Senát Nejvyššího soudu pod vedením Miroslava Feráka tak vůbec poprvé stvrdil rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného bez toho, že by se na něm dohodli majitel s nájemníkem.
Soudci z Tábora a Českých Budějovic v případě sporu o zvýšení regulované činže v jednom z domů ve Veselí nad Lužnicí vydali průlomové rozhodnutí.
Sociální situace nerozhoduje
Když se totiž majitel domu nedohodl se svým nájemníkem na zvýšení činže za dvoupokojový byt na asi dvojnásobek z 890 korun, soud v Táboře už v minulém roce a před verdiktem Ústavního soudu rozhodl sám o zvýšení nájemného na 1867.
A v nově vypočítaném nájemném, které vycházelo z dohody majitele domu s dalšími nájemníky, zohlednil také přiměřený zisk, který by měl majitel domu získat po odečtení nákladů na opravy, správu a údržbu bytu. Tento zisk vyčíslil na 474 korun. Rozhodnutí potvrdili také soudci z Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Nájemník se však obrátil se svým dovoláním na Nejvyšší soud s tím, že jihočeští soudci vzali v potaz pouze zisky majitele domu a opomenuli sociální postavení nájemníka.
Grafika: Cesta od regulovaných k tržním nájmům
(článek pokračuje níže)
Nejvyšší soud ale dovolání zamítl a zvýšení nájemného potvrdil s tím, že po jarním rozhodnutí Ústavního soudu může obecný soud rozhodnout o zvýšení regulovaného nájemného, a to přesto, že v době rozhodování neexistovala právní úprava, která by to umožnila.
Zamítl také tvrzení nájemníka, že soud nebral v potaz jeho sociální postavení. "Z žádného právního předpisu nevyplývá, že by výše nájemného měla odpovídat sociální situaci nájemce," uvedl soud ve svém rozhodnutí.
Nejvyšší soud navíc obecným soudům už začal také vracet k rozhodnutí případy, ve kterých soudci odmítli vydat verdikt ve sporech mezi majitelem domů a jeho nájemníky o výši činže, právě s odvoláním, že kvůli rozhodnutí Ústavního soudu a nečinnosti politiků neexistovala právní úprava, která by zvýšení regulovaných činží umožňovala.
Konec čekání?
Rozhodnutí Nejvyššího soudu v těchto kauzách je přitom klíčové, obecné soudy totiž nyní většinou vyčkávají, jak rozhodne.
Obvodní soud v Praze například do rozhodnutí Nejvyššího soudu odložil verdikt ve sporu majitele domu a nájemníků v Praze. V tomto případě se představy majitele domu a nájemníků liší o pět tisíc korun měsíčně.
Nejvyšší soud ale už soudcům nařídil například rozhodnutí v případě sporu mezi správcem konkurzní podstaty zemědělského družstva ve Vstiši a nájemnicí, která využívá od roku 1991 byt patřící tomuto družstvu.
Za byt platí nájemnice 333 korun a nepřistoupila na zvýšení činže na dvanáct set korun. Soud v Plzni pak odmítl nájemné zvýšit s tím, že k tomu neexistuje právní předpis a není úkolem soudu takové případy rozhodovat.
Nejvyšší soud ale případ vrátil a nařídil soudcům v Plzni o zvýšení nájemného rozhodnout.
Jedná se o dohodě
O mimosoudní vyrovnání s majiteli domů se nyní snaží ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič. Čeští majitelé domů podali do Štrasburku zhruba 3000 stížností na regulaci nájemného.V případě, že soud rozhodne, že je regulace poškodila, chtějí po českém státu žádat až 50 miliard korun.
Sdružení nájemníků dnes oznámilo, že podpoří snahy o mimosoudní vyrovnání ve sporech mezi vlastníky domů a Českou republikou u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Podle šéfa sdružení Stanislava Křečka je ale v Česku jiná situace než v západní Evropě. "Zatímco v západních zemích se za průměrný dostupný byt platí čtvrtina platu či důchodu, v Česku pronajímatelé požadují za stejný byt částku, která převyšuje průměrný důchod a téměř se vyrovná průměrnému platu," uvedl Křeček.
