Rozhovor - Dvacítka lékařů z brněnské fakultní nemocnice byla v pohotovosti už od nedělního večera. Skutečný frmol ovšem začal až v pondělí dopoledne. Jakmile vláda vyslala český Traumateam do Nepálu, který zasáhlo ničivé zemětřesení, bylo třeba okamžitě sbalit všechny potřebné věci.
Jedním z doktorů, kteří v pondělí v noci odletí s deseti tunami materiálu do nepálské metropole Káthmándú, je i primář a vedoucí lékař Traumateamu Petr Nestrojil. Minimálně dvoutýdenní misi vnímá jako svůj osobní úspěch, ale i jako úspěch pro nemocnici.
Výprava nebude snadná. Spolu s třinácti hasiči, kteří pro lékaře zajistí hlavně logistiku, budou muset ošetřit desítky lidí s lehkými poraněními, připraveni ale musí být i na těžké případy. Kromě extrémního pracovního vypětí se navíc bude devět lékařů a deset sester potýkat i s ponorkovou nemocí - tým spolu bude pohromadě trávit prakticky veškerý čas.
Do Nepálu poletíte jako člen českého Traumateamu. O kolik půjde lidí a s jakou specializací?
Když jsme vybírali tým do Nepálu, postavili jsme ho tak, aby odpovídal normě na předsunutou zdravotnickou jednotku. Jede nás devatenáct. Devět lékařů a deset sester z anestezie a resuscitace, intenzivní medicíny a úrazové chirurgie, obory máme v podstatě určené. A tým je postavený tak, aby byl schopen plnit podmínky, které nám dává Evropská unie – tedy přijímat pacienty od lehkých úrazů, tedy šití a zlomenin, až po těžké úrazy, kdy pacienta musíme stabilizovat a poté ho předat buď do místního zdravotnického zařízení, eventuálně polní nemocnice.
Traumateam je mobilní. Za jak dlouho můžete být připraveni k odletu? Máte doma neustále připravený zabalený kufr?
Ne, tak to není. Máme pohotovost dvanáct hodin od výzvy k nasazení k odjezdu. Ale určitě to není tak, že spíme neustále na otevřeném kufru. Materiál, který s sebou potřebujeme, tedy stany, topení a podobné věci, jsou ve skladu ve Zbirohu. V Brně potom máme trvale v lékárně a na zdravotnickém zásobování seznam věcí, které budeme potřebovat na výjezd. Vše aktualizujeme a v momentě výjezdu se jen zabalí.
Co je nejdůležitější při pohotovosti?
Spolupráce celého týmu. Teď momentálně se například balí, většina věcí už je nachystána. Každý má svůj úkol tak, aby celá příprava trvala co nejkratší dobu, většinou balení trvá tři až čtyři hodiny.
Výhoda je v tom, že máme přístup do systému GDACS (Global Disaster Alert and Coordination System - pozn. red.), kde jsou informace o všech takovýchto katastrofách po celém světě. Čili o tomto zemětřesení vím už od soboty od večera. A tam už jsou samozřejmě veškeré informace o místních podmínkách, bezpečnosti, co je třeba za očkování, ale hlavně i to, co ta daná země potřebuje za pomoc. A tento systém mi umožní předvídat, že bych mohl být vyslán.
Včera, když se situace začala zhoršovat, jsem byl osloven ministerstvem zdravotnictví a generálním ředitelství hasičů s tím, že je šance vyjet. Takže už včera večer jsme vyhlásili pohotovost, dali jsme dohromady tým a už jsme jen čekali na schválení vládou.
Traumateam ČR
Tým vznikl už v roce 1987, ve Fakultní nemocnici Brno působí od roku 2010. "Má 50 členů, jsou to lékaři a sestry z oborů anestezie a resuscitace, intenzivní medicíny, úrazové chirurgie, ortopedie a popálenin," říká ke složení týmu jeho vedoucí lékař Petr Nestrojil.
Tým má v místě katastrofy plnit roli předsunuté zdravotní jednotky, k odjezdu musí být připraven do 12 hodin. Po postavení jednotky musí doktoři být schopni ošetřit minimálně 100 zraněných za 24 hodin. Za den může provést 8 až 12 operací, za dva týdny, po které je tým minimálně nasazen, jich může provést až 130.
Spolu s vámi do Nepálu odletí i hasiči. Proč?
Ti nám zajišťují logistiku. To znamená stravování, ubytování, hygienu, pohonné hmoty do elektrocentrál a topení. Čili my se staráme pouze o tu medicínskou stránku věci. Ale i tady s námi hasiči spolupracují, kdy nám na jednotku přináší pacienty.
Vy osobně máte zkušenost s podobnými katastrofami?
Já osobně mám dvouměsíční zkušenost z Nikaragui, kde jsme v podstatě suplovali tamní zdravotnictví. A poslední ostrou akcí bylo zemětřesení v Pákistánu v roce 2005, kde jsme byli tři týdny a kdy naše nasazení mělo velký úspěch. Tam jsme také navázali spolupráci s hasiči, jejichž úroveň je na cvičeních velmi kladně hodnocena.
Co vás jako lékaře čeká na takové misi?
Využijeme zkušenosti právě z Pákistánu. Na místo se dostaneme čtvrtý až pátý den po zemětřesení. Tudíž nás čekají čtyři až pět dní stará zranění. Podle informací, které máme, je v Nepálu velmi špatná infrastruktura, která je nyní ještě více narušená. Do toho místní terén. Co se týče zranění, nejčastěji půjde o zastaralé rány s počínající infekcí, zlomeniny…
A v porovnání s běžnou praxí z Česka. Jak je takové nasazení náročné po fyzické, ale hlavně psychické stránce?
Je to náročné po obou stránkách. Nejdřív totiž musíme postavit celé zázemí, což je samozřejmě poměrně značná fyzická zátěž. A zátěž psychická je jiné prostředí, jiné náboženství, tým je navíc pohromadě 24 hodin denně, čili hrozí "ponorka". Členové proto musí být odolní, dvě členky mají i psychologické vzdělání, takže je možné předcházet konfliktům. Protože kdyby k nim došlo, tak to můžeme zabalit a odjet.
Mise je potvrzena na 14 dní. Počítáte s tím, že se po dvou týdnech vrátíte, nebo je možné, že se pobyt v Nepálu protáhne?
Podle předpisů musí tým deklarovat činnost minimálně čtrnáct dní na místě. Tým je tedy vybaven na dva týdny aktivit a po této době je třeba materiál doplnit, ale také občas vyměnit některé členy. Ale například tři týdny, jak jsme byli v Pákistánu, je už doba poměrně na hranici.
Český traumatým nebude na místě jediný. Jak probíhá spolupráce s ostatními týmy?
Nasazení koordinuje evropské společenství a snaží se, aby mobilní týmy mezi sebou spolupracovaly, což je i předmětem všech cvičení. V prvé řadě mezi sebou spolupracují vyhledávací a zdravotnické týmy a další linií je případná spolupráce s polní nemocnicí, která si bere pacienty s těžšími případy.
