V roce 2000 odebrali sociální pracovníci městského úřadu v Táboře - s posvěcením soudu - manželům Wallovým všech pět dětí. Netrpěly hladem, nebyly týrané ani zanedbané. Rodiče jen v tu chvíli neměli byt, který by se sociálním pracovníků zdál vyhovující.
Kauza Wallových
- Zoufalý boj manželů Wallových trvá šestým rokem.
- Dvě děti se vrátili z dětského domova před necelým rokem, nejstarší se vrátil automaticky po dovršení zletilosti. O dvě nejmladší stále bojují.
- Přestože Evropský soud konstatoval, že státní úředníci selhali a neměli děti odebrat, a maželům Wallovým uznali odškodnění 10 tisíc eur, Jaromíra a Marii stát dosud nevydal.
- Důvodem odebrání dětí byla především dočasná bytová tíseň Wallových.
Rodiče se léta bránili marně. Matka se sama obrátila na Evropský soud pro lidská práva. Ten letos v říjnu vynesl zlomový verdikt. Podle něj stát neměl děti odebrat.
Selhal také v tom, že rodině nepomohl. Stát měl podle Štrasburku rodině poradit, "co udělat pro zlepšení situace, a pomoci jim najít řešení jejich problému. Nic z toho neudělal," píše se v rozsudku.
Jak vyplývá ze zjištění deníku Aktuálně.cz, rozsudek přiměl ministerstvo práce a sociálních věcí ke změně metodiky, jak postupovat v podobných případech.
Navzdory tomu příběh rodiny Wallových zatím šťastný konec nemá. Dvě starší děti už se sice mohly vrátit z dětských domovů domů, ale dvě nejmladší - Jaromíra a Marii - stát dosud nevydal.
Před dvěma lety byli Marie i Jaromír i přes nesouhlas rodičů dáni pěstounské rodině nedaleko Vsetína.
I tyto děti ale chtějí Wallovi získat zpět. V pondělí měl soud rozhodnout, zda jim je vrátí či ne. Pěstounská rodina, ani znalec se však k jednání nedostavili.
Verdikt o dalším osudu dvou nejmladších dětí tak padne v polovině ledna.
Za chybu státu plaťte
Děti soud dnes rodičům nevrátil, ale rozhodl, že na ně musí platit výživné. A to i zpětně.
"Oni berou od státu peníze na mé děti, které mi stát vzal a já jim za to ještě musím platit," říká smutně paní Wallová, která v loňském roce onemocněla rakovinou a je v invalidním důchodu. "Když už mi je vzali, proč si nezjistili, že mám sourozence, kteří by se o ně postarali?"
Před soudem to paní Wallová už nevydržela: "Proč jste je tam dali, když jsme s tím nesouhlasili? Jsou to moje děti, tak mi je vraťte. Nebrali jste na mě zřetel, když jste mi je brali a já teď mám brát zřetel na pěstouny a ještě jim platit?"
Soudkyně však nereaguje a vyměřuje částku, kterou musí rodiče zaplatit. Každý měsíc musí zaplatit čtyřista padesát korun. Zpětně musí zaplatit víc jak sedm tisíc. K tomu ještě splácí 160 tisíc výživného za dobu, kdy byly děti v dětském domově.
"Měl by ho platit stát, který všechno tohle způsobil," řekl před soudem advokát rodiny František Musil. "Ať nese za svá protiprávní rozhodnutí odpovědnost."
Rodina se hodlá u soudu bránit dál.
Stát mění chování?
Dílčí úspěch už tato kauza má. Případ manželů Wallových se stal pro ministerstvo práce zlomovým precedentem. Úřad bude měnit metodiku. "Postoj Evropského soudu k této problematice nastavil mantinely, od kterých neustoupí," říká Daniel Hovorka z ministerského odboru pro rodinu. "Pokud to nebudeme respektovat, tak všichni, u kterých se takto postupovalo, najdou u Evropského soudu dovolání."
"Je to důležitý případ, který má ještě důležitější obecný dopad," říká nad rozsudkem Hovorka. "Je to signál pro všechny úřady a soudy, že takto nelze postupovat."
Iniciátorem změn bylo ministerstvo spravedlnosti. "Nařídili nám, abychom závěry soudu promítli do praxe a my to budeme respektovat," říká Hovorka. "Zohledníme je v metodice práce s ohroženou rodinou, kterou připravujeme."
Ministerstvo také dostalo za úkol rozeslat štrasburský verdikt všem krajským úřadům a ty pak dál do všech obcí.
Postupovali bychom jinak
Rozsudek Evropského soudu se dostal i na městský úřad v Táboře, kde o osudu rodiny Wallových před šesti lety rozhodli.
"Byl to zažitý postup - když lidé měli špatné bydlení, poslat děti do ústavu, kde jim nahradí rodinu," říká šéf odboru sociálně právní ochrany dětí Vlastimil Bejdl. "Maximálně se rodině nabídl azylový dům. Až tenhle rozsudek upozornil, že materiální nedostatek nemůže být důvodem k odebrání dětí."
Právě pana Bejdla a sociální pracovnici Ivetu Komorousovou, považují manželé Wallovi za ty, kteří jejich rodině zničili život.
"Jsem přesvědčen, že Wallovi své děti mají rádi," říká dnes Bejdl. "Ale nevím, zda jsou to kvalitní lidé. Naše pracovnice tehdy došla k závěru, že jsou děti ohroženy špatným bydlením na životě, tak jsem jí věřil."
Dnes by prý - poučen štrasburským verdiktem postupoval jinak. "Chtěl bych, aby kolegyně víc doložila, jak jsou ty děti ohroženy, asi bych si vyžádal vyjádření od lékaře," říká Bejdl. "Budeme chtít příště důkazy o tom, zda jde o neschopnost děti vychovávat nebo jen o neschopnost je materiálně zabezpečit."
Bejdl také připouští, že byla chyba děti po jejich odebrání z rodiny rozdělit. "Dnes bych to určitě neudělal a rozhodně bych je nedával do pěstounské péče."
