Firma Stander posílá lidem balíčky, které si prý neobjednali, jak již popsalo Aktuálně.cz. Nutí je pak za ně zaplatit. Když peníze nepošlou, předává to vymahačům. Jak běžné jsou podobné praktiky firem v Česku?
S podobnými scénáři se potkáváme. Není to zcela výjimečné. Nicméně Stander rozhodně vyniká v množství, v jakém to dělá. U všech společností to vnímáme po vlnách. Například můžeme říct, že o Standeru třeba dva měsíce nevíme a následně se nám během týdne ozve okolo šedesáti spotřebitelů s dotazy a stížnostmi, protože jim začnou chodit SMS. Podobné je to i u ostatních společností, kde ale evidujeme spíš desítky stížností, ne stovky jako u Standeru.
Říkáte, že Stander vyniká. Kolik v tom může být zhruba peněz?
To je hodně složitá otázka. Veřejně na ně máme zhruba 800 stížností. I s telefonickou poradnou to budou zhruba dva tisíce lidí. Částky se pohybují různě, u některých je to pět set korun, u jiných to mohou být tisíce. Půjde o vysokou částku. Konkrétní říct nemůžeme, ale miliony to nejspíš budou.
V článku jsem popsal příběh ženy, po které chce firma i s poplatky čtyři tisíce. Jakou nejvyšší částku po jednotlivých lidech chtěli?
Čtyři tisíce bude jedna z vyšších částek. Řekl bych, že do deseti tisíc se asi vejdou všichni jednotlivci.
Může Stander a inkasní agentura Statima, která pro ně dluhy vymáhá, dát údajné pohledávky v Česku k exekuci nebo soudu?
K soudu to dát mohou. Pokud jsou si pohledávkou jistí, není problém se se spotřebitelem soudit.
Myslíte, že by měli naději vůbec něco vyhrát u případů, které jsme popsali v článku?
Pokud spotřebitelé nevědí, že něco uzavřeli, případně odsouhlasili jednu dodávku a poté jim společnost začala zasílat neobjednané zboží, tak tam se domnívám, že by společnost neměla nárok. Nicméně pokud by lidé podepsali nějakou smlouvu nebo ji uzavřeli před loňským 6. lednem, kdy šlo smlouvy uzavírat jen po telefonu, a souhlasili by s opakovanou dodávkou, společnost by měla teoreticky možnost získat peníze od spotřebitelů a vyhrát soudní spor.
I když se lidé pokoušeli dodávky zrušit a nemohli, protože na sebe firma neuvádí funkční kontakty?
Tady je velmi důležité, že spotřebitel by musel prokázat, že to chtěl zrušit. Pokud má například doporučený dopis s dodejkou, kde službu ruší, a který si společnost nepřevzala, tak to by byl podle mého názoru velmi silný důkaz. Pokud by to rušil pouze telefonicky, tak to může být problematické. Přestože to u spousty spotřebitelů pomohlo, víme o lidech, kterým i přesto zboží opětovně posílali. Museli by tak prokázat, o čem hovor byl, což může být obtížné.
Jak se tedy mohou lidé bránit?
Zejména výpovědí služby, ideálně doporučeným dopisem. Případně to lze i e-mailem, pokud společnost uvádí, že ji tak lze kontaktovat. Následně již nemusí nic přebírat ani platit.
Co se týká inkasních agentur, je pro spotřebitele velmi nepříjemné, když se jim ozývá nějaká společnost s tím, že mají dluh. Chápeme tak, že se cítí nepříjemně a raději zaplatí. Nicméně pokud někdo zaplatí opakovaně, třeba desetkrát, tak se očividně nic nezmění. Firma po něm bude chtít peníze i nadále.
Výzva
Máte zkušenost s touto či podobnou firmou, případně s agenturami, které nepoctivě vymáhají údajný dluh? Napište na [email protected]
Takže neplatit a poslat dopis, radši doporučeně.
Pokud si jsou spotřebitelé jistí, že nemusí zaplatit a závazek zanikl, samozřejmě nic platit nemusí. A pokud si jistí nejsou, tak bych prvně vypověděl smlouvu dopisem a následně už nic neplatil. U opakovaných dodávek může být výpovědní lhůta, takže by například jednu zásilku museli ještě převzít a zaplatit. Obecně ale lze říct, že po výpovědi už nic platit nemusí.
Firma Stander sídlí v Polsku. Brání to českým úřadům, aby proti ní zakročili?
Česká obchodní inspekce má působnost v Česku a má tedy pravomoc pokutovat společnosti, které zde mají sídlo. U těch zahraničních je to složité, protože by inspekce mohla překročit své pravomoci, když by pokutovala společnost se sídlem v zahraničí. Ale i zde jsou určité výjimky.
Které úřady tedy zakročit mohou?
V tomto případě by to mohla být polská obdoba obchodní inspekce. Kdyby se jednalo o trestný čin, mohla by samozřejmě zakročit i policie, a to i česká. Nicméně, jak už uvedla ve vašem článku, podle ní se pravděpodobně o trestný čin nejedná, protože odkázala na inspekci.
Kdy by se mohlo jednat o trestný čin?
Obecně musí být škoda nad 10 tisíc korun, což je tady splněno, protože škody sčítají a spotřebitelů je opravdu mnoho. Nicméně záleží na kvalifikaci policie. Jestli v tom spatřuje trestný čin, nebo pouze porušení obchodní etiky.
