Aktuálně.cz: Je metadonová léčba efektivní? Často zaznívá kritika, že jde jen o nahrazení jedné závislosti závislostí jinou.
Jiří Dolák: Určitě ne. Je to typ léčby, který je v západní Evropě vyzkoušen už desítky let. U nás už to taky nějaké ty roky funguje. Tato léčba naopak dokáže klienty, kteří nejsou z jakýchkoliv důvodů schopni podrobit se abstinenční léčbě, vytáhnout z ulice a z užívání nelegálního heroinu.
Jaké dopady má substituční léčba oproti užívání heroinu na život závislého člověka a na jeho blízké, na jeho okolí?
Typický klient, který jde do substituční léčby, je závislý na heroinu a jeho klasická denní dávka je třeba jeden až dva gramy. Jenom ta droga ho stojí tisíc až dva tisíce korun denně. Aby na to sehnal peníze, tak se dopouští krádeží nebo jiných nelegálních aktivit a napáchá škody ještě víc. Jediný klient potřebuje asi sto tisíc korun jenom na tu drogu měsíčně.
Další věc je, že takový klient nepracuje, potřebuje si tu drogu píchat třikrát, čtyřikrát denně. Což je samozřejmě spojené s tím, že většina klientů substituční léčby závislých na opiátech má třeba žloutenku typu C. Jsou v situaci, kdy shání peníze, nemají na nic jiného čas a pak ani moc neřeší používání čistého nádobí, takže je tam velké riziko šíření té nemoci. Také se šíří sexuálním stykem, takže se dostane i do populace, která drogy nebere.
Když ho vezmeme na metadon, tak mu umožníme z tohoto vlaku vyskočit. Metadon si nemusí píchat, takže to je mnohem bezpečnější. Déle se drží v těle, takže stačí, když klient jednou denně vypije svou dávku, a cítí se na úrovni střízlivého člověka. Není to tak, že by jednu drogu nahradil jinou.
Jak metadon působí?
Když je klient stabilizovaný na metadonu, tak nepoznáte, že by něco bral. Chová se a má schopnosti jako střízlivý člověk. Může pracovat, studovat, starat se o rodinu, může normálně fungovat. Je to podobné, jako když člověk má chuť na sladké a dá si čokoládu, takže na další sladké už chuť nemá, protože je tím už nasycený. Trochu podobně to funguje s opiáty. Když už má člověk v sobě metadon, tak i když je v rizikovém prostředí, tak nemá na tu drogu moc chuť.
Proto je taky tento typ léčby dlouhodobě schopen vytáhnout ze závislosti přes 50 procent klientů, záleží samozřejmě případ od případu. To je úspěšnost, jakou žádná jiná léčba nemá. Abstinenční léčba u těch těžkých uživatelů opiátů je v jednotkách procent a je opravdu jen pro vysoce motivované klienty.
Když jste zmínil padesátiprocentní úspěšnost léčby, to znamená, že zhruba polovina klientů léčbu vzdá nebo od ní odstoupí?
Nedá se to takhle přesně říct. Když dáváme substituční léčbu, tak je to vždycky spojené s pravidly, která musí klient dodržovat. Základem je chovat se slušně k personálu a k ostatním klientům. Pak děláme namátkové toxikologie. Neznamená to, že když někdo klopýtne a něco si dá, že ho hned vyhodíme. Ale pokud by stále užíval něco jiného, tak je to neslučitelné s pravidly substitučního programu.
Co dál musí klient dodržovat?
Pak se musí účastnit ještě nějakých terapeutických aktivit, protože nejde jen o dávání metadonu, ale i o to, že se snažíme s klientem pracovat na změně jeho fungování. Velmi důležité jsou i absence. Když dáváme klientovi tenhle lék, tak chceme, aby chodil pravidelně, aby se té léčby zúčastňoval. Nemůže týden chodit, pak týden nechodit, pak zase týden chodit.
Máme zkušenost, že spousta klientů má v počátku s těmi pravidly problém. Pokud je vyloučíme, tak to neznamená, že bychom je za nějakou dobu nevzali zpátky. Po opakovaném přijetí už většinou ten program trochu znají a jsou schopni lépe fungovat. Každý týden, každý měsíc, co je klient na metadonovém programu, má velký význam jak pro něho, tak pro společnost. Velká část klientů se po nějaké době stabilizuje.
Jak substituční léčba závislosti funguje? Jak je na tom Česká republika z hlediska přístupu k ní?
Mohli bychom na tom být líp. Máme dostupné dvě látky, metadon a Suboxone. Metadon není dostupný jako běžné léčivo v lékárnách. Klient se k němu dostane jenom ve specializovaném centru, žádný lékař mu ho samostatně nepředepíše. Těch center je jenom několik ve větších městech, plus minus deset.
Pokud bychom se bavili i o klientech v celé republice, aby to měli dostupné, tak je důležitý i ten druhý lék, Suboxone, který může předepsat lékař. Tam je obrovský problém v tom, že to pro klienty většinou znamená, že si za ten lék musí platit několik tisíc měsíčně. To je taky omezující faktor pro to, aby do této léčby vstoupili.
Obecně se říká, že substituční léčba funguje, pokud se její pomocí léčí přes 50 procent klientů v dané zemi. Myslím, že k tomu nám ještě nějaké to procento chybí.
Co je účelem metadonové léčby? Zbavit člověka závislosti?
Hlavní efekt, k němuž proces směrujeme, není abstinence. To je spíš taková třešinka na dortu. Spíš jde o změnu fungování toho člověka. Aby si našel práci, dal si do pořádku bydlení, sociální vztahy, rodinné vztahy. Máme zkušenost, že pokud klient pracuje a funguje, tak je u něho velká šance, že se na konci úplně zbaví metadonu a opiátů. Ale pro nás je cíl jeho sociální fungování.
Jestli klient bude v substituční léčbě nadosmrti, tak to není zas takový problém. Když bude na metadonu nebo Suboxonu, tak se může dožít sta let. Pro nás je důležité, aby fungoval, aby byl sám spokojený a aby společnost z toho člověka něco měla.
Nemá metadon na lidský organismus nějaké negativní vedlejší efekty, jako má heroin?
To je pověra. Čistý heroin by lidský organismus nijak zásadně neničil. Problém je v tom, že klienti na ulici berou heroin, u kterého je čistota látky třeba pět procent. Vůbec nevíme, co tvoří přes 90 procent toho, co si člověk píchne bez dalších filtrací do žíly. Je tam spousta druhů příměsí, jedů, chemikálií. To je to, co ho ničí.
Druhá věc je, že většina klientů se nakazí žloutenkou typu C. Ta ničí játra. Plus je to způsob života - bez přístřeší, bez práce, často velmi rizikový způsob… To jsou všechno věci, které člověka ničí. Teoreticky, pokud by byl na čistém heroinu, tak by na tom po pár desítkách let byl lépe než na alkoholu, tabáku nebo jiných drogách, které samy o sobě ničí nějaké orgány. Opiáty, pokud jsou čisté, jsou k organismu hodně šetrné.
V Brně se mluví o tom, že pokud dojde k zásadnímu omezení financování metadonových center, mohou být i zrušena. Co by se stalo, pokud by klienti neměli k metadonu přístup?
Tyhle tragické scénáře si neumím dost dobře představit. Je to sociální a zdravotní služba, ti klienti tu léčbu potřebují, dochází tam. Nedokážu si představit, že bych jim jeden den řekl: "Skončilo financování, běžte zpátky na ulici, vraťte se k heroinu." Že by byl nějaký politik nebo donátor až takhle krutý a zaslepený, tomu opravdu nemůžu ani věřit.
Spíš jde o to, hledat to financování. Programy nejsou závislé na financování jenom od jednoho zdroje. Jsou financované z centrálních i lokálních zdrojů. Z těch centrálních je to RVKPP (Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, pozn. red.), ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí. Jde tedy spíš o to, aby financování bylo stabilní. Zvlášť u tohoto typu programu to je hrozně důležité. Když mám poradnu a ona zavře, tak můžete jít někam jinam. Co se týče substituční metadonové léčby, tak kromě naší organizace to na celé jižní Moravě nikdo neposkytuje.
Jací klienti k vám většinou dochází?
Jsou to klienti, kteří jsou už roky na heroinu. Velká část z nich má za sebou i kriminální minulost, většinou právě proto, že si ty peníze na drogy museli opatřovat nelegálně. Tohle je po letech první takové vydechnutí, kdy mohou z toho koloběhu vyskočit, začít přemýšlet o životě a dělat něco jiného.
Kolik je jim průměrně let?
Průměrný věk se pohybuje kolem pětadvaceti, šestadvaceti let. Je to omezené ze zákona, není to léčba pro děti. Vyžaduje se také, aby klient už měl za sebou nějakou delší závislost. Teoreticky se metadon může dávat od 18 let, ale takhle mladých klientů je minimum. Máme ale i mladé klienty, kteří začali s tvrdými drogami třeba ve 12, ve 14 letech, takže v 18 za sebou už mají pětiletou kariéru. To se taky stává.
Zmínil jste, že někteří z klientů za sebou mají i kriminální minulost. Je metadon k dostání i pro odsouzené ve věznicích?
Ne ve všech, ale jsou věznice, které už poskytují metadonový program. Když klienti odchází od nás, tak jim dáváme potvrzení o léčbě. Máme tu zkušenost, že většina z nich potom ve vězení pokračuje. Tam jsou samozřejmě v chráněném prostředí, takže se tam někteří pokusí třeba i o detox.
Je v léčbě závislosti na tvrdých drogách lepší represivní přístup a požadavek úplné abstinence, anebo substituční léčba?
Je potřeba hledat zlatou střední cestu, která se nazývá rozumná regulace. Vždy je potřeba všechno - i trochu té represe, ale i prevence a léčby. Je potřeba to vyvážit.
Ve společnosti nikdy nemůžeme vymýtit závislosti, ty vždycky byly a vždycky budou. Musíme se snažit, aby u těch lidí, kteří už závislí jsou a třeba nemají motivaci se z toho dostat, byly následky pro ně a pro společnost co nejmenší. Když už musí něco brát, tak aby kvůli tomu nemuseli krást, prostituovat, aby přitom neroznášeli infekční nemoci… Tohle všechno máme vcelku nastavené, ale vždycky je třeba to nějak ladit. Ale myslím si, že na poměry celé Evropy není naše protidrogová politika špatná.
