Po objevení inzulinu a zavedení glukometrů je to třetí historický milník, říkají lékaři o nových senzorech, které mají výrazně zlepšit život lidí s cukrovkou. Jsou implantované pod kůží a jejich hlavní výhodou je, že má člověk neustálý přehled o hodnotě krevního cukru v těle. Vlastní zkušenost má už i Kateřina Vargová, dvaadvacetiletá hráčka amerického fotbalu, která trpí diabetem prvního typu.

"Odnímatelnou část s vysílačkou dám na 10 minut nabít do speciální nabíječky, třeba když jsem ve sprše. A poté si ji zpět nalepím náplastí na místo, kde je pod kůží senzor. Dvakrát denně ještě senzor zkalibruji a to už je asi celé," popisuje obsluhu nového přístroje Kateřina Vargová.

Starší senzory mají v podkoží jen jehlu a zbylá část je na povrchu paže. Musí se každý týden vyměňovat, navíc nejdou snímat třeba při koupání či sportu, takže se pod nimi vytvářejí nepříjemná poranění kůže. Nový senzor, který je až na miniaturní vysílačky umístěný v podkoží, se mění až po půl roce, jeho umístění vyžaduje malý chirurgický zákrok, ovšem rychlý a ambulantní, pouze s lokálním umrtvením.

Kromě toho obsahuje tato novinka alarm, který vibruje jinak, když upozorňuje na hypoglykemii (příliš nízkou hladinu glukózy), a jinak, když pacienta varuje naopak před hyperglykemií (příliš vysokou hladinou). Přístroj je prostřednictvím miniaturní vysílačky propojen s aplikací v mobilu, kde se uživateli zobrazují veškeré potřebné hodnoty a také kontinuální průběh hladiny krevního cukru.

"Mobil nasměrujete směrem k senzoru, aplikace se s ním propojí a vše se z ní dozvím. Vibruje, když se příliš snižuje hladina cukru, nebo naopak příliš zvyšuje. Pokaždé to vibruje trochu jinak, takže už pak ani nemusíte koukat na mobil a víte přesně, co vám je. Upozornění se posílá i přímo do mobilu," vysvětluje Kateřina.

Katka hraje závodně americký fotbal. Jedná se o fyzicky náročný sport plný spurtů a střetů. I v tomto ohledu jí senzor velmi pomohl. "Během zápasu, když běžím nebo jsem zrovna v nějakém kontaktu a mám ten adrenalin, tak necítím ani ty silné vibrace, ale když jsem v klidu, tak jo. Navíc mám poblíž mobilní telefon, takže se můžu v pauze podívat, zda je všechno v pořádku."

Když se dříve měřila čtyřikrát denně glukometrem, měla informace o glykemii jen v tyto čtyři okamžiky, nyní je má pořád, kontinuálně. "Podívám se před jídlem, po jídle, abych věděla, co si dát a jaké množství," vysvětluje. "Při sportu hladina cukru klesá, takže se kouknu, jak se mám dojíst nebo kolik si připíchnout. Ale přesnou dávku už si musím určit. Senzor slouží pouze pro monitorování, ne pro dávkování," upozorňuje.

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze se v lednu 2020 zařadila mezi první pracoviště v Evropě a vůbec první v Česku, kde nový typ senzorů nabízejí.