Praha - Klíčovým prostředníkem ve sledovací kauze kolem Jany Nagyové byl manažer firmy s většinovou účastí státu, ředitel odboru bezpečnosti firmy ČD Telematika Bohumil Zajíček.
Deník Insider tím doplnil zatím bílé místo v publikovaných informacích o jedné z největších politických afér. Vypátral, že právě Zajíček byl klíčovým článkem řetězce, přes který se k Janě Nagyové dostávaly od vojenské tajné služby kompromitující materiály na vládního řidiče Jiřího Pertla a ředitelku Hrzánského paláce Alenu Hegrovou.
Bohumil Zajíček svoji roli reportérům Insideru v osobním rozhovoru přiznal. Je bývalým plukovníkem Vojenského zpravodajství a svým bývalým kolegům zprostředkoval služby soukromé agentury, jejíž lidé se zaměstnance vlády pověsili.
"Požádal mě o to pan Pohůnek," uvedl bývalý špion a na další otázku, proč se do spolupráce s tajnou službou zapojil, odpověděl: " Protože jsem považoval za správné pomoci státu."
Zároveň však dnešní manažer státní firmy Insideru tvrdí, že vůbec nevěděl o jakou akci jde. "Nezajímá mě to, ani jsem se po tom nesháněl," řekl v rozhovoru, který má Insider zvukově zaznamenán.
Než přišli za plukovníkem
Sledovací akce vládních úředníků se však rozběhla ještě před tím, než do ní svým dílem Bohumil Zajíček vstoupil.
Podle známých informací, s nimiž pracuje policie, nechala vládní úředníky sledovat bývalá premiérova sekretářka Jana Nagyová a to z obavy, aby se neprovalil její milostný románek s předsedou vlády Petrem Nečasem. Měla totiž podezření, že Pertl s Hegrovou využívají společně vládní služební vůz i pro soukromé účely a hodlala toho využít.
Obrátila se proto na ředitele rozvědky Milana Kovandu a chtěla o zneužívání vládního vozu opatřit důkazy. S nimi v ruce pak plánovala zajistit si od Pertla a Hegrové mlčení. Spolupráci s Kovandou si navíc vyzkoušela i při sledování expremiérovy bývalé manželky Radky Nečasové - tento příběh mimochodem tvoří druhou větev celého sledovacího případu.
Kovanda konzultoval úkoly od premiérovy milenky se svým podřízeným Janem Pohůnkem. Chtěl Nagyové vyhovět, ale zároveň Pohůnkovi řekl, že úředníky z vlády nemohou sledovat přímo špioni vojenského zpravodajství (Radku Nečasovou však příslušníci rozvědky sledovali). A tak Kovanda Pohůnka pověřil, aby sehnal soukromou agenturu. A v této chvíli se na scéně objevuje Bohumil Zajíček.
Parta čestných lidí
S dnes obviněným důstojníkem Vojenského zpravodajství Janem Pohůnkem se Bohumil Zajíček seznámil v rozvědce. Jak již bylo řečeno, oba dosáhli hodnosti plukovníka, ale Zajíček v roce 2005 armádu kvůli věku opustil. Jeho tehdejší přímý nadřízený Andor Šándor jeho působení v armádě hodnotí velice kladně. "Vystupoval přívětivě a otevřeně, nebyl to žádný hrubián. Působil v debatě pozitivně, nebyl to člověk, který by hledal, proč něco nejde udělat," řekl Insideru Šándor.
Zajíček kontakty se zpravodajci nepřerušil ani po svém odchodu. „Taková parta čestných lidí se neopouští," řekl k tomu Insideru.A tak když Pohůnek dostal od Kovandy rozkaz zajistit sledování úředníků soukromě, obrátil se na Zajíčka. Že dokáže sledování zařídit věděl - Zajíček Insideru sám přiznal, že po odchodu do civilu sháněl kontakty na profesionály v branži. A s dotazem, zda někoho nezná, oslovil tehdy i Pohůnka.
Bohumil Zajíček věděl, kde hledat. Reportérům porozradil, že si začátkem roku pořídil speciální telefon a do něj si uložil pět čísel - pět kontaktů na „soukromá očka" které získal od svých známých. Proč? Prý se domníval, že je může v budoucnu potřebovat.Pravá jména u nich uvedena nebyla, a tak shánění agenta pro Pohůnka - potažmo Nagovou - se odehrávalo zcela anonymně.
"Napsal jsem jen esemesku, kde se jsem požádal toho člověka o schůzku. On odpověděl kladně a sešli jsme se," popsal exšpion, jak se uskutečnil první kontakt.
Muž, který přišel na schůzku, se prý Zajíčkovi představil jako Novotný. Na Zajíčka působil jako jako profesionál, pravděpodobně současný nebo bývalý pracovník některé z tajných služeb. To podle Zajíčka potvrdila i délka spolupráce. „Očividně byl můj kontakt dobrý, když jej pan Pohůnek využíval tak dlouho (sledování trvalo celkem osm dní - pozn. red.)," tvrdí exzpravodajec.
Hotovost a fleš disky
Svou práci pro Pohůnka a Nagyovou Bohumil Zajíček poté popisuje jen jako předávání obálek a říká, že to dělal zadarmo. Co bylo jejich obsahem prý nevěděl a ani vědět nechtěl, z policejních záznamů však lze dovodit, že ze zpravodajství Zajíček odnášel hotové peníze jako výplatu pro agenty. Šlo o částky v řádech desítek tisíc korun (z protokolů už víme, že zatím policie zdokumentovala celkovou částku 125 tisíc korun).
Opačným směrem k Pohůnkovi putovaly hlavně obálky s flashdisky. „Možná, že v těch obálkách které jsem nosil byly nějaké peníze, to si klidně i můžu myslet, ale nevím to, já jsem nic neotevíral. Nestaral jsem se o to, co jsem předával," řekl svoji verzi Zajíček Insideru.
Už citovaný Andor Šándor hodnotí Zajíčkovou roli v příběhu sledovačky mírně. "Pokud se vědomě na té věci nepodílel, hodnotil bych jeho roli shovívavě," uvedl.
Zajíček uvedl, že ho nezajímalo ani skutečné jméno agenta se kterým jednal ani jméno agentury, pro kterou pracuje. A tak navzdory svému přiznání, že se na akci podílel, zůstal po Bohumilu Zajíčkovi jeden velmi důležitý a zatím nezodpovězený otazník. Pravá idnetita lidí, kteří pro Nagovou úředníky sledovali, není zatím známa.
Šance, že se tyto informace vyšetřovatelé dozví je nyní spíše malá. Vojenská tajná služba odmtítá zatím odtajnit dokumenty, které by k této informaci vedly a Bohumil Zajíček tvrdí, že po využití kontaktu svůj cenný telefon zlikvidoval.
