Praha - Jak učit o komunismu děti, které v něm neprožily ani jeden den života? Těch, kteří se narodili v roce 1990 a později, jsou plné školní třídy.
Většina dějepisářů jim bravurně vysvětlí, jak vznikla Karlova univerzita a kudy táhl Napoleon. Ve výuce novodobých dějin ale pořád tápou.
„Teprve dnes se začíná systematičtěji diskutovat o tom, jak a v jaké rovině učit o novodobých dějinách," přiznává dvacet let po pádu komunismu učitel češtiny a němčiny Filip Novák.
Podařilo se mu obhájit vznik Gymnázia Milady Horákové v pražské Krči, které bude mít rozšířenou výuku dějin od první světové války do současnosti. Od ledna je jeho ředitelem, připravuje přijímací zkoušky a v září ve škole přivítá první studenty.
Na výuce dějepisu tu bude participovat Klub Milady Horákové a Konfederace politických vězňů.
„Taková škola nemůže zajistit objektivní výuku," tvrdí odpůrkyně záměru, předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová. Před několika dny právě ona zveřejnila výzvu, podle které je do českých školáků vtloukán antikomunismus.
Gymnázium Milady Horákové
- Gymnázium zřídilo zastupitelstvo hlavního města k 1. lednu 2009.
- Konkurz na ředitele vyhrál Filip Novák, učitel češtiny a němčiny a ředitel ZŠ Na Planině.
- Jedná se o všeobecné čtyřleté gymnázium, které ale slibuje nadstandardní výuku českých a československých novodobých dějin.
- Škola úzce spolupracuje s Klubem Milady Horákové a Konfederací politických vězňů.
- Výuka začne v září 2009.
- Gymnázium zřídí informační centrum Milady Horákové, které bude organizovat přednášky, semináře a exkurze.
- V centru bude veřejná knihovna s dobovými materiály.
„To je uvažování ve jménu hesla ,podle sebe soudím tebe'. My chceme studentům zdůraznit, že mají možnost seznamovat se s historií ze všech možných úhlů pohledu," oponuje komunistům Novák.
A.cz: V Česku nese mnoho škol jméno T.G. Masaryka nebo Edvarda Beneše. Vy téměř přesně dvacet let po pádu komunismu v Československu přivítáte první studenty Gymnázia Milady Horákové. Proč jste si vybrali právě tuto osobnost?
Ta myšlenka se zrodila přibližně před pěti lety. Učitel historie na jednom pražském gymnáziu mě seznámil se členy Klubu Milady Horákové. Společně jsme připravili projekt školy orientované na výuku novodobých dějin. Chceme, aby šli naši studenti k maturitě s vědomím, že jsme ve své historii měli spoustu lidí, kteří se dokázali vzepřít jak nacistické nadvládě, tak komunistické diktatuře.
A.cz: Podle Vás má tedy konkrétně osoba Milady Horákové probudit v dětech nějaké vlastenectví? To už dnes není moc v módě…
U nás se někdy vlastenectví shazuje, že to je něco jako pámbíčkářství. Ale když se rozhlédneme kolem, tak řada národů to tak nemá. Postupně by taková přirozená hrdost na ty, kteří si to zaslouží, pěstována být měla. Ne formou nástěnek k výročím, ale měla by být možnost se o těch lidech něco dozvědět a studiem je poznávat. Když si člověk třeba přečte dopisy Milady Horákové před popravou, musí obdivovat, v jakém neuvěřitelně vyrovnaném duševním stavu v té vypjaté chvíli dokázala být. Jak se chovala smířlivě a nebyl v ní záchvěv jakékoliv militantnosti.
A.cz: Na rozdíl od zmíněných škol pojmenovaných po Masarykovi nebo Benešovi, vy jste měli se jménem gymnázia docela velký problém, že?
Byl patrný politický odpor proti tomu, aby takhle koncipovaná škola vznikla. Zejména komunisté velmi aktivně vystupovali proti tomu, aby gymnázium bylo zřízeno. Nakonec vyšlo najevo, že nejvíce jim snad vadí, že škola nese jméno Milady Horákové. Argumentovali tím, že když někdo chce založit školu Milady Horákové, tak by adekvátně měla vzniknout i škola pojmenovaná po Juliu Fučíkovi. Že je to škola, která vznikla na politickou objednávku. To ale absolutně v tom projektu nebylo a dodnes to není tak míněno.
A.cz: Proč jste podle Vás KSČM trnem v oku?
Souvisí to s tím, že se ještě stále nedokázali se svou minulostí vypořádat. Nakonec, čteme a slyšíme vyjádření typu, že v padesátých letech byli lidi souzeni podle platných zákonů, byly to spravedlivé rozsudky, že odkaz Klementa Gottwalda je stále platný. Milada Horáková, ačkoli ji tehdejší vládnoucí síla převálcovala, tak byla skutečně nepokořená. Nikdy se nepřiznala k tomu, k čemu ji nutili. Vystupovala hrdě a statečně. Oni stále mají vůči téhle popravené špatné svědomí.
A.cz: Pražská zastupitelka Marta Semelová z KSČM uvádí jiný důvod - že nezvládnete ve spolupráci s Klubem Milady Horákové nebo Konfederací politických vězňů učit děti objektivně. Že prý je budete učit ideologii antikomunismu.
To je uvažování ve smyslu hesla „podle sebe soudím tebe". Komunistická diktatura nepřipouštěla jiný názor, tak si myslí, že to tak budeme dělat i my. Tady ale opravdu nejde o to, místo jedné ideologie zatáhnout do výuky druhou. Naopak, chceme studenty upozornit na to, co se skrývá v manipulaci, třeba v té mediální. My chceme dětem zdůraznit, že mají možnost se s minulostí seznamovat ze všech možných úhlů pohledu.
A.cz: V čem konkrétně tedy bude výuka novodobých dějin na Gymnáziu Milady Horákové jiná než na jiných školách?
Nechceme, aby se čekalo, až na ně přijde řada v chronologickém postupu, to znamená až v maturitním ročníku. Už do ročníku prvního bychom chtěli zařadit tematické bloky, na nichž by se podílel učitel dějepisu a naši spolupracovníci, historici, osobnosti. Budeme pořádat i exkurze na různá místa - třeba do bývalých koncentračních táborů, lágrů a podobně. Základní předpoklad všech seminářů bude, aby neexistovaly nezodpovězené otázky a odpovědi. Nebudeme hlásat jeden jediný názor, studenti musí cítit, že mohou diskutovat, ptát se.
A.cz: Zaznamenal jste ohlasy veřejnosti směrem k vaší škole?
Ano, mnoho. Ještě v době, kdy ani gymnázium nebylo zřízeno, už jsme zaznamenávali zájem z řad středoškolských profesorů, kteří měli zájem na takto zaměřené škole učit. Ptali se i uchazeči a jejich rodiče. Měli jsme z toho takový příjemný pocit, že skutečně zaplňujeme mezeru v nabídce školství.
A.cz: Proč musí ve školách o novodobých dějinách učit organizace, jako je Konfederace politických vězňů nebo Člověk v tísni? Nemáme dost dobrých učitelů, kteří to zvládnou sami, jako třeba fyzikář fyziku?
K výuce novodobých dějin je třeba přistupovat daleko aktivněji, třeba si sám vyhledávat učební materiály. Není to tak zabetonované v učebnicích jako třeba historie dávnější. Navíc je výjimečné, že můžeme při výuce využít živoucích svědků té doby, když je tady ještě máme.
A.cz: Co vlastně pamětníci dětem vyprávějí? Nevymývají dětem mozky hrůznými zážitky, jak se obávají komunisté?
Naopak. Oceňuji, že ti lidé jsou schopni i třeba nadhledu, humoru. Příjemně mě překvapilo, že oni vůbec nevolají po nějaké pomstě. Chtějí jen, aby se vědělo, co se tady dělo, aby jejich odchodem ze scény nezmizelo povědomí o tom, jak vypadala nedávná realita. Ani není pravda, že zastávají jednotný politický názor. Třeba v Konfederaci politických vězňů jsou lidé, kteří jsou schopni se velmi vášnivě přít o politických záležitostech.
A.cz: Je pravda, že děti toho dnes ví málo o tom, co se dělo před dvaceti, třiceti, padesáti lety, nebo to je jen takové klišé?
Právě lidé mezi patnácti a devatenácti lety si dávají dohromady své životní priority. Obvykle se o novodobé dějiny docela zajímají. Záleží samozřejmě hodně na rodině, jestli o tom mluví, a také na osobě učitele a atmosféře na škole.
A.cz: Existují podle Vás školy, které se tomu tématu vědomě vyhýbají? Proč?
Od kolegů vím, že jsou školy, které přímo mají zájem o přednášky pamětníků, archivní materiály. Ale existují i ty, které o to zájem nemají, odmítají to. Dávají najevo, že je tahle etapa dějin vůbec nezajímá. I když je pravda, že nějaký poctivý profesionál třeba může mít jen pocit, že novodobá historie ještě není tak dobře zpracována, takže se může pouštět na tenký led.
A.cz: Znáte příklady jiných postkomunistických zemí, které se umějí lépe vyrovnat s minulostí, třeba i ve školách?
Například v Německu se hned po znovusjednocení rozpoutala velká debata o vyrovnání s minulostí. Měli zkušenosti už s nacistickou minulostí. Po roce 1989 tak z těchto zkušeností mohli čerpat. Ale už i my se snažíme ten časový handicap dohnat. Je pravda, že teprve teď se začíná systematičtěji diskutovat o tom, jak a v jaké rovině učit o novodobých dějinách.
A.cz: Myslíte si, že je možné, že za sto let se ve školách o dvacátém století bude učit v jiném duchu než dnes?
Zhodnocení doby určitě s větším časovým odstupem jiné být může. Vezme totiž v úvahu i následný vývoj. Na druhou stranu dnes máme výhodu, že jsou tu pamětníci. Každá další informace bude jen zprostředkovaná. Nemyslím si ale, že by mohly být totalitní režimy na vědecké bázi rehabilitovány jako demokratické.
A.cz: Bude tedy podle Vás komunismus už navždy zločineckým režimem?
Každý totalitní režim, svou podstatou, že je totalitní, se dopouští zločinů. Můžeme to dobře vidět právě na osudu Milady Horákové, kterou uvěznil jak nacistický, tak komunistický režim. Přitom ona se přece žádného kriminálního zločinu nedopustila. Řeči o tom, že procesy probíhaly podle platných zákonů a procesy byly spravedlivé, jsou opravdu nehorázné. Ona vůbec neměla možnost svůj názor před soudem zformulovat a odsouzena byla daleko dříve, než ten proces začal.
A.cz: Lze tedy vůbec studenty učit o pozitivních věcech té doby, jak požaduje KSČM?
Jistě nemůžeme tvrdit, že by tady všichni procházeli jen útlakem a ponižováním. Byli tu lidé, kteří navzdory nepříznivým okolnostem odváděli profesionální práci. Nějakým způsobem fungovali. Ale ta podstata je, že schopný člověk bez příslušné politické legitimace měl daleko těžší se prosadit.
