Starosty na středním a dolním toku Berounky jste seznámili se studií čtyřicetimetrové protipovodňové hráze na Křivoklátsku. A vzápětí se strhl poprask. Obce a města na Berounce jste onou studií rozdělili na dvě fronty. Co těm lidem říkáte? A hlavně - co ještě budete říkat, abyste hráz prosadili?
Tak především: nehodláme nic prosazovat. Obcím a městům na Berounce nabízíme velmi účinnou ochranu před povodněmi, které je v nedávné době několikrát těžce postihly. Lidé se musí rozhodnout, zda tuto ochranu chtějí, anebo ne. Pokud hráz odmítnou, žádná se stavět nebude. Osm starostů ze Svazku obcí na dolní Berounce, které bývají povodněmi pravidelně dramaticky postiženy, by ovšem hráz uvítalo.
Vlastně jsem za tuhle bouřlivou diskusi, která ještě ani zdaleka nekulminovala, rád. Lidé si při ní mohou leccos vyjasnit a nepodléhat fámám či vyloženým nepravdám, kterých je už teď víc než dost. Ta studie je základem smysluplné diskuse, která určitě teprve přijde.
Starostové na středním a horním toku řeky jsou však proti hrázi.
Reakce obou táborů jsou přirozené. Někteří starostové jsou proti možná i proto, že se bojí klasické, trvale napuštěné přehrady. My ale nabízíme jen hráz (suchou retenční nádrž, jinými slovy suchý poldr), která zachytí stoletou povodňovou vlnu. Ceněné údolí Berounky na Křivoklátsku by se jinak nezměnilo - tedy až na tu hráz. Údolí by se vodou naplnilo právě jen při povodních, čímž by se ochránili lidé a jejich majetek pod hrází. Po opadnutí povodní se voda u podobných děl opět postupně vypouští.
Jen tak mimochodem: víte, jaký měla rozvodněná a neregulovaná Berounka podíl na kulminaci hladiny Vltavy v Praze při katastrofálních povodních v roce 2002?
Nechám se překvapit.
Bezmála padesátiprocentní. Před třemi lety více než třetinový a v roce 1981 třiašedesátiprocentní. A když půjdu ještě dál, tak například v roce 1890 čtyřicetiprocentní, a v roce 1872 dokonce devadesátiprocentní. Nabízíme tedy zároveň ochranu hlavního města a vlastně i dalších měst a obcí na dolním toku Vltavy či Labe. A týká se to i Drážďan - až tam se totiž důsledky rozvodněné Berounky projevují. Berounka má zásadní vliv na povodňové průtoky a kulminaci hladin obou největších českých řek.
Protipovodňovou hráz na Křivoklátsku lidem nabízíme, nic jim nevnucujeme - to podtrhuji. Lidé, přesněji krajská samospráva či obce na Berounce a možná i na Vltavě, si tedy musí říci, zda o naši pomoc vůbec stojí. Anebo ještě jinak: pokud dá společnost přednost nedotčenému a krásnému údolí na Křivoklátsku, tak je to v pořádku. Pak ale není možné při povodních volat či naříkat, abychom něco udělali s ochranou obcí na dolním toku Berounky. To prostě nejde dohromady. Je to otázka priorit.
A když lidé hráz odmítnou?
Znovu říkám - tak se stavět nebude. Nicméně opět: jinak než hrází na Křivoklátsku lidi před povodněmi v této oblasti ochránit neumíme. Všechny ostatní možnosti, jako je zadržování vody na přítocích Berounky či zalesňování, mají sice nějaký efekt, ale ne příliš velký, vlastně až zanedbatelný. To říkám na rovinu jako přírodovědec, který si uvědomuje cennost krajiny, a tedy i údolí Křivoklátska. My na lidi nic nechystáme, nebudujeme ani nestavíme. Jen jsme připravili odborný podklad, který se zabývá následující otázkou: Pokud by taková nádrž byla, tak jaký by to mělo efekt?
Náklady? Pět miliard
Kdo si studii o výstavbě tak velké hráze na Křivoklátsku objednal?
Po povodních v roce 2013 vznikla na Krajském úřadu Středočeského kraje pracovní skupina pro prevenci a zmírňování následků povodní. Tvořili ji starostové obcí z dolního toku Berounky, vodohospodáři, ochranáři a další odborníci. Tento vůbec první rozsáhlý průzkum nejrůznějších možností ochrany před povodní na Berounce vyústil nakonec ve studii, o níž se teď bavíme. Navrhuje čtyři varianty hrází na Křivoklátsku.
Na kolik by ta hráz vlastně přišla a jaké hodnoty by mohla ochránit? Když už jste zmínil její efekt.
Investiční náklady odhadujeme kolem pěti miliard korun. Tři a půl tisíce lidí by byly ochráněny před stoletou vodou, když nepočítám majetek za třicet miliard. Podle výpočtů expertů Českého vysokého učení technického se takové dílo vyplatí už při koeficientu efektivity jedna. V tomto případě ale hovoříme o koeficientu šest, což je velmi vysoká efektivita. A jak už jsem zmínil - jde o jedinou smysluplnou možnost povodňové ochrany na středním a dolním toku Berounky.
Kdy by se mohlo o hrázi rozhodnout? Zda ano, či ne.
Někdy kolem roku 2021.
Jsou obavy ochranářů z totální změny a zničení křivoklátského údolí na místě?
Nejsou. Jasné ale je, že údolí by bylo v nějakém profilu přehrazeno až čtyřicet metrů vysokou hrází. To je jednoznačný zásah do přírody. Na druhé straně se stoletá povodeň odehraje zpravidla za nějakých devět dnů. Tři dny by se tedy jezero naplňovalo vodou a šest dalších vypouštělo. Škody by tak samozřejmě zůstaly, stejně jako zůstávají po povodních i dnes. Ty ale lze poměrně rychle odstranit. Nebyly by ovšem podél celého toku Berounky, ale jen v té nádrži. Záleží samozřejmě na velikosti povodně. Biodiverzita údolí by byla přitom podle mě zachována.
Hladina Berounky sice při povodních v roce 2002 nevystoupala v křivoklátském údolí tak vysoko, jako kdyby se naplnila zvažovaná hráz. Stoupla tehdy "jen" o nějakých jedenáct metrů. Zato se v tom údolí ale voda držela výrazně déle, než kdyby tam ta hráz byla. Přesto vám ochranáři řeknou, že ani tato povodeň nebyla pro samotnou přírodu tragédií. Čímž nechci snižovat ty lidské či majetkové. Posouzení vlivu až čtyřicetimetrové hráze na chráněnou oblast Křivoklátsko považuji nicméně za zcela samostatnou kapitolu. A jsme znovu u priorit společnosti - ona musí říct, co vlastně chce. Osobně si umím představit údolí Křivoklátska s přehradou, ale i bez ní. V každém případě by šlo o sypanou, zarostlou a udržovanou hráz - přírodě velmi blízkou, tak aby ji to narušovalo co nejméně.
Vypusťme orlické jezero?
A mohla by se ta hráz časem změnit v trvale napuštěnou přehradu, jak se obávají ochranáři i někteří starostové?
V Česku vznikl takzvaný generel míst možných nádrží, která jsou územně hájena - to kvůli očekávaným suchům a nedostatku vody. Těchto míst je kolem pětašedesáti. Křivoklátsko k nim ale nepatří.
Možná se ten spor v lecčems podobá zatopení vltavského údolí. Vltavská kaskáda by tak dnes možná ani nevznikla. Na druhé straně si asi už jen málokdo umí představit vypuštění Lipna, Orlíku či Slap.
To byste se divil - umí. I takové návrhy se v poslední době objevují. Tyhle přehrady vznikly jako víceúčelové nádrže, které mají zlepšovat průtok na dolním toku Vltavy (bez nich byste loni v létě snadno v Praze přešel její koryto), chránit města před povodněmi, vyrábět elektřinu, ale i poskytnout rekreaci, rybolov či přepravu. Po povodních v roce 2002 se začaly ovšem objevovat názory úplně a trvale vypustit přehradu Orlík, v níž by se povodně prý mohly zachytit. Co bychom pak ale dělali, pokud by ten Orlík byl prázdný například loni při rekordním suchu?
Netuším.
Mělo by to katastrofální důsledky - nejen na hospodářství, ale i na zásobování obyvatel vodou, čistírny odpadních vod (Vltava by se změnila v odpadní stoku), ale i místní ekosystémy. Přičemž je letos sněhu tak málo, že bychom neměli šanci Orlík na jaře znovu naplnit.
Starostové obcí na dolním toku Vltavy se naopak před třemi lety upnuli na to, že za veškeré neštěstí může vltavská kaskáda, protože nezadrží dostatečné množství vody. Její ochranná funkce je ale vypočítána maximálně na dvacetiletou vodu. A znovu se vracím k Berounce: pokud na ní nebudu mít protipovodňovou ochranu, tak povodně vltavskou kaskádou nevyřeším. Podíl Berounky při záplavách na Vltavě a Labi jsem se už zmínil.
Přesto ale říkám: od výstavby Orlické přehrady uplynulo padesát let, takže se leccos od té doby změnilo. Diskutujme tedy o tom, zda chceme jen ochranu před povodněmi, takže přehradu vypustíme a zapomeneme na navyšování průtoku Vltavy, energetiku či rekreační a sportovní využití.
Že by jako z Orlické přehrady vznikla suchá protipovodňová nádrž?
Přesně tak. A já jen upozorňuji na rizika. Společnost se musí rozhodnout, co vlastně chce. Zatím jsme kvůli povodním zvýšili retenční prostor orlického jezera - snížili tedy jeho hladinu. I v tomhle se to podobá sporu o hráz na Křivoklátsku. Se vším, co k tomu patří. Ať už jde o ráz původní cenné krajiny, nemovitosti a jejich vymístění, anebo ochranu před povodněmi... Co je pro společnost důležitější?
Zájmem starostů pod vltavskou kaskádou je co nejnižší hladina jezera, aby přehrada při povodních zachytila co nejvíce vody. Starostové obcí v povodí kaskády požadují pravý opak - co nejvíce vody v jezeru. Život jejich obcí je vázán na cestovní ruch a lodní dopravu - prosperují z dostatku vody. Jsou na ní závislí. Z osmi variant ČVUT jsme proto vybrali tu, která posiluje ochranu před povodněmi až na dvacetiletou vodu (snížení hladiny o sto třicet centimetrů - pozn. red.), i když už je další zmíněné využívání Orlické přehrady až na samé hranici únosnosti. Úplné vypuštění orlického jezera je dnes - možná paradoxně i kvůli ochraně přírody - už nemyslitelné. Mimochodem: i kdyby bylo jezero v roce 2002 zcela prázdné, tak by se povodňová vlna zdržela jen o pár hodin.
A povodeň před třemi lety?
Tu už by Orlík zachytil. Avšak za jakou cenu? V loňském suchém roce by v tom případě byla Vltava v Praze a na dolním toku téměř bez vody, protože jezero by bylo napůl prázdné.
