by Slovenská republika měla být zodpovědná za porušení paktu, když soudní jednání se uskutečnila na území cizího státu," je napsáno v materiálu, který už schválila nová slovenská vláda Róberta Fica.
Expertů byly tisíce
Žaloba Dušana Šoltése je s největší pravděpodobností jedinou, ve které bylo požadováno, aby se peníze odváděné státu vyplatily zpět, a její případný úspěch by mohl vyvolat i požadavky dalších lidí, kteří pracovali v cizině.
V zahraničí koncem osmdesátých let přitom pracovaly tisíce lidí Československa. Podle zprávy České tiskové kanceláře z června 1989 bylo v té době na dva tisíce odborníků v téměř padesáti zemích po celém světě, část z nich pracovala právě jako experti OSN nebo organizace UNESCO.
Nejvíce Čechoslováků bylo v Libyi, Alžírsku, Kuvajtu a Tunisku. Menší skupiny pracovaly v Maroku, na Maltě, v Mosambiku, Zambii, Nigérii, Etiopii, Mexiku a Venezuele.
Stát na pracovnících v zahraniční vydělával potřebné devizy. Ročně tak vysílání expertů státnímu rozpočtu přineslo 120 až 150 milionů korun.
"Je pravda, že se část peněz strhávala, podepisovali jsme smlouvu o zprostředkování práce. Ale i tak to bylo výhodné, člověk se dostal do zahraničí, vydělal si víc než doma," říká Milan Navrátil, který pracoval jako expert na zdravotnictví na Kubě a v Iráku.
Výbor už řadu případů řešil
Výbor pro lidská práva OSN je vedle Evropského soudu pro lidská práva další mezinárodní institucí, kam si Češi mohou stěžovat na postup tuzemských úřadů a soudů.
Výbor tak už rozhodoval o oznámení, které podala Alžběta Pezoldová, jež chtěla vrátit majetek v jižních Čechách, například zámek Hluboká. Výbor také posuzoval spor o státní občanství a odmítnutou restituci pro Karla Des Fours Walderode. Ten usiluje o vydání zámku Hrubý Rohozec či 300 hektarů pozemků u Turnova.
Jako poslední se na OSN obrátily ženy, které měly být protiprávně sterilizovány.
V obou případech výbor konstatoval rozpor s mezinárodními úmluvami při postupu českých úřadů.
Většina oznámení z Česka se týká restitučních záležitostí ve spojení s diskriminačními podmínkami občanství. Na rozdíl od Evropského soudu pro lidská práva ale nemají rozhodnutí výboru povahu soudních verdiktů. Nelze tedy jejich pomocí získat finanční odškodnění, jsou pouze doporučeními.
Pokud výbor zjistí porušení některého článku paktů OSN o občanských a politických právech, rasové diskriminaci nebo mučení a krutém zacházení, doporučí odstranění nedostatků.
Rozhodnutí výboru přesto mohou vést ke změně chování úřadů. Slovenka Ľuboslava Rigová si tak v OSN stěžovala na rasovou diskriminaci při jednání zastupitelů v obci Dobšiná o stavbě nízkorozpočtových bytů. Výbor konstatoval, že zastupitelé se diskriminace dopustili. Ti nakonec své rozhodnutí změnili tak, aby nebylo v rozporu s mezinárodními závazky země.
