Tomáš Micka, pacient s mechanickou srdeční podporou. | Foto: Zuzana Hronová

Tomáš nosí náhradu srdce v brašně. Chodím i běhat, jen se nesmí vybít baterky, říká

V příruční brašně nosí Tomáš Micka (22) umělou srdeční pumpu, která čerpá krev krevními oběhy místo nemocného srdce. Na transplantaci čeká už čtyři roky. Takovéto čerpadlo dostávají v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) pacienti, kterým selhalo srdce. Buď jsou na čekací listině na transplantaci tohoto životně důležitého orgánu, nebo u nich naopak zákrok není možný a mechanická podpora se jeví jako jediná možná varianta.

Tomáš ukazuje, jak se na řídicí konzoli zobrazuje počet otáček a minutový průtok pumpou. Kabely mu vedou přes břicho k srdci. Nové vývody již počítají s umístěním na hlavě za uchem, aby se mohl ponořit do vody, což je prý jedno z mála omezení, která mladík má. Mýt se musí opatrně, aby přístroje nenamočil.

Když si člověk sáhne na místo, kde má srdce, místo klasického tlukotu cítí vibrace přístroje. "Zkoušel jsem s tím i běhat. Dal jsem si zařízení do běžeckého batůžku a v pohodě absolvoval čtyři kilometry kolem Konopiště."

Až do 18 let totiž bez jakýchkoliv problémů zvládal velmi aktivní život, závodně sportoval. Osudný okamžik nastal o prázdninách, v polovině srpna 2014. "Ještě týden předtím jsem šel běhat, byl jsem na koncertě. Pak jsem se jeden den probudil a nemohl jsem nic, moje výkonnost byla na nule," popisuje. 

Absolvoval řadu vyšetření od obvodního lékaře po kardiologa a IKEM. Zde mu zjistili, že jeho srdce funguje jen na 20 procent. Jediným řešením se ukázala transplantace, jenže u mladých lidí bývá problém s nalezením dárce. Ten by měl mít nejen stejnou krevní skupinu, ale i podobnou váhu kvůli velikosti srdce a také podobný věk. Dnes dvaadvacetiletý mladík čeká už čtyři roky, mezitím musí jeho špatně fungujícímu srdci pomáhat umělá pumpa.

S ní nemusí dělat vůbec nic, pouze si hlídat stav baterie. Ty má dvě - jednu v přístroji, druhou v nabíječce, stačí je tedy včas vyměnit. A také raději nepoužívat bezpečnostní rámy na detekci kovu, které by mohly přístroj narušit. Nedávno mu voperovali novou verzi modelu, jež by měla vydržet až pět let.

Dvakrát se už také dostavil jako náhradník na transplantaci. "Tam nevím dne ani hodiny. Prostě mi zavolají, abych se do dvou hodin dostavil. Sbalím si věci a jedu." Dvakrát už byl se všemi vyšetřeními a procedurami připraven jít na operační sál. Do třetice doufá, že už vše vyjde, dvou planých poplachů ale nelituje. "Aspoň už mám vše vyzkoušené a vím, jak to bude probíhat. Potřetí už sem pojedu jako na výlet," usmívá se.

O jeho dobrém zdravotním stavu svědčí i fakt, že zvládá studovat na automechanika. Pouze jednou za dva měsíce jde ke kardiologovi, jenž vyjede všechna data ze srdeční podpory a zkontroluje, zda je vše v pořádku.

Operace se Tomáš nebojí, naopak doufá, že se brzy uskuteční. Ze čtyř let čekání ale není nervózní. "Já si můžu počkat. Nový přístroj, který mám, se dává i napořád lidem, u nichž není transplantace možná. Takže čas mě nijak netlačí, snažím se to brát v klidu a je mi celkem fajn," uzavírá.