Podle BIS se ruští špioni loni neomezovali jen na získávání informací, ale snažili se přímo ovlivňovat dění u nás. Všechny aktivity jsou přitom součástí obecné ruské hybridní strategie zacílené proti NATO a EU.
A tajná služba hned také vysvětluje, jaké metody si pod tímto módním, ale obecným slovem představit: historie, špionáž, vojenské akce, guerilla, ekonomika, organizovaný zločin, korupce, politika, informační boj a dezinformace.
To vše je součástí složitého a rozvětveného hybridního stromu. Jednotlivé kroky jsou někdy přísně řízeny a strukturovány, aby se vzápětí změnily na jakýsi chaos, který ale má jednotný cíl. "Vnitřní oslabení NATO a EU, a to například cestou oslabení jednotlivých členských států," uvádí jasně služba.
Českým problémem ale je, že "pro stromy nevidíme les", upozorňuje BIS a nepřímo tím říká, že možná až příliš vnímáme jednotlivosti, jako jsou například dezinformační weby, ale nevnímáme ruský tlak jako celek. Součástí ruského boje jsou přitom i aktivity, které vzbudí zájem, ale jsou jen kouřovou clonou, která má odvést pozornost od jiných, nenápadných, ale o to nebezpečnějších kroků Ruska.
Drtivá většina dezinformačních webů v českém jazyce je tak podle BIS dílem českých občanů, kteří jsou ideologicky motivováni a přesvědčeni o škodlivosti NATO, EU, USA, liberální demokracie či prostě nekritických fanoušků Ruska.
"Tito aktivisté jen v rámci svých občanských práv a svobod šíří to, čemu věří, že je pravdivé. Jejich činnost je věcí diskuse a kritiky v rámci svobody slova a případně občansko-právních sporů," píše BIS ve zprávě. Nezpochybňuje ale, že tito lidé a jejich webové projekty zneužívá ruská strana pro šíření propagandy.
Pozor na lidi z ruské ambasády
Stejně jako v předešlých letech BIS varuje před kontakty s pracovníky ruského velvyslanectví. Nepřímo tvrdí, že vlastně jakýkoli pracovník ambasády, od velvyslance po řidiče, může být zpravodajským důstojníkem. "To, že si o někom myslíme, že je pouze diplomat, neznamená, že nepředstavuje riziko či problém," píše se ve zprávě.
Služba pak přímo mluví o "lehkovážném přístupu českých občanů, zejména politiků a státních zaměstnanců". Přitom nemusí jít o na první pohled tajné a strategické informace. BIS vysvětluje klasickou zpravodajskou poučku (jako z učebnice kontrašpionáže), že pokud "protistrana" získá dostatek i neutajovaných interních informací od většího počtu zdrojů, sama si již poskládá ucelený obrázek a nemusí pracně krást informace utajované.
Rusko má v Česku tradičně ve špionáži snadnější pozici díky ohromné disproporci v počtu zaměstnanců velvyslanectví. Například v roce 2016 měla Ruská federace v Česku na velvyslanectví 43 diplomatů a 76 administrativně technických pracovníků. Dva generální konzuláty pak zaměstnávaly 8 diplomatů a 10 administrativně technických pracovníků. Celkem tedy téměř 140 lidí.
Opačné číslo ale bylo diametrálně jiné. Na zastupitelském úřadu v Moskvě fungovalo 14 českých diplomatů a 33 nediplomatických pracovníků. Na generálních konzulátech v Petrohradu a Jekatěrinburgu pak celkem 6 diplomatů a 12 nediplomatů. Výsledné číslo bylo 65.
Tyto počty pak rozdávaly karty při klasickém boji státu proti rozvědčíkům. Pokud česká strana vyhostila několik lidí z ambasády, kde už jejich rozvědná činnost přesahovala meze, podle nepsaného protokolu udělalo to samé Rusko. Ale zatímco velvyslanectví v Praze by to nijak vážně neohrozilo, česká ambasáda by se mohla "zhroutit".
Zpráva také zmiňuje jedno specifikum ruské špionáže, které je typické pro země autokratického charakteru. Tedy absolutní propojenost zájmů státu a ekonomické nomenklatury. To znamená, že politici či vysocí úředníci v jednu chvíli "brání" zájmy své země a vlastně logicky lze očekávat, že i zájmy ruských tajných služeb, a vzápětí lobbují v zájmu obchodu lidí často s kriminálním pozadím a organizovaného zločinu. Obchody těchto lidí ale závisí na benevolenci státu a proto i oni fungují jako další chapadlo ruské špionáže.
BIS: Politici málo řeší naše zprávy
BIS a tajné služby si obecně již delší dobu stěžují, že jejich výstupům přikládají jejich "adresáti", tedy ze zákona vybraní politici, malý zájem a zprávy je vlastně moc nezajímají. Smutnou výjimkou byl Miloš Zeman, který pustil do světa zprávu o výrobě novičoku v Česku přes její utajení.
Zda se nyní situace díky horké mezinárodní situaci změnila, těžko soudit. Služby mají bohužel smůlu v tom, že pokud se chovají profesionálně, tak na jakékoli spekulace a úniky nereagují, a nemohou je tedy potvrdit či vyvrátit. Chovají se tedy, jak by měly. Na druhou stranu je tak na ně snadné svézt prakticky cokoli.
Veřejná výroční zpráva je jen "odvarem" zprávy utajované, kterou dostala vláda a prezident. Chybí v ní cokoli konkrétního a ukazuje, co za peníze daňových poplatníků BIS dělala, a naznačuje základní směry, kde cítí nebezpečí.
Ještě nedávno se přitom uvažovalo, že by veřejná zpráva vůbec nevycházela, protože nepřináší nic nového a nikoho vlastně nezajímá. Nyní se z ní stává horké zboží a že vychází, je dobře.
