Praha - Obvodní soud pro Prahu 2 nepřiznal odškodné potomkům zlínského podnikatele Jana Antonína Bati, kteří po státu žádají přes 56 milionů korun. Podle soudu se žalobou na stát pokusili obejít zákony. Verdikt není pravomocný a lze se proti němu odvolat.
Peníze se týkají vily a pozemku, který stát obuvníkovi vzal v roce 1947 kvůli údajné spolupráci s nacisty. Proces se tehdy opíral také o Benešovy dekrety. Soud ale o 60 let později jméno podnikatele očistil, když verdikt zrušil.
Potomkům tak podle jejich žaloby vznikla nespravedlivým rozhodnutím po druhé světové válce škoda značného rozsahu.
Kdo byl J. A. Baťa
- Jan Antonín Baťa byl mladším bratrem Tomáše Bati. Narodil se v roce 1898 z druhého manželství Antonína Bati staršího. Ještě před svou tragickou smrtí v troskách letadla 12. července 1932 ho Tomáš Baťa pověřil řízením svého podniku.
- Janu Antonínu Baťovi se podařilo pokračovat v expanzi firmy, zvyšovat odbyt i počty zaměstnanců.
- Zasloužil se také o rozvoj Zlína. V době jeho vedení byl ve Zlíně založen Studijní ústav, Škola umění a byly zde pořádány rozsáhlé přehlídky moderního umění - Zlínské salony. Za jeho éry vyrostla ve Zlíně 21. budova, tehdy druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.
- Jan byl po obsazení země fašisty krátce zadržen gestapem a pak se mu podařilo dostat se do zahraničí.
- Chtěl se usadit ve Spojených státech, ale když mu americké úřady odmítly prodloužit vízum, přesunul sídlo své firmy do Brazílie. Tehdy se dostal na černou listinu Spojenců - to znamenalo, že s ním nikdo nesmí obchodovat.
- V roce 1947 byl v Praze v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení, v té době už však žil v Brazílii. Tři roky před svou smrtí v roce 1965 se vzdal akciového podílu ve firmě ve prospěch Tomáše Bati.
Sporu se účastní pět Baťových potomků, kteří žijí v Jižní Americe. Chtějí peníze za zlínskou funkcionalistickou vilu a pozemek. Podle jejich právního zástupce není o nároku pochyb. Soud však ve čtvrtek žalobu zamítl.
Advokátka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Blanka Petrlíková u procesu tvrdila, že žalobci v procesu postupovali podle již neplatných právních norem, a tak rodina nemá na peníze nárok. Potomci podle ní rovněž obcházejí restituční zákony.
"Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona," uvedla soudkyně Otília Hrehová. Podle soudkyně restituční zákony nešly před rok 1948, a protože je potřeba respektovat vůli zákonodárců, nelze potomkům Bati nárok přiznat. Stát obuvníkovi vilu vzal o rok dříve.
Jan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.
Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. V roce 2007 se Baťa dočkal rehabilitace, na jejímž základě podali jeho potomci žalobu o odškodné za znárodněný majetek.
Z archivů mimo jiné vyplynulo, že Baťovy podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.
Baťa ještě za svého života vedl soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.
