Praha - Nestává se často, aby šéf policejního Útvaru rychlého nasazení (URNA) Libor Lochman s rozpaky přiznával, že se v charakteru pouličních nepokojů či konfliktu jen těžko orientuje. Že je pro něj nečitelný.
Ta situace pro Lochmana, jehož muži působí či působili v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu či Nigérii, ale nastala. Při sledování situace na ukrajinsko-ruské hranici.
"Svým způsobem je teď pro nás Afghánistán čitelnější než východ Ukrajiny," říká s rozpaky ředitel české protiteroristické jednotky.
Aktuálně.cz: Můžete to vysvětlit?
Libor Lochman: Možná to pro někoho vyzní až paradoxně, ale my se teď v Afghánistánu orientujeme opravdu lépe než v poměrech na východě Ukrajiny... a nejenom v této části této velké země. Například v Afghánistánu nechodí "ti zlí" po ulicích se samopaly, jako kdyby se nechumelilo. Utočí naopak vždy ze zálohy. A většinou je jasné, kdo je "ten dobrý". Ale já vlastně ani nechci v případě Ukrajiny komentovat, kdo je tam "zlý" a kdo naopak "dobrý". V Afghánistánu jsou protivníci v každém případě odděleni, zatímco na Ukrajině jsou mezi sebou promícháni. Když je v Afghánistánu přepadena kolona aut, tak to provedou "loupežníci", kteří se po ulici netoulají se zbraněmi, jako by se nechumelilo... i když ve Fallúdži, kterou zabrali povstalci, to vlastně už taky neplatí.
Když mi řeknete, že vládní budovu obsadili teroristé, tak přesně vím, co mám dělat, jak svým mužům radit a velet... Avšak Ukrajina? To je rébus.
V Afghánistánu je zkrátka na jedné straně ústřední vláda a na straně druhé Tálibán - když to poněkud zjednoduším. Svým způsobem je to čitelnější - vůbec neříkám, že jednodušší - než události na východní Ukrajině. Kyjev přitom disponuje regulérními ozbrojenými silami. Ty ovšem nejsou moc vidět. Na rozdíl od mnohem slabších, ale dobře vyzbrojených a podle všeho i vycvičených "separatistů", které zřejmě podporuje Rusko. Na jeho straně hranice manévruje navíc silná armáda.
Celé je to moc divné a zamotané. Velmi těžko se ta situace hodnotí. Možná i proto, že na Ukrajině je až příliš mnoho hráčů.
A.cz: Předpokládám, že byste teď nechtěl být v roli velitele ukrajinských bezpečnostních sil...
No to ani náhodou. Otázkou navíc je, co mu kdo dovolí, či nakolik mu zasahují do jeho kompetencí... anebo zda někdo alespoň naslouchá jeho názorům... Pokud by za tím vším nestáli podle mě Rusové, vše by bylo možná jednodušší.
A.cz: Jsou novináři, které ozbrojenci zadrželi, v nebezpečí?
V Afghánistánu je bez mrknutí oka popravují, což jim na Ukrajině určitě nehrozí.
A.cz: Mezi lidmi je - například v Luhansku či Doněcku - každopádně spousta zbraní a zřejmě i nenávisti. Co z toho všeho může vzejít?
Obávám se, že ten "neklid" tam jen tak nepomine. Snad to mohu na základně zkušeností z krizových oblastí, v nichž mí lidé působili, říci. Zejména když jsme téměř v přímém přenosu svědky dezerce ukrajinských vojáků.
A.cz: Důvody dezerce mohou být i docela prozaické. Tlak manželek ukrajinských vojáků na Krymu ("Kam se teď máme stěhovat?!") změnil možná vlastence v přeběhlíky...
Když se mě politik zeptá, zda jsme schopni dobýt teroristy obsazenou budovu, tak si budu při odpovědi vědět rady. Ale nemohu posoudit, jak na naši akci zareaguje cizí mocnost.
I proto říkám, že v Iráku či Afghánistánu je to zcela jiné. S takovým přebíháním a lavírováním se tam nesetkáte... jakkoliv se to může i na Ukrajině táhnout velmi, velmi dlouho.
A.cz: Jde nicméně "jen" o jakési silové hrátky či škádlení, anebo to může přerůst v závažnější nepokoje, neřkuli konflikt?
Někdy i po nepatrné přestřelce vzplanou rozsáhlé nepokoje. A přestřelky už na Ukrajině delší dobu máme. Zatím ale vždy zůstalo jen u nich... v nic horšího to nevyústilo. Dost možná v Kyjevě převládá strach z toho, že pokud by na východě země zasáhl razantněji, zareaguje i Moskva.
Jsem ředitelem protiteroristické URNA a pro mě jsou nynější poměry na Ukrajině naprosto chaotické a nepředvídatelné. Když mi řeknete, že vládní budovu obsadili teroristé, tak přesně vím, co mám dělat, jak svým mužům radit a velet... Avšak Ukrajina? To je rébus. Zatím bych to viděl na ono silové škádlení, které snad v nic většího, kromě ekonomických sankcí Unie, nepřeroste.
A.cz: Čistě hypoteticky: Pokud by byly v Česku s pomocí zbraní obsazovány vládní budovy anebo části území, jak by URNA reagovala?
Nejde o žádné hurá partyzány, kteří popadnou doma pušku po dědovi a utíkají na barikády. Například už podle toho, jak nosí zbraně, musí mít rozhodně vojenský výcvik. Podobné návyky nezískáte ze dne na den.
Především si neumím představit, že by na to česká vláda z Prahy jen koukala, nic proti tomu nepodnikla... a jen verbálně protestovala. Šlo by přece o české výsostné území, na němž nemá nikdo právo vyhlašovat nějaké republiky. Separatisty bych třeba i silou jednoduše vytlačil. Ale Ukrajinci do toho zřejmě nepůjdou a já navíc nejsem politik.
A.cz: Jste ale jedním ze špičkových expertů, jejichž postřehy či stanoviska mohou politikům sloužit v jejich rozhodování...
Dobře, ale vývoj na Ukrajině ovlivňuje určitě spousta faktorů, o nichž nevím, takže bych se nerad pouštěl do jednoduchých soudů. Když se mě politik zeptá, zda jsme schopni dobýt teroristy obsazenou budovu, tak si budu při odpovědi vědět rady. Ale nemohu posoudit, jak na naši akci zareaguje cizí mocnost. A ani to není moje starost. Tohle je věcí například premiéra.
A.cz: Mají situaci na Ukrajině její bezpečnostní složky pod kontrolou?
Podle přibývajících samostatných republik soudím, že ani moc ne. Rozhodně ne ty oficiální ukrajinské. Jejich kontrola a vliv končí u hromad pneumatik. I tohle Ukrajinu odlišuje od zemí, kde se mí lidé pohybují.
A.cz: Jakým výcvikem mohly projít jednotky "separatistů" - soudě alespoň podle jejich výzbroje a chování?
Nejde o žádné hurá partyzány, kteří popadnou doma pušku po dědovi a utíkají na barikády. Například už podle toho, jak nosí zbraně, musí mít rozhodně vojenský výcvik. Podobné návyky nezískáte ze dne na den.
