Série norem počítá mimo jiné s efektivnějšími kontrolami migrantů i s rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. Zavádí také princip, že těm zemím unie, které jsou přetíženy migračním tlakem, solidárně pomohou ostatní buď tím, že od nich část migrantů převezmou, anebo je podpoří finančně či materiálně.
V Evropském parlamentu bylo hlasování o balíčku, který tvoří deset legislativních návrhů, dramatem do poslední chvíle. Podpora pro všech deset předpisů totiž nebyla vůbec jistá a jednotlivé frakce počítaly každý hlas.
Na středečním jednání takzvaného Coreperu II, tedy velvyslanců členských států EU, se zástupci zemí zabývali přípravou jednání ministrů na příští týden. Postoje jednotlivých zemí ukázaly právě i to, jaké budou postoje ministrů při formálním schválení příští týden. Nečeká se tedy, že by balíček následně neprošel. Maďarsku a Polsku se nepodařilo přesvědčit další státy, aby společně vytvořily blokační menšinu. Slovensko dvě části paktu odmítlo, u zbývajících se zdrželo.
Na konečné podobě migračního a azylového paktu se vyjednavači Evropského parlamentu, španělského předsednictví jako zástupce členských zemí bloku a Evropské komise dohodli loni v prosinci. Česko, které mělo k tomuto kompromisu výhrady, se pak 8. února zdrželo, když dohodu v Bruselu potvrdili velvyslanci zemí EU.
Česká vláda tehdy dospěla k závěru, že finální podoba paktu o migraci a azylu je pro Česko horší než ta, na níž se podílelo v době svého předsednictví. Ministerstvo vnitra uvedlo, že reformní kroky jsou méně ambiciózní, než Česko očekávalo, zvyšuje se administrativní zátěž a snižuje možnost efektivně bránit nelegální migraci už na vnější hranici Evropské unie.
Česko podle informací ČTK své výhrady zopakovalo i v prohlášení, které připravilo ministerstvo vnitra a které Praha prezentovala už na únorovém jednání. V dokumentu Česko odůvodňuje své hlasování a zmiňuje, že kompromisní podoba z trialogu není úplně podle představ české vlády.
