Smrt barvy praporů nemá. Reportáž od hrobu tisíců Čechů

Jan Gazdík Jan Gazdík
30. 6. 2013 20:05
Ministerstvo obrany věnovalo zvon vojákům padlým v bitvě u Kolubary
Zvon věnovaný českým ministerstvem obrany "padlým vojákům 9. pěší divize (pražské)".
Zvon věnovaný českým ministerstvem obrany "padlým vojákům 9. pěší divize (pražské)". | Foto: Miroslav Šindelář, Ministerstvo obrany

Kolubara (Srbsko) - Otec Malarik z kláštera svatého Jiří v Čelije polaskal v dlani srdce zvonu osazeného trnovou korunou jen několik vteřin.

Jako kdyby se však za tu chvilku snažil zmírnit utrpení tisíců Čechů, kteří padli před 99 lety v bitvě u Kolubary - nejrozsáhlejšího střetu první světové války na Balkánu. A pak na jejich počest několikrát tím srdcem udeřil o tělo zvonu věnovaného českým ministerstvem obrany "padlým vojákům 9. pěší divize (pražské)".

Jen v kostnici pod klášterem svatého Jiří v Čeliji jsou srovnány ostatky tří a půl tisíce vojáků a většina patří mužům z 11. píseckého, 91. českobudějovického či 102. benešovského pěšího pluku, ale i 2. praporu 28. pluku pražských dětí. A obdobné je to v nedalekém klášteře v Lazarevaci.

"A pokud už je řeč o pluku z jihočeského Písku anebo Českých Budějovic, pak v nich - podle tehdejšího zvyku - sloužili zpravidla muži z okolí těchto měst," vysvětluje Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány českého ministerstva obrany.

Kischovy vzpomínky

Foto: Miroslav Šindelář, Ministerstvo obrany

O tom, jaké peklo se v listopadu 1914 u Kolubary (jmenuje se tak řeka, ale i oblast Srbska) odehrálo, svědčí mezi mnohými vzpomínky účastníka tohoto strašlivého masakru - spisovatele a novináře Egona Ervína Kische: "Leží tu mrtví, s nohama přikrčenýma bolestí, než došli vykoupení. Jeden leží na nosítkách s hlavou svěšenou doleva a jeho strnulé ruce drží fotografii mladé ženy a dvou dětí. Čtyřspřežní sanitní vozy od zdravotního stanoviště jedou vpřed prázdné a vracejí se plné. Proud raněných, kteří se belhají pěšky, se tím nemenší. Z masa vyčnívají střelami roztříštěné kosti, z tváří visí kusy kůže, blůza, plášť, obvazy jsou prosáklé jediným barvivem: krví."

Anebo voják 102. benešovského regimentu Karel Tůma o bitvě píše: "Pršelo celý den a padal sníh. Nastupovali jsme ve dvojstupech, až k říčce Kolubaře, kde jsme se začali zakopávat. Před námi byla planina, kde měli Srbové zákopy. Myslím si - teď tu zhyneme. My jsme na rovině, oni nahoře a před námi rozvodněná řeka. Srbové do nás řezali příšerně. Každou chvíli slyším volání raněných a sám se zahrabávám, jak mohu, až jsem se dostal do hloubky půl metru. Hlouběji to nešlo - dál už je voda. A jak tak vyhazuji lopatkou vodu a vyhodím ji trochu výše, vypadne mně z ruky a ruka mne brní. Zvednu lopatku a vidím, že je prostřelená. Chvilku na to dostala naše 9. marškumpanie rozkaz nasadit bodáky a hnáti se útokem. Vidím, jak naši se ženou dopředu za křiku ´Huráááá!´ a jdou do vrchu. Rány padají jako o krupobití, dostáváme rozkaz "lebhaft schiessen". Z druhé strany od dráhy šturmuje také na ten vrch 91. českobudějovický pluk. Střelba ochabuje, pak se už vůbec nestřílí a vidíme, jak Srbové vyskakuji ze zákopů a prchají nazad."

Foto: Miroslav Šindelář, Ministerstvo obrany

Jak padl a kde leží dědeček?

Otec Malarik světí "trnový zvon" padlým vojákům 9. pěší divize a vedoucí české delegace František Šulc přítomným zástupcům Srbů, Rakušanů, Slováků či Maďarů, jejichž vojáci na Kolubaře padli, říká: "Smrt barvy praporů nerozlišuje."

Lidé z Písecka, Budějovicka či Benešovska, jejichž předci zahynuli během první světové války na Balkáně, se dnes mohou dozvědět, kde a kdy padli, v jaké jednotce sloužili, případně kde jsou pochováni. Vojenský ústřední archiv vytváří již dva roky elektronickou databázi padlých Čechů v první světové válce. "K dnešnímu dni máme zpracováno 41 273 záznamů," říká zástupce ředitele archivu Jan Kolář. Příští rok - k stoletému výročí vzniku tohoto celosvětového konfliktu - archiv plánuje již 60 000 záznamů. Kompletně bude navíc zpracován seznam padlých v roce 1914. Jen z území prvorepublikového Československa padlo v první světové válce kolem 300 000 vojáků, z toho asi polovina Čechů.

Foto: Miroslav Šindelář, Ministerstvo obrany

Bitva na Kolubaře

Bitva na Kolubaře patří k válečným střetům z počátku 1. světové války. Rakousko-uherský polní maršál Oskar Potiorek se nenechal odradit prohranou bitvou na Ceru (15. - 19. srpna 1914), soustředil své posílené a dobře vyzbrojené jednotky o síle 450 000 mužů na pravém břehu řeky Kolubara a 16. listopadu 1914 ji překročil, aby obsadil železniční trať z Valjeva do Obrenovace. 5. rakousko-uherská armáda okupovala Lazarevac a po něm i Bělehrad, zatímco 6. armáda hodlala zničit srbské ozbrojené síly.

Tento plán rakousko-uherské generality byl zcela reálný, protože proti jejím silám tehdy stálo pouze asi 250 000 podstatně hůře vyzbrojených vojáků srbské armády. Její velitelé, polní maršál a náčelník generálního štábu Radomir Putnik a polní maršál Živojin Mišič, si uvědomovali své slabší pozice, takže se rozhodli unavit a vylákat nepřítele jižněji, kde zaútočili na část jeho pochodem vyčerpaných jednotek, zatímco ty zbývající se ještě přesouvaly k místu bitvy.

Foto: Miroslav Šindelář, Ministerstvo obrany

Pátého prosince prolomili Srbové rakousko-uherskou obranu a maršál Potiorek musel zavelet k ústupu. Srbové nakonec 15. prosince 1914 vytlačili rakousko-uherské jednotky z Bělehradu a donutili je ustoupit až za řeku Sávu. Tím bitva na Kolubaře skončila.

Její bilance byla tragická. Rakousko-Uhersko ztratilo téměř čtvrt milionu vojáků (28 000 padlých, 120 000 raněných a 76 000 zajatých mezi nimi samozřejmě i Čechů).

Srbové přišli o 133 000 vojáků (22 000 padlých, 92 000 zraněných a 19 000 zajatých).

Polní maršál Potiorek (1853-1933), jenž mimo jiné svou lehkovážností přispěl k úspěchu sarajevského atentátu na Ferdinada d´Este a tím i k rozpoutání 1. světové války, byl po prohrané bitvě na Kolubaře zbaven velení a penzionován.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Kvůli podvodům s kompenzačními bonusy podala finanční správa už 133 trestních oznámení

Finanční správa dosud podala 133 trestních oznámení v souvislosti s pokusy o zneužití vyplácení tzv. kompenzačního bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), společníky malých firem i zaměstnance pracující na dohodu. Podle správy tak bylo před neoprávněnou výplatou uchráněno zhruba 47 milionů korun. Finanční správa o tom dnes informovala v tiskové zprávě.

Nyní správa oslovuje žadatele o kompenzační bonus, u kterých bylo na základě spolupráce s jinými resorty zjištěno, že souběžně čerpali kompenzační bonusy a podpory vyplácené jinými resorty, u nichž zákon souběh výslovně zakazuje. "Za období letošního roku bylo zjištěno možné pochybení jen u zhruba 2500 žadatelů, což v porovnání s jejich celkovým počtem nelze hodnotit jako cílené a plošné zneužívání zákona," uvedla generální ředitelka Finanční správy Tatjana Richterová.

Během pandemie, která začala na jaře roku 2020, přijala správa zhruba 2,7 milionu žádostí, na jejichž základě vyplatila kompenzace za zhruba 44 miliard korun. Žádosti za poslední období tzv. kompenzačního bonusu, tedy za letošní květen, bylo možné podat do 2. srpna.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Badosaová si po triumfu v Indian Wells poprvé zahraje na Turnaji mistryň

Španělské tenistce Paule Badosaové vynesl nedávný triumf v Indian Wells premiérovou účast na Turnaji mistryň. Na finále sezony WTA Tour se třiadvacetiletá rodačka z New Yorku kvalifikovala jako osmá hráčka, nicméně ve hře je ještě jedno místo, neboť světová jednička Australanka Ashleigh Bartyová oznámila, že se turnaje v mexické Guadalajaře nezúčastní.

Další zprávy