reklama
 
 

Vyjde sanitce první pokus? Příjem pacientů v praxi

13. 7. 2014 17:50
Pražská záchranka v minulých dnech nemohla umístit několik pacientů s mozkovou příhodou, což vyvolalo spor mezi ní a nemocnicemi. Proč tomu tak bylo a co přijímání pacientů obnáší?

Praha - "Pojedeme na Vinohrady. Musíme tam být co nejdřív," říká Pavel Volenec a startuje auto. Orientuje se podle svých zkušeností, na tablet ukazující mapu se téměř nepodívá. Před ním jede sanitka s pacientem, který upadl do bezvědomí.

Volenec má jako inspektor provozu na starost kontrolu zdravotníků při zásahu. "V případě složitějšího zranění jedu spolu se záchranáři a pomáhám jim," vysvětluje. Tohle je jeden z nich.

Náplň práce inspektora je různorodá. "Inkasuji peníze od nepojištěných lidí, koordinuji také zásah při případném hromadném neštěstí. Mám v autě i megafon," popisuje Volenec. Dohlíží také na předávání pacientů do nemocnic.

Právě toto téma je v posledních týdnech předmětem sporu mezi záchrankou a pražskými nemocnicemi. Záchranáři tvrdí, že Nemocnice Na Bulovce odmítla převzít několik lidí s mozkovou příhodou.

Pražská záchranná služba denně vyjede k více než třem stovkám případů. Přibližně tolik pacientů tedy umístí do nemocnic napříč Prahou. Pro koordinaci výjezdů má vlastní systém. Na tabletu nad palubní deskou inspekčního auta se hýbají barevné symboly. Jsou to sanitky, ty modré zrovna nabírají pacienta a odvážejí jej do nemocnice. Volenec tak má přehled o poloze všech vozidel záchranné služby v Praze.

Improvizovaná jednotka intenzivní péče

"Do vinohradské nemocnice jedeme, protože je nejblíž. Zákon nám to ukládá," říká Volenec. Záchranáři hledají pro pacienta také nejvhodnější místo pro hospitalizaci. Například specializované pracoviště, které se postará o záchranu života. Při složitějších případech musí často komunikovat s dispečinkem.

Nemocnice musí být na přijetí pacienta připravená a musí potvrdit záchranářům, že má volné místo. Elektronická databáze sice existuje, ale nemocnice do ní vkládají informace jen dvakrát denně. "Některé vůbec. Ze zákona není povinnost systém využívat a některé nemocnice to taky nedělají," stěžuje si inspektor.

Lůžko v sanitce je plně vybavené. Nejmodernější vozy mají veškeré potřebné přístroje. Sanitka je vlastně improvizovaná jednotka intenzivní péče. Je v ní lékař a zpravidla dva záchranáři.

Pokud by nemocnice odmítla pacienta přijmout, inspektor může vyjednávat. Většinou je to ale marné. "V medializovaných případech měla nemocnice zpravidla plno. Proto odmítla přijmout," tvrdí Volenec. Sanitka v takovém případě musí pacienta umístit do jiné nemocnice. Opakuje se martyrium, kdy záchranáři komunikují za plného provozu s dispečinkem. Zkrátka se hledá místo jinde.

Znamená to, že sanitka s pacientem je blokovaná a nemůže se věnovat jiným, kteří potřebují pomoc. Stejně tak jsou v ní plně zaměstnaní záchranáři i lékař. Inspektor provozu musí všechny poznatky ze své dvanáctihodinové služby zaznamenat v písemném hlášení. Všechny případy se evidují.

V péči nemocnice

To už ale sanitka projíždí bránou vinohradské nemocnice a směřuje na interní oddělení do ambulance. Tam je připravený lékař. Záchranáři vynášejí pacienta.

"Teď všichni směřují na ambulanci. Nemocnice nás už očekává. Lékař, který má zrovna službu, se zeptá, jaké má pacient obtíže a co se mu stalo. Po kontrole pojištění je zařazen na vhodné oddělení nemocnice," vysvětluje Volenec, který stojí před okny ambulance a ukazuje směrem na ně.

Ze dveří po chvíli vycházejí záchranáři s prázdnými nosítky, která ukládají zpět do sanitky. Mise je u konce. O pacienta se už starají v nemocnici.

autor: Jan Hejl | 13. 7. 2014 17:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama