Olomouc - Přírodní vědy doplácejí v Česku na svou socialistickou minulost, není o ně ale zájem ani v Japonsku. I přesto jsou vědci populárnější než politici.
Sociolog Daniel Topinka z Palackého univerzity v Olomouci vedl tým, který právě dokončil rozsáhlý průzkum mezi žáky základních a středních škol. Chtěl vědět, jak se dospívající mládež zajímá o studium například matematiky nebo fyziky. A také, co jim brání v rozhodnutí jít přírodní vědy studovat.
Průzkum ukázal, že téměř sedm z deseti dotázaných studentů přírodní vědy zajímají a studovat by je chtělo čtyřicet procent, v závěrečných ročnících středních škol je to dokonce téměř polovina respondentů.
Čtěte více: Jaký je vědec? Rozcuchanej a mastnej, myslí si studenti
Realita při konečném rozhodování o výběru vysoké školy je ale jiná a studenti raději nastoupí na humanitní obory.
A: Proč si středoškolští studenti v České republice začátkem 21. století, dvacet let po pádu komunismu a v době raketového nástupu informačních technologií myslí, že vědec je "rozcuchanej a mastnej"?
Česká věda stárne
- Čeští vědci stárnou a hlavní řešitelé výzkumných projektů jsou ve věku 50-60 let. Přes 40% všech lidí pracujících ve vědě bylo starších 60 let.
- Průměr počtu absolventů technických a přírodovědných oborů ve věkové kategorii 20 až 29 let činí v EU 13,6 absolventa na 1000 obyvatel. Nejlépe si stojí Francie s počtem 22.
- V České republice to je 7, 4 absolventa na 1000 obyvatel, což nás řadí na předposlední místo v Evropské unii.
- Přesto počet výzkumných pracovníků na Vysokých školách roste. U sociálních a humanitních oborů se zvýšil šestkrát, zatímco v technických vědách pouze dvakrát.
Klíčovým je vnímání přírodních věd už v prostředí základní a střední školy. Malé povědomí o práci a všedním životě vědce dost žáků odrazuje. Škola reprodukuje řadu stereotypů o vědě a vědcích, o realitě mají studenti jen matnou představu. V našem výzkumu se ukazuje, že nůžky mezi takzvanou školní vědou, které se věnují školáci na základních a středních školách, a mezi takzvanou vědeckou vědou, jsou rozevřeny doširoka
Při svém rozhodování žáci přichází se dvěma předpoklady: jejich budoucí profese je musí bavit a uživit. Zatímco v humanitních oborech žáci mají přehled o konkrétním uplatnění, v přírodovědných oborech tápou. Táží se po praktickém smyslu abstraktních předmětů: co budu dělat s fyzikou? V tomto směru bohužel trochu pokulhává poradenství, žáci se v možnostech studia, oborech ani v následném uplatnění neorientují.
Žáci nakládají s informacemi, které mají k dispozici. Na výběr vysoké školy má jistý vliv vzdělání a profese rodičů. Přírodní vědy častěji zamýšlí studovat ti, jejichž rodiče přírodní vědy vystudovali. V těchto předmětech rovněž dosahují v o něco lepších výsledků než jejich spolužáci.
A: Myslí si to i jinde v Evropě či na světě?
Rozhodně se nejedná o ojedinělý jev. Ze zahraničních výzkumů je zřejmé, že existuje rozdíl ve vnímání přírodních věd v modernizovaných zemích a těch, které modernizace zasáhla jen okrajově. V modernizovaných zemích, což můžeme chápat jako paradox, zájem o přírodní vědy klesá. "Na štíru" jsou s popularitou například v Japonsku.
Ve srovnání s humanitními vědami nejsou pro žáky tak zajímavé. Příčinou je odlišné vnímání přírodních věd. Pro žáky z méně rozvinutých zemí je vědec hrdinou a idolem. Studium přírodních věd také studentům otevírá cestu k zajištění sociálního vzestupu a společenskému uznání.
Naproti tomu v modernizované společnosti vědce vnímají spíše jako krutou a bláznivou persónu. Jsou také skeptičtější vůči výsledkům vědy a možnostem, které mají otevírat dalším generacím.
A: Dá se přesněji určit, kdy začala vlna odlivu od přírodních věd k humanitním?
Pokud chceme označit nějaký bod, kdy došlo ke změně ve vnímání přírodních a humanitních věd, tak v České republice se jednalo jednoznačně o rok 1989. Polistopadové změny představovaly rozšíření spektra nabídky zejména humanitních oborů, přičemž tento trend pokračuje do dnešních dnů.
O tuto sféru začal být velký zájem, což se odrazilo i v počtu zájemců o vysokoškolská studia. Vezměte v úvahu, že najednou začala společnost potřebovat například lidi s jazykovým vzděláním. Přírodní vědy měly tak trochu smůlu, protože byly zatíženy minulostí, socialismus je prezentoval coby výkvět materialistické vědy, potřebné pro průmysl.
A: Plánovaná reforma vysokého školství počítá s rozdělením vysokých škol na tzv. vědecké a výzkumné. Dá se v souvislosti s tímto předpokládat zvýšení atraktivity vědeckých oborů?
Rozumím snaze vyřešit dilema, zdali má být vědec více badatelem nebo učitelem. Z našeho výzkumu mezi žáky gymnázií ale vyplývá, že právě ostré oddělení tzv. vědy vědců od tzv. školní vědy připravuje přírodní vědy o řadu perspektivních odborníků.
Výuka přírodních věd na úrovni základních a středních škol má zahrnovat popularizační prvky, které zmíněnou propast dokáží překlenout. Středoškoláci v tomto směru nedokáží výukové a výzkumné zaměření vysokých škol odlišit. Zajímají se především o kritérium uplatnitelnosti v praxi. A právě v přírodovědné oblasti, zejména výzkumné, nemají jasnou představu o uplatnění po ukončení vysokoškolského studia.
A: Která povolání jsou v současnosti považována mezi lidmi za nejatraktivnější a která naopak za nejméně atraktivní? Existuje rozdíl oproti zahraničí?
Žebříčky popularity profesí jsou sestavovány pravidelně. Obvykle v nich vedou manažeři, lékaři, sportovci, ale i vědci. Nejhůře jsou na tom uklízečky a poslanci. Z našeho výzkumu vyplynulo, že vědec mezi žáky základních a středních škol propadnul na nižší pozici, než na jaké se pravidelně umísťuje v rámci celé populace.
A: Preferují studenti při výběru vysoké školy spíše následnou společenskou prestiž nebo spíše finanční ohodnocení?
Peníze a prestiž k sobě patří. V očích žáků se reprezentanti přírodní vědy často nadřou, aby si zajistili peníze k výzkumu a svou prestiž snižují odtažitostí od všedního způsobu života a nespolečenskostí. Soustředění na práci vědce vytrhuje z života, ztrácí o své okolí zájem a mění se v podivína.
A: Jak výběr vysoké školy ovlivňuje specializace gymnázií například s přírodovědným nebo humanitním zaměřením? Nedalo by se již zde tyto proudy "regulovat"?
O regulaci bych nehovořil. Myslím si, že by bylo fér, kdyby se žáci měli možnost rozhodnout na základě dostupných informací. U gymnázií jsme zjistili, že své žáky na studium přírodních věd v posledním roce připravují intenzivněji než odborné střední školy.
Zajímavé je zabývat se odpovědí z perspektivy žáků. Humanitní předměty často žáci volí jako východisko v okamžiku, kdy učinili s přírodní školní vědou špatnou zkušenost. Obtížně v ní nalézají atraktivity, jako praktická cvičení a vztah k všednímu životu.
A: Je medializace vědy v zahraničí intenzivnější než u nás?
Medializace je součástí popularizace vědy. V České republice obecně využíváme popularizace málo. Není součástí výuky a učitelé k ní nemají prostor. Média se ale přírodním vědám nevyhýbají. Počet článků sice meziročně klesá, zato získávají na kvalitě a odbornosti. Prvopočáteční náhodnost nahradily odborné seriály a specializované rubriky.
