Když se zeptáte lidí na jejich nejšílenější zážitky ze školy, obvykle vyjmenovávají, co všechno se museli učit, i když věděli, že jim to bude na nic, popřípadě líčí, jak nudně se to učili. Mohly to být stovky letopočtů, bitev a panovníků v dějepisu, stejně jako říše, kmeny, třídy, řády, čeledi, rody a druhy v biologii, vykládané učitelem od tabule.
Příjemným vytržením z této monotónnosti byly názorné ukázky a experimenty všeho druhu. Měly ale citelné omezení - muselo jít o věci stoprocentně bezpečné, ukazoval je výhradně učitel a žák jen nečinně přihlížel. Příliš lákavě a interaktivně nepůsobily ani desítky let staré biologické preparáty, žáby či mozek v láku.
Doba jde neúprosně dopředu, vpřed jdou i moderní technologie, které díky pokroku nabízejí stále více možností a začínají být cenově dostupné i pro školy. A tím se zvolna mění i výukové metody. Právě proběhlá přehlídka vzdělávání Prague Education Festival ukázala nejrůznější možnosti inovací i nejmodernější trendy.
Obří tablety na zeď, tabule na zem nebo na stůl
Již několik let fungují v mnoha českých třídách interaktivní tabule. Ty ve svých začátcích sloužily hlavně nejmladším žákům, aby jejich pomocí mohli zábavněji poznávat předměty, počítat nebo číst. Nyní už je dál jejich hardware i software.
Dnes už mohou vévodit učebně místo klasických tabulí, neboť jsou kompatibilní s tabulovými křídly, na něž lze psát fixou nebo křídou. A pochopitelně umějí i mód psaní, kdy na ně může učitel psát speciálním elektronickým perem, popřípadě prstem. Kromě toho lze vše zapsané uložit a sdílet s žáky třeba pomocí QR kódu. Zařízení lze propojit s tabletem či mobilem, takže na nich může učitel používat třeba fotky či videa uložené v telefonu nebo přes ně pouštět na tabuli internetové stránky.
A prodávají se i velké interaktivní dotykové LCD displeje, vlastně takový obří tablet na zeď, který se zavírá pomocí dvou bílých křídel, na něž lze psát jako na tabuli. Jde do něj nainstalovat téměř jakýkoliv počítačový software a i ovládání probíhá stejně jako u tabletu, včetně psaní pomocí virtuální klávesnice.
Když ho učitel nastaví do polohy stolu, může kolem něj pracovat až deset žáků najednou, dotykový displej reaguje na každého z nich. Navíc vychytává většinu "much" starších interaktivních tabulí - má ostřejší obraz, čitelnější písmo i za slunečného dne a je na něj vidět ze všech úhlů. Pracovat s ním lze v jakémkoliv předmětu, výukového softwaru je nepřeberné množství, navíc lze spustit i jakékoliv internetové vzdělávací aplikace.
Firmy dodávají také tzv. interaktivní podlahy, tedy interaktivní tabuli na zem, kterou ocení zejména předškoláci a prvňáčci. Ti totiž nejraději tvoří a pracují právě na zemi.
Učitel jazyků jako moderátor
V kombinaci s počítači, sluchátky a mikroporty lze chytré tabule využít i jako vybavení jazykové učebny. Učitel si rychlým naklikáním může rozdělit třídu do skupin či dvojic, přičemž se slyší jen daná dvojice nebo skupina. Kantor si pak může pustit do sluchátek každého žáka zvlášť a opravit mu výslovnost, případně vstoupit do hovoru skupiny.
Vzhledem k tomu, že děti pracují v lákavém prostředí počítače a internetu, nabízí se otázka, zda se nebudou věnovat úplně něčemu jinému než výuce. "Na to samozřejmě moderní technologie také pamatují," říká Zdeněk Skotnica ze společnosti Omnneo.
"Učitel je ten, který vše moderuje. Na dálku může studentům vypnout myš, internet i celý počítač," říká a názorně takto zmrazuje počítač jednomu z návštěvníků ukázkové hodiny PREF Multifunkční učebny a moderní výukové technologie. "Kromě toho má možnost rozkliknout si danou skupinu či konkrétního žáka a podívat se nejen na náhled obrazovky, ale i na programy puštěné na pozadí."
Rozšířená a virtuální realita
Další možností, která se díky klesající ceně pomalu dostává do učeben, jsou přístroje pro virtuální a rozšířenou realitu - tedy pro vytvoření virtuálního světa (VR) nebo pro rozšíření a doplnění skutečné reality (AR). "Realita skutečně není plochá a nudná. A nejde o to, že by dnešní generaci studentů nic nezajímalo a nebavilo, ale spíše o to, že je učitelé neumí zaujmout," říká Jiří Jeništa ze společnosti AV media. "Jenže zkuste je dát do prostředí, které je baví, a uvidíte tu změnu. Díky interaktivitě se ze znuděných posluchačů stanou zapojení aktéři, pro které je učení najednou zábava.
Proč se nezáživně učit hlavní charakteristiku života ve středověku, když se žák může pomocí brýlí pro virtuální realitu sám projít středověkým městem a okusit jeho úskalí. Zrovna tak se mohou virtuálně zúčastnit archeologického výzkumu, útěku z koncentračního tábora anebo také výzkumu vesmíru či přistání na Měsíci.
Použít lze i speciální kostku, která v kombinaci s VR brýlemi může být jednou modelem buňky, jindy pulzujícím srdcem a někdy zase třeba průhlednou živou žábou, které vidíte až do žaludku.
Oblíbené je také používání rozšířené reality, které může být velice levné. Mnohdy si stačí vytisknout výukové listy z internetu, stáhnout si aplikaci do chytrého telefonu či do tabletu, namířit na papír s obrázkem a ten začne na displeji ožívat - hýbat se, mluvit, měnit se a názorně ukazovat spoustu zajímavých informací. Tak třeba funguje oceněná česká aplikace FyzikAR7, která zábavným způsobem vysvětluje sedmákům základní principy fyzikálních zákonů.
"Zapojení technologií do výuky prohlubuje zájem žáků o studium, interaktivní výuka je mnohem více baví. Zkušenosti ukazují, že žáci se při interaktivním vyučování více snaží, lépe se chovají a mají větší pocit zodpovědnosti," vysvětluje Jeništa.
Roboti i robůtci
Roboti byli ještě donedávna doménou kroužků robotiky, dnes se už ale začínají objevovat v hodinách informatiky a matematiky. Podporují totiž logiku a myšlení pomocí jednotlivých algoritmů-příkazů. "Dokonce jsem viděl 'ozoboty' i na hodině výtvarky či pracovních činností, kdy si žáci z této poněkud neosobní kouličky vytvářeli bytost v nejrůznějších podobách," doplňuje s úsměvem instruktor.
Zmíněný ozobot patří k nejjednodušším "malým robůtkům s velkým mozkem", jehož děti programují pomocí kreslení značek na černé čáře. Těmito jednoduchými modrými, zelenými a červenými puntíky a jejich kombinováním mohou robotovi udílet nejrůznější příkazy a naučit se základní princip kódů v programování.
Podobnou zábavu představuje pro děti programování pomocí aplikací Scratch či podobného, jen papírového Scottie go!, kdy nemusí znát programovací jazyk, pouze k sobě logicky skládají grafické elementy, které fungují jako příkazy. Velice populární jsou také nejrůznější lego roboti, které si děti sami sestaví a naprogramují. Mohou je propojit s tabletem a nahrát si do nich spoustu dalších programů.
"Dítě má rádo okamžité výsledky a to mu robotika umožňuje. Naprogramuje a rovnou vidí, co robot dokáže," ukazuje školitel Jiří Jeništa a vytahuje z krabic jednoho z robotů. Ten umí chodit, mávat či se uklánět, nicméně roboti s řídicí jednotkou propojitelnou s tabletem, senzory a motorem dokážou třeba vzít plechovku a vylít z ní vodu či umíchat koktejl. Pomocí příkazů na tabletu lze rozpohybovat lego panáčky tak, aby splnili konkrétní úkol.
Jelikož se stále volá po přiblížení výuky praxi a reálnému životu za dveřmi škol, učitelům se osvědčuje i průmyslový školní robot, tedy snadno ovladatelné a lehce programovatelné robotické rameno, které se používá v reálné výrobě. Žáci se jím leccos přiučí nejen v programování, ale také poznají, jak vypadá automatizace a robotizace v průmyslu.
"Musí to být hra, zábava, musí to být jednoduché, žádné dlouhé vysvětlování," přidává své další zkušenosti Jeništa.
Vzdělávat se lze i hraním Minecraftu
S tím, že stačí důležité znalosti ve výuce převést do prostředí, které mají děti rády, souhlasí i Miroslav Dvořák ze vzdělávacího centra Microsoft, jenž je rovněž učitelem informatiky. Jako příklad dává vzdělávací verzi videohry Minecraft, kterou lze použít v podstatě v jakémkoliv předmětu.
Žáci zde mohou zkoumat svět při budování objektů a plnění úkolů, a to v nejrůznějších předmětech. V chemii pracují s jednotlivými prvky, zkoumají, co dokážou a jaké jsou jejich reakce, dají-li se k sobě, v biologii budují 3D model tělesného orgánu či nějakého organismu, v dějepise zase třeba středověkou pevnost.
Kromě toho se učí formulovat algoritmy a programovat je ve vizuálním prostředí. "A zdaleka nemusí jít jen o naprogramování deště kuřat," usmívá se Dvořák. "Ve světě Minecraftu si lze vystavět vlastní školu s vlastní laboratoří a zde dělat pokusy. Znamená to pro mě zajímavý nástroj, jak děti naučit něco nového. Samozřejmě to není tak, že bychom rezignovali na výuku chemie či na laboratorní praktika," vysvětluje.
S videokonferencí na druhý konec světa
Stále oblíbenější je také používání internetových videohovorů ve výuce. Pomocí nich se žáci mohou ocitnout třeba na Antarktidě, kterou je provede polárník, kdekoliv, kde je nějaký badatel, jenž má internetové připojení, integrovanou kamerku (ta bývá v každém mobilu, tabletu či notebooku) a chvíli času na virtuální prohlídku pro danou třídu a na zvídavé dotazy žáků.
Populární jsou také videokonference se zahraničními třídami, třeba prostřednictvím aplikace Mystery Skype, jež spojí třídu s neznámou zahraniční třídou. "Je to pro ně tajemství, děti musí komunikováním v angličtině rozluštit, z jakého státu či města pocházejí," přibližuje Miroslav Dvořák. Dopátrají se toho sérií otázek na geografickou polohu, dějiny, klimatické podmínky, přírodu či politické zřízení. Procvičí si tak vše od angličtiny přes zeměpis, dějepis, přírodopis až po současnou politiku.
"Doba se rychle mění, mnoho povolání zaniká a mnoho jich ovlivnily moderní technologie. Je dobré je vpustit i do školních učeben," dodává Dvořák.
