Praha – První kroky Andreje Babiše v roli ministra financí sleduje se sympatiemi, naopak návrhy na omezení prezidentských pravomocí považuje za nelogické a pokládá je za důkaz toho, kdo je na politickém bojišti slabý.
Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro Aktuálně.cz okomentoval první rozhodnutí strážce státní kasy, kterému při vzniku vlády ironicky předpovídal Nobelovu cenu, pokud získá peníze na vládní plány. Zároveň ostře zkritizoval připravované změny ústavy.
Zužování pravomocí prezidenta podle něj odporuje funkci prezidenta jako „krizové pojistky“.
„Ústava není psána pro jednoho člověka, pro jednoho prezidenta, a proč bychom měli zužovat manévrovací prostor budoucímu prezidentovi,“ říká Zeman k možnosti vymazání institutu amnestie, kterou sám odmítl využívat.
V zádrhelech kolem znění služebního zákona pak vidí snahu politiků udržet si vliv na státní správu, aby mohli nadále ovlivňovat výběr úředníků.
A.cz: Vznik vlády jste podmínil přijetím služebního zákona, jak vnímáte to, co se kolem něj děje?
Spojil jsem to s prvním čtením služebního zákona, protože mi bylo jasné, že kdyby ten zákon neprošel prvním čtením, neprojde vůbec. Ať politické strany veřejně říkají cokoli, všechny mají zájem na tom, aby nebyl, neboť rozumná forma služebního zákona znamená, že nebudete mít politické trafikanty ve státní správě.
Tím, že jsem prosadil první čtení, jsem přinutil Parlament, aby se tím zabýval. Má devadesát dní do druhého čtení. Tři měsíce jsou podle mého názoru docela slušná doba na to, aby se předložil komplexní pozměňovací návrh, který bude kombinovat tři zdroje: původní návrh služebního zákona z roku 2002, jenž byl schválen oběma komorami Parlamentu a pak byl neustále odsouván z hlediska účinnosti, návrh Jeronýma Tejce a návrh Rusnokovy vlády. Podle mého názoru se tyto tři návrhy dají rozumně syntetizovat.
A.cz: Podle diskuse o komplexním pozměňovacím návrhu to zatím nevypadá, že by docházelo ke shodě, naopak se rozvíjejí další a další varianty. Z toho, co je již veřejně známé, vidíte něco, co tam podle vás nepatří?
V každém případě podporuji myšlenku státních tajemníků a proti nim nikdo neprotestuje.
Spory se vedou o kompetence státních tajemníků, o jejich jmenování, o jmenování ředitele instituce, který má státní tajemníky jmenovat, a opakuji svou obavu, že všechny tyto námitky a někdy bych řekl i obstrukce vůči přípravě služebního zákona vůbec nevyplývají z různých odborných názorů na jeho podobu, ale ze snahy zeslabit ho tak, aby na místě referentů, ředitelů odborů a dalších funkcí mohli dosednout zasloužilí funkcionáři politických stran a hnutí místo kvalifikovaných odborníků.
A.cz: S tímto zákonem vám přibude další pravomoc, a to je odvolání generálního ředitele státní služby spolu s vládou takzvaně „bez udání důvodu“. Máte zájem o tuto pravomoc?
Pokud tato pravomoc bude, tak ji přijmu. V původním návrhu byla dokonce i pravomoc jmenovat tohoto ředitele. Ani tomu bych se nebránil a v každém případě bych dbal na to, aby to byl profesionál, odborník a znovu opakuji, nikoli zasloužilý funkcionář. Snad právě proto mají politické strany zájem, aby prezident republiky měl v této oblasti pravomoci co nejmenší.
A.cz: Co se týče pravomocí – Sněmovna otevřela diskusi k změně ústavy a jedna z věcí, kterým se chce věnovat, je změna pravomocí prezidenta. Například kontrasignace premiéra při jmenování členů bankovní rady a termín třiceti či šedesáti dnů k jmenování premiéra. Co říkáte těmto návrhům?
Pokládám za komické, že přímo zvolený prezident má mít užší pravomoci než prezident zvolený parlamentem. To absolutně nedává logiku.
Vyplývá z toho určitý strach ze silného prezidenta, a mám-li z někoho nebo z něčeho strach, tak implicitně prokazuji, že jsem slabý a že se bojím. Protože silní lidé se, paní redaktorko, nikdy nebojí.
Pokud jde o konkrétní pravomoci, tak si uvědomte, že prezident tu je jako krizová pojistka, a kdyby prošel návrh poslance Polčáka (pozn. red.: první pokus jmenování premiéra by měl prezident, druhý sněmovna, třetí prezident), a já naprosto chápu, že TOP 09 je pro zúžení pravomocí prezidenta, tak by tu dnes byla vláda Miroslavy Němcové, kde by zasedal jako ministr financí Miroslav Kalousek.
Poněkud se divím sociálním demokratům, případně i komunistům, že by takový návrh podpořili. A pokud jde o jednotlivé lhůty, tak v Belgii se sestavovala vláda dva roky právě proto, že je tam parlamentní mechanismus, který se dnes navrhuje, tedy aby premiéra vybírala sněmovna.
Já jsem jasně stanovil pravidla, podle kterých jednám, a také jsem je dodržel. Premiér má být z vítězné strany, má to být ten představitel vítězné strany, kterého mi ta strana doporučí, a za třetí, nejdříve než ho jmenuji premiérem, pověřím ho jednáním o vládě a požádám ho, aby zaručil, že má ve Sněmovně většinu. To jsou pravidla, která budu dodržovat i nadále, protože budu jmenovat vládu i po volbách v roce 2017.
Na druhé straně, kdyby mne někdo svázal nějakou lhůtou, tak si uvědomte, že zejména v případě patového výsledku voleb, což je v České republice dost častý případ, musí strany jednat poměrně dlouho a dnešní ústava umožňuje, aby se jednající strany nedostaly pod časový tlak.
A.cz: Nemůže být ale někdy časový tlak ku prospěchu?
Vy jste se někdy v životě rozhodovala pod časovým tlakem?
A.cz: Velice často.
A bylo vaše rozhodnutí vždy správné? Když jste neměla dost času na jednání, která jsou často dlouhá zejména v personálních otázkách? Když jste neměla dost času na nalezení funkčního kompromisu? Tak jste většinou zvolila zkratkovité řešení, kterého jste litovala.
A.cz: Není tomu tak vždy.
Něco se vám určitě povedlo, ale musíte uznat, že takové situace byly.
A.cz: Zmínil jste návrh poslance Polčáka, aby premiéra vybírala přímo Sněmovna. Vy jste v době opoziční smlouvy rovněž s Václavem Klausem uvažovali nad okleštěním pravomocí prezidenta v souvislosti se jmenováním premiéra, a to tak, že prezident by musel jmenovat nejprve vítěze voleb a v druhém pokusu druhého na pásce.
Nevím, jestli to bylo okleštění, ale před třemi minutami jsem vám popsal, jak jsem reálně postupoval, a postupoval jsem přesně podle tohoto mustru. První pokus měl ten, kdo vyhrál. Samozřejmě po volbách, teď nemluvíme o situaci, že vláda padne a nastoupí úřednická vláda.
Mohu uvažovat o tom, a to si myslím, že je zbytečná redukce, že bych automaticky pověřil sestavováním vlády druhého na pásce, kdyby první pokus nevyšel. V daném případě by to nebyl Bohuslav Sobotka, ale Andrej Babiš. Já takovou možnost nevylučuji, ale v zásadě by platilo, že by si musel sehnat většinu ve Sněmovně.
A protože má prezident podle současné ústavy dva pokusy, tak to, že někoho pověříte jednáním, znamená, že si je šetříte a sázíte na jistotu, že premiér pravděpodobně projde. A kdyby se Sněmovna mezitím rozhádala, tak máte ještě druhý pokus.
A.cz: Jestli správně rozumím, tak kdyby teď padla vláda, tak další pokus by získal Andrej Babiš jakožto druhý v pořadí podle voleb?
Není to vyloučeno, ale na druhé straně pokud by se třeba ukázalo, že v řadách sociální demokracie je člověk, který dokáže sestavit koalici s většinou v Poslanecké sněmovně, tak bych nevylučoval ani tuto možnost. Ten, kdo si předem zužuje prostor možností, dělá chybu, protože by měl mít jako každý politik co nejširší manévrovací prostor.
A.cz: V souvislosti se změnami ústavy tu je ještě téma amnestií a milostí. Vy jste se těchto práv vzdal – jednáte s autory chystaných změn, aby tyto pravomoci z ústavy vypadly?
Pozměňovací návrhy dělá patrně koalice pana Kalouska, pana Polčáka a pana Jiřího Dienstbiera a přiznávám se, že s autory tohoto návrhu bych se nerad setkával, protože si jich všech tří hluboce nevážím.
Koneckonců, každý poslanec má právo předložit svůj návrh. Ale co se týče amnestie, jsem zásadně proti zrušení amnestie.
Já jsem se zavázal, že během svého funkčního období nevyhlásím amnestii, tento závazek také spolehlivě plním, ale co když po mně přijde jiný, přímou volbou zvolený prezident, který bude mít pocit, že minimálně pro bagatelní trestné činy by občas byla vhodná. Já tento pocit nemám, ale ta úprava, byť já proti ní nic nemám, by neměla zavazovat i budoucího prezidenta. V tom vidím amatérismus této triády, o které jsem se zmínil.
Ústava přece není psána pro jednoho člověka, pro jednoho prezidenta, a proč bychom měli zužovat manévrovací prostor budoucímu prezidentovi.
A.cz: Při projevu ve Sněmovně u příležitosti vyjádření důvěry vládě jste říkal, že pokud Andrej Babiš dokáže získat peníze na koaliční plány, tak je zralý na nominaci na Nobelovu cenu. Tento týden představoval první plány, přesvědčil vás, že peníze dokáže sehnat?
Jsem v politice dost dlouho, abych věděl, že po měsíci žádný politik nedokáže přesvědčit. Jsou politici, kteří se dokážou zesměšnit po osmi dnech. Zesměšnění je snadné a rychlé, ale na přesvědčení potřebujete více času.
Nicméně, první kroky pana Babiše sleduji se sympatiemi. Zaujala mne reverze týkající se úniků u daně z přidané hodnoty, tedy nejvýživnější daně státního rozpočtu, při takzvaných karuselových obchodech a myslím si, že je to krok správným směrem a na další kroky si počkám.
(Pozn. red. - jde o „kolotoč“ při výměně zboží, kde z řetězce zmizí jedna z firem a daň neodvede. Reverze proto přenáší povinnost přiznat a zaplatit DPH z dodavatele na odběratele.)
A.cz: Babiš také investoval několik desítek miliard, které byly uloženy v České národní bance. Jak hodnotíte tento krok?
Nemám nic proti tomu. Jak jsem se na to díval, tak tato investice ve výši řádově třiceti miliard má o něco vyšší úročení než v centrální bance. Chápu, že se nechce pustit do riskantnějších investic, kde by úročení bylo vyšší, i tak ten rozdíl je něco, co státnímu rozpočtu přinese dejme tomu desítky milionů korun. Rozhodně to nebude žádná velká záchrana.
V prvním kroku bych byl opatrný, protože vyšší úrok znamená vyšší riziko, a všichni víme, jak dopadly kampeličky a některé banky, které nabízely vysoké zhodnocení vkladu. Kdyby se ale ukázala výhodnější investice s vyššími úroky, tak proč ne.
A.cz: Stále ještě probíhá na Slovensku soud, zda Babiš byl, nebo nebyl vědomým spolupracovníkem StB. Pokud by se prokázalo, že ano, myslíte si, že to může nějak vládu poznamenat, případně ovlivnit váš názor na něj?
O tom, že je podezřelý ze spolupráce s StB, jeho voliči věděli dávno před volbami a není to žádná nová informace. Nechme to na soudu – vy ani já nejsme soudci. Ale to, co jsem zatím četl v různých monitorech, svědčí o tom, že jako pracovník zahraničního obchodu byl dotazován, zda jeho nadřízený není korumpován nebo neposkytuje peníze formou úplatků nebo videorekordéru a tak dále.
Tohle by mně nevadilo. Vadilo by mi, kdyby udával spolupracovníky za protistátní činnost proti komunistickému režimu.
