Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Dříve nebo později k té revoluci muselo dojít. Co se týče sportu, nechtěli nás za minulého režimu pouštět do ciziny, se vším byly problémy. Ta situace se všemi omezeními už byla neúnosná, to ani nemluvím o dalších profesích. Revoluce podle mě přišla v pravý čas. Uvolnění hranic a všechno ostatní přispělo k tomu, abychom se jako stát mohli rozvíjet. Už dále nešlo, aby bylo všechno nadiktované.
V Česku máte výhodu, že se jako národ nebojíte. Na Slovensku to bylo trochu strnulé, každý se ohlížel na druhého, co udělá. Já jsem v té době trénoval v Německu a tam měla revoluce taky velký ohlas. Pořád se o tom psalo v novinách, měl jsem obrovskou radost, že se konečně něco děje. Opravdu už to bylo na spadnutí.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Revoluce nám přinesla mnohá pozitiva, ale i negativa. Když budu mluvit o sportu, mrzí mě, že sportovci ze zahraničí donesou domů málo peněz. Ano, přinesou s sebou určité know-how, ať už hrají NHL, nebo třeba NBA. Jenže i po třiceti letech zůstala v tomto směru pořád velká díra a existují osoby, které výrazně zbohatly díky tomu, že nějakým způsobem obešly daně. Spekulace, nezodpovědnost a nekonečná soudní řízení, to jsou další negativa.
Nerespektují se zákony, pleteme si je s anarchií. Kdo má o korunu více, myslí si, že si může dovolit velké věci. Společnost se rozděluje jen podle ekonomických stimulů, ne podle toho, co ten člověk dokáže. Ale jsou tu samozřejmě pozitiva, můžeme volně cestovat, máme jednotnou měnu. Přesto si myslím, že stále zaostáváme za vyspělými zeměmi Evropy.
Ještě jsme se nedokázali přizpůsobit evropskému tempu a ekonomickému vývoji. Mrzí mě třeba, že na Slovensku stále ještě neumíme dobře využít krásné země a přírody. Na druhou stranu kdo chce pracovat a vynaloží úsilí, nemá se špatně.
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
V začátcích nové éry měla ta hesla svůj význam. Ale už jsem mluvil o tom, že dnes si mnozí demokracii vysvětlují jako anarchii, že si mohou dělat, co chtějí. Policie skoro není respektovaná, je zde velká korupce. Pokud chcete něco vyřídit, hledají se boční cestičky. Někteří mladí lidé si představují demokracii tak, že není potřeba pracovat a všechno jim spadne do klína. Potom láska, to je pěkná věc, ale v první řadě by to měla být láska k vlastnímu státu.
Nelíbí se mi, když u nás někdo vystuduje a odejde do ciziny. Cizí zemi jeho studium nic nestálo, přišla k vysokoškolákovi zdarma. Máme světově uznávané školské instituce, ale studenti končí v zahraničí. A rozhodně nemůže ani v nejdemokratičtější zemi platit, že si každý dělá, co chce. Určitá disciplína vždycky musí být a to je to, co nám pořád ještě chybí. Láska k penězům je trochu málo. Morálka klesla, lidé se navzájem očerňují a každý si může napsat, co chce, aniž by k tomu měl důkazy. Bude trvat minimálně jednu další generaci, než se všechno srovná nebo vylepší.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Hlavně by si dnešní mladá generace měla připomínat osobnosti z historie. Kolik máme úspěšných lidí? Dnes se pomalu neví, kdo byli Masaryk nebo Dubček. To je pro mě něco neskutečného. Skoro nikdo neví, že československý stát založili Masaryk se Štefánikem. Hodnoty generací, které zde něco vybudovaly, jsou znegované, a to absolutně. Ve vědě, v kultuře, ve sportu. Každý se ohání tím, že je nová doba, ale to, co tady teď máme, přece musel někdo vybudovat.
Postavili jsme přehrady, elektrárny. Je třeba si vážit historických osobností, včetně těch, které se zasadily o sametovou revoluci. Zase odbočím ke sportu a hokeji. Dnes se hokejisté nehodnotí podle výkonu, ale podle výdělku. Hodně si vážím osobností, jako jsou Jaromír Jágr, Martin Straka nebo kluci z Litvínova. Nehledě na peníze se vracejí a pomáhají svým mateřským klubům. Nepopírám, že technologie jde dopředu a lidé získávají úplně jiné zkušenosti, ale nesmíme zapomínat, kdo nám ten rozvoj umožnil.
Zde naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989.
