"V řízení bylo prokázáno, že žalobce (Srp, pozn. red.) nejméně třem tehdejším řídícím orgánům, agentům StB, kteří sloužili jako jacísi 'styční důstojníci', na přibližně 155 schůzkách sdělil o různých osobách informace, které mohly být využity proti těmto osobám, a tedy je určitým způsobem poškodit. Během těchto schůzek bylo vyhotoveno, respektive se (…) dochovalo 299 zpráv," zní jedna z hlavních částí verdiktu.
Pře Srpa s Hutkou má kořeny v lednu 2017, kdy prezident Miloš Zeman navrhl Srpa do Etické komise. Komise coby poradní orgán vlády rozhoduje o udílení osvědčení bojovníka proti komunismu. Prezident svůj návrh vysvětlil tím, že Srpa tehdejší režim poslal do vězení. Založil také Jazzovou sekci, což byla platforma pro vydávání zakázané literatury a pořádání neoficiálních kulturních akcí.
Písničkář Jaroslav Hutka v reakci na to připomněl, že Srpův život před rokem 1989 má i své temné stránky. Donášel Státní bezpečnosti. "No to je výborné, mám ve svém estébáckém spise od Karla Srpa čtyři udání. StB o mně neměla moc informací, on jim je pečlivě doplnil," napsal Hutka na svém profilu na Facebooku. Obdobně mluvil o Srpovi i v navazujících rozhovorech pro média.
Soud: Hutkovým slovům se nelze divit
Srp na písničkáře podal žalobu na ochranu osobnosti. Jelikož podle něj Hutka šířil lživé informace, nepřípustně tím zasáhl do jeho práv. Srp se domáhal stažení původního písničkářova vyjádření z Facebooku a omluvy. Jenže soud letos 21. ledna rozhodl, že Hutkova slova byla oprávněná. Srp byl tajným spolupracovníkem StB. Odůvodnění rozsudku obdrželi oba koncem dubna.
"Pokud žalovaný (Hutka, pozn. red.) hodnotil činnost žalobce jako udávání a jeho samotného jako udavače s tím, že byl tento zdrojem čtyř zpráv, které má žalovaný ve svém spise, vycházel z pravdivých zjištění, neboť ve svém spise je skutečně nalezl. V této souvislosti se nelze žalovanému divit a současně nelze vyhovět žalobci, který požaduje za tyto výroky omluvu," píše se v rozsudku, jejž Aktuálně.cz prostudovalo.
Na spolupráci Srpa se Státní bezpečností coby hlavním represivním nástrojem komunistického režimu už dříve upozornili historici Miroslav Vodrážka a Petr Blažek. Příběh Srpova spojení s StB se však poprvé složil přímo v soudní síni. Předsedkyně senátu Kateřina Takáscová ho poskládala z předložených archivních materiálů a výpovědí zmíněných historiků.
Neobyčejně aktivní spolupráce s StB
Srp byl v aktivním kontaktu s StB v letech 1976 až 1982, druhá etapa jeho spolupráce se datuje k rokům 1983 až 1984. Nejprve Státní bezpečnosti donášel coby důvěrník. Později se stal agentem, což je označení pro intenzivnější formu spolupráce. Řídícím důstojníkům předával informace v někdejší Mělnické vinárně na Národní třídě, v mrtvé schránce v metru nebo telefonicky.
"Na základě žalobcovy spolupráce pak byly řídícím orgánem vypracovávány agenturní zprávy vedené podle vysoce sofistikovaného systému, kde byly zdokumentované veškeré podstatné skutečnosti (…). Právě množství těchto dochovaných zpráv, které jsou však pouze zlomkem původních spisů, oba badatele přesvědčilo, že činnost žalobce byla neobyčejně aktivní," uvádí soudkyně.
Oprávněné Hutkovy výroky
Karel Srp žaloval celkem 13 výroků písničkáře Jaroslava Hutky, které se týkaly Srpovy spolupráce s StB. Podle soudu byly oprávněné. Přinášíme některé z nich.
- "Náš nepředvídatelný prezident, závislý na návykových látkách, určí na rozhodování o hrdinech člověka, který hrdinou nebyl. Udavač bude měřit pravost charakteru lidí."
- "Vyhnout se tomu nemůžeme, kanál zůstane kanálem a vždy bude aktivní. Pokud se tomu nebudeme bránit, tak ti zmetkové zaberou zase všechna naše pole a život se stane peklem."
- "Ale Karel Srp, který měl přístup všude, nakonec vydal za celou síť udavačů."
- "Nevím, jaká je motivace udavačů. Mluví z cesty, mimo fakta a skutečnost, vymýšlí si, vyhrožuje, lže nebo fantazíruje, je schopen převrátit úplně všechno."
Srp předával informace StB o osobnostech neoficiální či přímo protirežimní hudební scény. Donášel na muzikanty Vlastimila Třešňáka, Jaroslava Neduhu, Mikoláše Chadimu, Pavla Turnovského či Miloše Čuříka. Na Turnovského prozradil, že plánuje utajený koncert kapely Extempore. O Čuříkově partnerce, pracující na ministerstvu kultury, StB řekl, že takové práci nevyhovuje kádrovým profilem.
Čtveřice udání na Hutku
Hutku udal Srp poprvé v září 1976, další zprávy o něm předal svým řídícím důstojníkům v červnu 1977, v září 1977 a dubnu 1978. V říjnu 1978 Hutka emigroval. Komunisté ho donutili odejít ze země systematickým policejním nátlakem při akci Asanace, v jejímž rámci přiměli opustit tehdejší Československo řadu dalších režimu nepohodlných lidí. K Hutkově emigraci přispěl právě Srp.
"Jednalo se o zprávy týkající se jeho kontaktů, plánovaných akcí, vydávání LP desek a konečně i úvah o emigraci. (…) Na základě těchto informací mohla StB směřovat svou činnost tak, aby dosáhla plánovaného cíle, tedy donutila žalovaného k emigraci," píše o Srpovi soudkyně Takácsová. Hutka se přesunul do Nizozemska, do Československa se vrátil 25. listopadu 1989.
"V době, kdy udělali plán na to, jak se mnou naložit, tak se najednou u mne doma objevil pan Srp, že mi chce půjčit nějaké jazzové desky, neměl jsem gramofon, a moc se zajímal o to, co dělám. Bohužel jsem měl k němu důvěru," řekl Aktuálně.cz Hutka. Proces označil za "nudně pracný". Připomněl, že se jeho advokát Jaroslav Svejkovský musel kvůli žalobě probírat "v hnoji estébáckých dokumentů".
Ještě než soud potvrdil Srpovu spolupráci s StB, otevřeně o ní na základě studia dobových pramenů mluvili v soudní síni historici Vodrážka a Blažek. Druhý jmenovaný se v tomto ohledu na Srpa v jednu chvíli dokonce obrátil osobně. "Vše svědčí o tom, že jste udavač byl," řekl Blažek při své výpovědi Srpovi do tváře.
Se Srpem ukončila spolupráci sama StB. Jeho motivaci vyhodnotila coby nespolehlivou. Srp podle ní využíval status agenta coby nástroj, aby si se sobě nepohodlnými lidmi vyřizoval účty. Mnohdy donášel na ty, kteří mohli Jazzové sekci na poli kultury konkurovat. StB se následně zaměřila na samotného Srpa. Její nasazení vyvrcholilo soudním procesem s Jazzovou sekcí, Srp dostal 16 měsíců nepodmíněně.
Srp u soudu lhal
Srp během soudního řízení s Hutkou lhal. V roce 2012 požádal ministerstvo obrany o status bojovníka proti komunismu. Před resortem však zamlčel, že byl v letech 1965 až 1970 členem KSČ. Ministerstvo ho odmítlo. Jeho odvolání zamítla zmíněná Etická komise, do které ho později nominoval prezident. Srp u soudu tvrdil, že rozhodnutí komise nikdy nedostal. Nebyla to však pravda. Bylo mu doručeno osobně.
"V souvislosti se svou osobou uvádí různá tvrzení, která nelze nazvat jinak než nepravdami nebo zkreslenými informacemi. Především je nutno poukázat na zjištění, že žalobce zamlčel své členství v KSČ. Rovněž nelze pominout důrazné tvrzení žalobce, že mu není známo rozhodnutí Etické komise o odvolání proti nepřiznání statusu třetího odboje, když i tento výrok se ukázal nepravdivým," píše se v rozsudku.
Srp se členem Etické komise nestal, prezidentův návrh zarazil tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Později Senát odmítl další prezidentův nápad, aby se Srp stal členem rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Sám Srp vždy popíral, že by donášel StB. S nynějším rozsudkem se nesmířil. "3. května bylo podáno odvolání," řekl Aktuálně.cz jeho právní zástupce Adam Černý.
"Tenhle soud je tak trochu zbytečný, protože jde o velmi zřetelné věci. A tím, že je to hrabání se ve špíně a bezcharakternosti, tak bych se bez toho klidně obešel. Užitečné možná je jen to, že znovu vnáší světlo na dávno zapomenuté nebo zpochybněné věci," uzavřel Hutka. Součástí rozsudku je, že po nabytí právní moci mu musí Srp uhradit náklady řízení ve výši 39 683 korun.
