Praha - Zatímco v "západním" světě je osvojování sirotků z rozvojových zemí, a to včetně nechtěných dětí z Česka, celkem běžnou věcí, zdejší úřady se příchodu dětí z ciziny do českých rodin urputně brání.
Zdejší taktika na poli mezinárodních adopcí je svým způsobem svérázná: umístit do rodin v zahraničí nechtěné české děti převážně romského původu, adopce opuštěných cizinců do Česka ale nepodporovat.
Zájem o děti narozené někdy i ve velmi exotických zemích u českých párů ale roste a zájemci si hledají vlastní cesty.
Za loňský rok sem převážně díky "divoké" adopci přišlo dvacet sedm dětí, z nichž minimálně osm bylo z afrického Konga.
Za první pololetí roku 2011 je tu takových nových občánků odhadem o třetinu víc, osmnáct.
Začali jsme to sledovat
"Nelze vyloučit, že trend počtu 'nehaagských' adopcí ze zahraničí je skutečně rostoucí," říká Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který má přeshraniční adopce v kompetenci.
"Nicméně nelze automaticky předpokládat, že počet adopcí v druhém pololetí bude stejný," dodal.
Data o tom, odkud tyto děti přicházejí a jakým způsobem se každé jedno z nich do středu Evropy dostalo, přislíbil Kapitán dodat později.
Nehaagská adopce znamená osvojení dítěte v zemích, s nimiž nemá Česko smlouvu o adopčním procesu. V těchto státech pak rodiče děti adoptují "na vlastní pěst".
Jako například v občanskou válkou zbitém Kongu. Žadatelé k tomu potřebují doklady podle nároků země a znalost místní legislativy. Především ale kontakty a také peníze, bez nichž se v rozvojových zemích úřední mašinerie dává do pohybu jen velmi ztěžka.
České úřady jsou pak postaveny před hotovou věc. Češi si dítě přivezou osvojené, a česká matrika jim pak vydává rodné číslo a zajisťuje další potřebné úřední náležitosti.
Jsme proti a to je vše
Stát ale těmto adopcím přihlíží s nelibostí. "Ministerstvo práce a sociálních věcí je proti tomu, aby bylo prováděno zprostředkování osvojení dětí do ČR ze států, které nejsou smluvní stranou Haagské úmluvy," sdělila Aktuálně.cz mluvčí úřadu Táňa Švrčková.
České úřady mohou mít pochopitelné obavy z nekontrolované adopce a obchodování s dětmi. I z toho, že rodiče nebudou připraveni na všechna úskalí výchovy adoptovaného dítěte bez proklepnutí státu.
Mezinárodní úmluvy také chrání děti před těmi, kteří by pod rouškou adopce mohli dětem ublížit.
Jenže zatímco se úředníci zaštiťují adopcemi podle haagských pravidel, v Brně žádnou takovou "správnou" adopci do Česka pod dohledem státu ani za deset let fungování úřadů nezprostředkovali.
Oproti tomu do rodin v zahraničí, převážně do tolerantních skandinávských zemí, odešel výrazně kontrastní počet dětí, bylo jich už okolo 350. Převážně se jednalo o děti romského původu, navíc s handicapem, bez naděje na rodinu v Česku.
Zrazování úřadů
Nulové skóre úřadu při osvojování z ciziny přitom neodpovídá poptávce.
"Když jsem se začala zajímat o adopci v zahraničí, obrátila jsem se na brněnský ÚMPOD. Doporučili mi ale, abych si to raději zařídila sama, že přes úřad by to bylo příliš zdlouhavé," popisuje odrazování Zuzana Králová, která před třemi lety adoptovala černošskou holčičku nakonec v USA, tedy - podle terminologie úřadu - v "haagské" zemi, ale vše si vyřídila sama.
Králová se začala o osvojení v zahraničí zajímat poté, co se doma dozvěděla, že na české dítě nemá nárok. "Překážkou bylo to, že jsem jako diplomatka pracovala dočasně v zahraničí," říká mladá žena.
Adopce v zahraničí bývá řešením pro páry, které mají malou šanci získat zdravé dítě v batolecím věku v Česku.
Jak je to s rasismem
Šéf úřadu Zdeněk Kapitán, jehož jmenoval současný premiér Petr Nečas coby někdejší ministr práce a sociálních věcí, se dříve netajil tím, že příchod "cizích" dětí, zvlášť nepřehlédnutelně exotického vzhledu, není věc, které by tleskal.
Podle něj totiž česká společnost není připravená na děti exotického původu a vyjadřoval zároveň obavy, aby pak tyto děti nekončily kvůli nepřipravenosti rodičů odložené v dětských domovech.
"Rasismus je podle mého názoru přirozená věc. Chcete říct, že jsme v postmoderní době překonali to, co fungovalo celý středověk, čemu se národy bránily a díky čemu jsme udrželi relativní národní čistotu? Já do toho nechci vkládat žádné nacionalistické myšlenky. Zeptám se takto: Proč sem ty děti pouštět?" přemítal například loni Kapitán.
Speciální agentury?
Dnes už mluví diplomaticky. "Adopce z ciziny mají být systémové a doporučujeme jejich postavení na následujících principech: kvalitním výběru státu, kvalitní přípravě žadatelů a kvalitním postadopčním servisu," řekl Aktuálně.cz Kapitán.
Sám mluví i o možnosti, že by adopce ze zahraničí mohly zprostředkovávat nestátní akreditované agentury, jak je to běžné v zahraničí. Jenže ministerstvo práce a sociálních věcí usnadňovat adopce nehodlá.
"MPSV nemá v současném legislativním záměru úpravu pověřování nestátních neziskových organizací (NNO) k provádění zprostředkování osvojování dětí z ciziny do ČR," sdělil Aktuálně.cz úřad.
V současné době přes úřad zažádaly o adopci venku dva páry, jeden na Filipínách, druhý v Bulharsku. Jde o první dva případy svého druhu.
