Ukrajinská studentka herectví Veronika se rozhlížela po Václavském náměstí a v jejích očích bylo vidět, jak ji podpora, které se její zemi právě dostávalo, potěšila. Všude kolem ní byly davy lidí, mnozí s ukrajinskými vlajkami či nápisy na podporu této země.
"Děkuju za podporu. Musíme být všichni spolu. Myslím, že taková podpora je důležitá, protože Rusko se před ničím nezastaví," říkala Veronika, která přiznávala, že má strach o své rodiče i další příbuzné a známé, kteří jsou v napadené zemi. "Rodiče žijí v Kyjevě, ale příbuzné a známé mám na různých místech Ukrajiny," vysvětlovala a opět se vracela k agresi Ruska. "Nechci říkat, že celé Rusko, ale Putin se před ničím nezastaví. Lidé z Ruska by také měli vyjít na náměstí," uvedla.
Vedle sebe měla kamarády z DAMU, kde studuje, kteří dávali najevo, jak moc rodnou zemi Veroniky podporují. A to nejen vlajkami, ale také tím, že zpívali známou ukrajinskou píseň.
"V dobrom aj v zlom budeš moja, rany tie sa s tebou zhoja, keď je slnko, keď je zima, ty si moja domovina," neslo se částí Václavského náměstí, když studenti s mnoha dalšími lidmi přecházeli k velvyslanectví Ruské federace. A když v jedné chvíli jejich hlas slábl, brzy opět zesílil při zpěvu druhé sloky. "Hej, hej, hej, hej, sokoly, z výšky hľadia na to všetko, čo nás bolí, zvoň, zvoň, zvoň nad krajinou, rozliehaj sa letom, zimou," pokračovali ve zpěvu.
S typickým ukrajinským věnečkem kráčela také česká studentka Alžběta Nováková. "Přišla jsem z míst, kde jsem dnes učila malé děti. Když jsem viděla, co se na Ukrajině děje, nemohla jsem věřit vlastním očím," říkala Alžběta, která studuje herectví stejně jako Veronika. "Máme na škole docela dost studentů z Ukrajiny i Ruska, takže tato válka je pro nás palčivé téma. Jsou to všechno naši kamarádi," sdělila Alžběta.
Mezi mnoha mladými byl také student filozofické fakulty Matyáš, který podle svých slov před pěti lety působil v rámci Českých center na Ukrajině jako lektor českého jazyka. "Mám proto k Ukrajině dost silný vztah. Události, které se tam dějí, jsou šílené. Člověk je bezmocný, ale snažím se udělat alespoň něco tím, že tady manifestuji na podporu Ukrajině," vysvětloval pro Aktuálně.cz.
Mezitím se už široký proud lidí vydal na cestu k ruskému velvyslanectví, na mnoho dalších slov už nebyl čas. Proud lidí unášel i zmiňovanou Veroniku, která ještě stačila rychle říct několik slov. "My Ukrajinci už dávno toužíme po tom, abychom mohli jít do Evropy, ale Rusko nám v tom brání válkou, která nezačala dnes, trvá už osm let. Ale jsme připraveni jít do Evropy. Máme hodně krásnou kulturu a hodně krásný národ," loučila se.
