Váš ministerský osud je v rukou premiéra Andreje Babiše, kterého jste poprvé potkal na právnické fakultě jako student. Čím vás vlastně zaujal?
Působil zajímavě. Vyprávěl svůj podnikatelský příběh, který jsem já ani další studenti neznali, protože tehdy Andrej Babiš ještě moc známý nebyl.
A proč se na škole objevil?
Na fakultu jsme si zvali na přednášky zajímavé lidi z byznysu a politiky a on byl jeden z nich. V té době ještě vůbec v politice nebyl.
Teď jste v politice oba a on rozhoduje o tom, jestli zůstanete ministrem zdravotnictví. Myslíte, že zvažuje vaši výměnu?
Musel byste se zeptat jeho. Žádný ministr nemá svou pozici jistou na doživotí nebo nějakou dlouhou dobu. Je to politická funkce a může se stát cokoliv. Tím spíše na ministerstvu zdravotnictví.
Přeji všem pěkný týden, na @Aktualnecz si můžete přečíst čerstvý rozhovor s min. zdravotnictví Adamem Vojtěchem, tady je video ukázka.. I když se video týká jeho možného konce v úřadu, rozhovor je podstatně obsáhlejší a osobnější, mluvil jsem s ním o řadě dalších věcí.... pic.twitter.com/gUMx7X6daJ
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) June 8, 2020
Vypadá to, že si nejste moc jistý.
Rád bych dokončil misi, kterou jsem začal na konci roku 2017. Mám před sebou ještě hodně rozdělané práce, kterou bych chtěl dokončit. Nebylo v minulosti dobře, když se tady ministři střídali příliš často. Nejde o mě, ale o to, aby tady byla kontinuita.
Nenajdu tady ve vaší ministerské kanceláři za měsíc Romana Prymulu, kterého si vzal premiér na Úřad vlády?
Nemyslím, že se to stane. Jasně jsme si s panem Prymulou i panem premiérem řekli, jak to bude dál. Popřál jsem mu na Úřadu vlády štěstí. Rozloučili jsme se na poradě vedení, kde jsem mu také poděkoval. Je třeba říct, že tady odvedl kus práce. Věřím, že naše vztahy budou korektní, nemáme mezi sebou žádný zásadní problém či spor. Naopak jsme se dohodli, že budeme nadále spolupracovat.
Idylický vztah to ale nebyl a zřejmě ani nikdy nebude. Všichni ví, jak například prohlásil, že se bojíte jeho popularity.
Některé jeho výroky pro mě byly trošku nepochopitelné a těžko akceptovatelné. Ale je to pryč, určitě mezi námi není nějaký souboj.
Místopředseda vlády a zároveň šéf ČSSD Jan Hamáček opakovaně prohlašuje, že jste udělal řadu chyb a premiér by vás měl odvolat.
Mrzí mě jeho slova. Není to od něj kolegiální, jestliže sedíme ve společné vládě.
A vy nemáte pocit, že byste měl skončit?
Ne. A od něj to beru spíše jako politickou tahanici. Ministerstvo zdravotnictví mělo v posledních měsících ty úplně nejtěžší úkoly, určitě těžší než jeho ministerstvo vnitra a další resorty. Hlavní břímě ohledně boje proti koronaviru ležela tady na tomto baráku a my jsme to zvládli.
Skutečně?
Samozřejmě se některé chyby staly, ale celkově jsme to zvládli. Nemyslím si proto, že vyjádření pana ministra Hamáčka jsou úplně férová.
Pan premiér naopak ostře kritizuje ministryni práce a sociálních věcí za ČSSD Janu Maláčovou, takže to vypadá, že vztahy ve vládě asi nejsou nejlepší.
Neřekl bych, že by byly nějak zásadně špatné. Například s panem Hamáčkem jsme řadu věcí po začátku koronavirové krize komunikovali a já jsem neviděl mezi námi nějaký zásadní problém. Byly tam samozřejmě i horší okamžiky, ale já myslím, že to fungovalo dobře.
Členství v ODS? Byl jsem pouhý no name člen
Jak nakonec došlo k tomu, že jste hned po škole začal pro Andreje Babiše pracovat? Kdo koho oslovil?
Potkávali jsme se i po zmiňované přednášce na fakultě, protože jsme některé významné přednášející zvali i na naše další akce. A on na ně občas chodil.
A kdo koho oslovil ohledně práce?
Už si to přesně nepamatuji. Měl jsem zájem pracovat někde, kde bych se mohl věnovat kombinaci právo-média. A naskytla se možnost pracovat ve společnosti Mafra, která patří pod Agrofert. Dělal jsem v právním oddělení, kde jsme řešili celou řadu věcí.
Mimochodem, existují spekulace, že jste ještě v době studií roznášel letáky v prezidentské kampani Miloše Zemana, který v lednu 2013 volby vyhrál.
To je naprostý nesmysl.
Opravdu?
Jediné, co jsem kolem prezidentských voleb dělal, bylo to, že jsem jako student právnické fakulty moderoval debaty prezidentských kandidátů. Byla to zajímavá zkušenost.
Ale vaše členství v ODS v letech 2012 až do roku 2018 spekulace není. Proč jste tam vstupoval? A co jste říkal tomu, že vám strana členství zrušila kvůli tomu, že jste se stal členem vlády, která spolupracuje s KSČM?
Už nevím, jak to přesně bylo, bral jsem to jako novou zkušenost, navíc mi byl pravicovější směr bližší. Důvody vyloučení jsem nějak moc nepochopil. Nikdy nikde jsem za ODS nekandidoval, byl jsem takový no name člen.
Ovšem pracovně jste stoupal nahoru, Andrej Babiš si vás vzal v roce 2014 z právního oddělení Mafry na ministerstvo financí. Vy jste mu řekl, že byste chtěl na ministerstvu pracovat? Nebo jste chtěl dělat přímo pro něj? Co vás lákalo?
Byla to spíš nějaká náhoda. Myslím, že mě někdo doporučil, ale už nevím, kdo to byl. Potkali jsme se a pan Babiš mi řekl, jestli bych mu nešel na ministerstvo pomoci. Tak jsem si řekl, proč to nejít zkusit do veřejné správy. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bych postupoval někde výš. Přišlo mi, že by práce na ministerstvu mohla být zajímavá. Jsem člověk, který rád zkouší různé věci.
Nikdy jste nezapochyboval o tom, jestli pracujete pro toho správného člověka? Vzhledem k tomu, co všechno je s jeho jménem spojeno? Například podezření, že myslí více na své firmy než na prospěch této země?
V médiích se sice o těchto věcech píše, ale já to tak v reálném životě vůbec nevnímám. Nemám pocit, že by byly pravdivé různé spekulace v médiích.
Až s odstupem let vyšlo najevo, že jste při práci pro Andreje Babiše zjišťoval například plat manželky tehdejšího ředitele ostravské nemocnice Svatopluka Němečka. Nebylo to od vás přinejmenším zvláštní?
Neudělal jsem nic špatného. Přišel jsem na ministerstvo financí a začal se věnovat oblasti zdravotnictví, protože pro pana Babiše bylo téma zdravotnictví zajímavé.
V jednom rozhovoru jste řekl: "extrémně zajímavé". Proč Babiše zdravotnictví tak zajímalo?
Protože se na něj obracelo hodně lidí s různými podněty například kolem financování zdravotnictví, fungování nemocnic a pojišťoven a s dalšími věcmi. Neměl na ministerstvu nikoho, kdo by se tomu mohl naplno věnovat. A tak mi řekl, jestli bych se tomu mohl věnoval systematicky já.
Začal jste tedy do toho pronikat mimo jiné proto, že ministerstvo financí je kontrolním orgánem v případě financování pojišťoven. Ale bylo nutné zjišťovat například plat manželky ředitele nemocnice? A to ještě tak, aby nebylo jasné, že se o to zajímáte vy?
Vezměte si, že jsem zdravotnické prostředí neznal, potřeboval jsem se co nejlépe zorientovat, zejména, když jsem slyšel, co všechno nefunguje, jak probíhají špatné nákupy a děje se spousta dalších podivných věcí. V tomto případě jsme měli informace, že platové podmínky v ostravské nemocnici nejsou v některých případech obvyklé. Šlo o veřejné prostředky.
V té době měl ale Andrej Babiš s ředitelem Němečkem řadu sporů a netajil se tím, že chce, aby v čele nemocnice skončil. Když se ho chtěl "zbavit", mohlo se mu hodit znát plat jeho manželky.
Nemyslím, že by se ho chtěl zbavit. I kdyby to chtěl, tak stejně post ministra zdravotnictví patřil ČSSD a tato strana by si na místo ředitele dosadila zase někoho svého.
Ptám se vás na celou tuto věc z toho důvodu, že jste mnohými považován za člověka, který je zcela loajální Andreji Babišovi. A zajímá mě, jak daleko vaše loajalita sahá, za jakých okolností byste byl schopný mu říci: toto už pro vás neudělám.
Ale znovu říkám, že nešlo o nic osobního, existovaly různé podezřelé věci v systému nakupování ostravské nemocnice a my jsme s panem Babišem chtěli zjistit, co a jak přesně je.
Pracovat pro Andreje Babiše, a ještě tak v mladém věku, muselo být prestižní. Ale je tomu tak i dnes? Cítíte, že by se ve společnosti měnila atmosféra vůči němu a jeho lidem?
Atmosféra se částečně mění, společnost se polarizuje, i když možná v posledních týdnech tolik vyhrocená není. Nelíbí se mi, když se lidé nálepkují a například mě někdo označuje za "Babišova člověka". Snažím se dělat svou práci co nejsvědomitěji a jak jen nejlépe ji umím. A to ve prospěch zdravotnictví v této zemi, aby ho veřejnost měla co nejlepší. Bohužel, někdy se lidé posuzují jen a jen podle toho, kdo je, nebo není s Babišem.
Shodou okolností nedávno web iRozhlas.cz poukázal na to, že Mafra, kde jste pracoval, dostávala od Českých drah oproti ostatním mediálním domům podstatně větší zakázky a bývalý ředitel ČD tvrdil, že to bylo kvůli tomu, že firmu vlastní Babiš. Nezapochyboval jste, jestli v tomto a jiných případech nejde hlavně o to, upřednostňovat jeho firmy, které má teď ve svěřenských fondech?
Přijde mi, že se tady pořád za vším hned něco hledá. Je to významný mediální dům, České dráhy si ho logicky mohly vybrat bez ohledu na souvislosti s premiérem.
Pokud jde o zdravotnictví, hodně se mluví například o tom, jak fakticky Andrej Babiš přes své lidi nakupuje reprodukční kliniky.
Ale s tím nemá naše ministerstvo nic společného.
Ovšem například nedávná změna zákona přináší reprodukčním klinikám desítky milionů korun navíc od pojišťoven, protože je možné proplácet ženám umělé oplodnění do vyššího věku.
Musím se nad takovým podezřením pousmát, protože na tomto pracují úředníci, kteří nemají žádný zájem dělat byznys pro pana premiéra. Navíc tu změnu iniciovalo ministerstvo práce a sociálních věci a schválili odborníci, ještě než jsem přišel na ministerstvo. Ministerstvo práce a sociálních věcí dokonce chtělo věk navýšit o mnohem víc, ale resort zdravotnictví s tím nesouhlasil.
Nejmladší ministr
I když ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že není člověk, který by měl nějaké konkrétní cíle a velké plány, jeho dosavadní život svědčí spíše o opaku. Málokdo může o sobě říci, že v jednatřiceti letech zasedl do křesla ministra, nebo že na jeho svatbě byl přítomný předseda vlády.
O ambicích Adama Vojtěcha svědčí už to, že se v roce 2005 zúčastnil populární soutěže Superstar, kde dostal dnes už proslulou přezdívku Ken. Je třeba ovšem dodat, že měl a má k muzice velmi blízko, v roce 2006 vydal album Portugal, vystupoval hned v několika kapelách a dodnes občas veřejně zpívá. Navzdory tomu, že na někoho může působit plaše, není typ, který by se snažil zůstávat v davu. Když například studoval právnickou fakultu, podařilo se mu získat dosti prestižní funkci starosty nejstaršího českého studentského právnického spolku Všehrd.
Člověk bez větších ambicí by také stěží vstupoval hned po škole do politické strany (ODS) nebo šel pracovat jako tajemník a blízký spolupracovník premiéra Andreje Babiše na ministerstvo financí, odkud byl mimo jiné vyslán na místo předsedy dozorčí rady společnosti, která provozuje Hotel Thermal v Karlových Varech. Byla to přitom jen jedna z několika důležitých funkcí, které zastával.
Názory odborníků na jeho práci a výsledky v roli ministra jsou značně rozdílné. Každopádně zatím zůstává už v pořadí osmnáctým ministrem zdravotnictví, což také svědčí o tom, jak nevděčný, složitý a nejistý takový post je. Koho zajímají Vojtěchovy názory a polemiky ohledně zdravotnictví, ten najde mnoho jeho slov, představ a reakcí na kritiku v jeho parlamentních vystoupeních.
Právě Poslanecká sněmovna je jeho určitou jistotou, i kdyby skončil jako ministr, do voleb v příštím roce má jistou funkci poslance. Bude zajímavé sledovat, zda ho hnutí ANO postaví do dalších voleb a na jakém místě to případně bude.
Při osobním kontaktu se Vojtěch chová velmi vstřícně a slušně, což může být někdy považováno až za slabost. Už proslulá je scéna, kdy nechce říci jméno lékařky, která mu poskytla nepravdivou informaci, ovšem na následné naléhání premiéra Andreje Babiše toto jméno prozradí. Hodně pozornosti vyvolala ale i situace, kdy ho moderátor Jaromír Soukup ve své TV Barrandov požádal o to, aby zhodnotil atraktivitu čtyř poslankyň, jejichž fotografie mu ukázal. Adam Vojtěch takto neobvyklou a poměrně neslušnou žádost neodmítl, ale - s viditelnými rozpaky - se pustil do hodnocení.
Vypadalo to, že lžu. Ale nelhal jsem
O zakázkách v době pandemie koronaviru a spoustě dalších věcí z tohoto období bychom mohli mluvit hodiny, chtěl bych se ale zeptat alespoň na úplný začátek. Neměl jste premiérovi oponovat, když se rozhodl, že vaše ministerstvo bude to, na které padne veškerá tíha s nákupem obrovského množství všech možných ochranných pomůcek?
Nejsem člověk, který by se tak jednoduše vzdával. Mám povahu, že když se do něčeho pustím, tak si neřeknu: kašlu na to. Naopak jsem si říkal: musíme to zlomit, přece se nevzdáme.
Ale váš úřad neměl s takovým nákupem zkušenosti, neměli jste přehled o českých ani zahraničních výrobcích a dodavatelích, neměli jste na to ani příliš lidí. Bylo to pro vás možná až příliš velké sousto.
Ono by to bylo pro každého velké sousto. Ale je pravda, že to byl obrovský úkol a my jsme možná úplně nedohlédli této náročnosti. Ale my jsme zkrátka dostali úkol a přes noc jsem musel sestavit tým. Ano, neměli jsme na začátku zkušenosti, nevěděli jsme téměř, jak respirátory vypadají, nikdo nezajišťoval tyto pomůcky, protože nebyly dřív potřeba. Ale naši lidé se to velmi rychle naučili.
Jak je ale možné, že v prvních dnech se vám nepodařilo pomůcky přivézt?
Byli jsme domluveni s českými dodavateli ochranných pomůcek, ale bohužel to nedopadlo.
Ale proč?
Jeden z největších českých distributorů objednal miliony roušek a respirátorů, ale pravděpodobně ho někdo podvedl. Nevím. Kdyby tehdy pomůcky přišly, situace by byla zcela jiná, stejně jako pohled na naše ministerstvo.
V té chvíli se zdálo, že vás premiér Babiš skutečně odvolá. Neočekával jste to?
Určitě to byly pro mě nejtěžší chvíle. Vypadalo to, že lžu, když tvrdím, že pomůcky přijdou, ale já nelhal. My jsme je měli objednané. Všichni mi svatosvatě tvrdili, jak přijdou.
A neříkal jste si: Teď padnu?
Tak odvolání může přijít kdykoliv. Logicky jsme byli všichni nervózní. Ale po několika dnech se vše vyřešilo a k dnešku máme objednáno 70 milionů pomůcek.
Ale předběhl vás ministr vnitra Hamáček, který vytvořil letecký most s Čínou a hned z ní začal vozit miliony kusů. Jak to bylo možné?
Měl ty správné kontakty.
Tedy Jaroslava Tvrdíka.
Je to tak. My jsme pana Tvrdíka neměli. My jsme vlastně nakupovali na českém trhu, oni měli přímé vazby do Číny. Ale potom se to zlomilo také u nás na ministerstvu zdravotnictví a dodávali jsme obrovské množství pomůcek.
Jenže řadu dní ochranné prostředky zoufale chyběly všude možně. Jak víte, roušky šila celá země.
První dny byly složitější, ale pak jsme nakoupili a přivezli ohromné množství pomůcek, v druhé polovině března se situace stabilizovala. Když to srovnáme s jinými zeměmi, tak jsme udělali maximum. Jasně je to vidět na číslech, co jsme nakoupili.
Nemáme čas probírat se některými spornými nákupy, stejně k tomu bude lepší příležitost až skončí například šetření Nejvyššího kontrolního úřadu. Uznal byste pochybení v nějakých případech, nebo trváte na tom, že se vaše ministerstvo chyb nedopustilo?
Rád bych upozornil, že jsme nebyli ve standardní situaci. Kdo přišel, řekl, že je schopen dodat ochranné pomůcky, a prokázal jejich kvalitu, tak s ním jsme uzavřeli smlouvu. Nemyslím, že jsme se dopustili chyb. Za vůbec nejdůležitější ale považuji to, že jsme zajistili, aby nezkolabovaly nemocnice. To byl největší úspěch. Stačí se podívat do některých jiných zemí.
Určitě se shodneme, že se vše podařilo kromě jiného díky obrovskému nasazení zdravotníků. Nemají pravdu, když vám teď řada z nich vyčítá, že se nedočkali slibovaných peněz?
S touto kritikou nesouhlasím, snažím se udělat maximum, abychom nemocnicím zajistili dostatek peněz. A ty peníze mít budou a budou moci odměnit své zaměstnance a nadále bez problémů fungovat navzdory covidu-19. Všechny státní nemocnice již odměny vyplatily. Na odměny daly částky v rozmezí deseti až čtyřiceti milionů korun.
Vy jste přicházel na post ministra s velkými plány. Nezůstalo většinou jen u nich?
To si nemyslím, podařila se nám celá řada věcí. Jako klíčovou věc bych jmenoval elektronický recept. Přitom nás před ním varovali, že to bude katastrofa. Teď od prvního června začal fungovat lékový záznam, což je další významný krok dopředu.
Ale neměl jste ještě větší cíle?
Ale podívejte se například na to, že máme celý nový systém regulace úhrad zdravotnických prostředků, tedy například řada různých vozíků, infuzních pump pro diabetiky a spousty dalších věcí jsou nově hrazeny. Zdravotnické prostředky se staly pro pacienty dostupnější. Poprvé se někdo koncepčně věnuje dostupnosti péče. Posilujeme roli praktických lékařů, na které se v minulosti zapomnělo. Pracujeme na tom, aby lidé měli větší přístup k nejmodernější léčbě, chystáme zákon o elektronizaci zdravotnictví. A mohl bych jmenovat řadu dalších změn, které jsme prosadili.
Na svatbách opravdu hrávám
Nelitujete někdy toho, že jste Andreji Babišovi kývl na to, že se budete věnovat zdravotnictví?
Určitě ne. Naopak jsem rád. Zdravotnictví mě chytlo, baví mě, je hrozně zajímavé, komplexní, pestré. Je to oblast, u které jsem si na začátku nedokázal představit, jak je problematická. Možná kdybych se věnoval kultuře, tak by to bylo jednodušší. I když i ta má samozřejmě své problémy.
Přijde mi, že za ta léta jste Andreji Babišovi nijak neoponoval. Co vám běží hlavou, když vás například veřejně tlačí k tomu, abyste prozradil jméno ženy, která udělala chybu, vy to jméno nechcete říci, ale na jeho naléhání to uděláte?
Tak, premiér je svůj, on má svůj styl. Zdaleka se tak nechová jenom ke mně.
Ale jak podobné situace prožíváte? Jste naštvaný, nebo vám to nijak nevadí?
Zamrzelo mě to. Ale mám pro něj pochopení, on je takový a nemyslí to nijak zle.
Jste mladý, život máte před sebou. Kam zamíříte, až dříve či později jako ministr skončíte?
Beru život tak, že něco přinese nebo něco přijde. Nejsem člověk, který by měl nějaké konkrétní cíle a velké plány. Kdybych mohl zůstat nějakým způsobem ve zdravotnictví, tak bych byl rád, protože jsem se v něm skutečně našel.
A když to nevyjde?
Těžko říct. Dokážu si představit, že bych složil advokátní zkoušky a dělal právníka. Věřím tomu, že život něco přinese.
A předpokládám, že ve volném čase si zajdete zazpívat se svou kapelou. Zaslechl jsem, že prý hráváte i na svatbách. To mám ale asi špatnou informaci.
Nemáte. Na svatbách opravdu zpívám.
Takže přijdete na svatbu a lidé se nevěřícně ptají, jestli jim přišel zazpívat ministr zdravotnictví?
Je to tak. Zpívání mě pořád velmi baví. A samozřejmě nejen na svatbách.
