Ralsko - Tenhle bývalý vojenský výcvikový prostor poměrně slušně znám, takže jsem ho místo krátké návštěvy chtěl hlavně cítit. A tak ho cítím: v jedné pohorce mám asi půl litru studené vody z hluboké louže, nočním lesem cloumá vichřice a do zad mě tlačí pískovec.
V Ralsku je všechno tak nějak tvrdší. Nejen podlaha sklípku v bývalé vesnici skryté ve zdejších lesích, o které vím a se kterou jsem na nocleh počítal. Na život tady musí mít člověk náturu. Nebo možná smůlu.
Ve většině obcí se dvěma tisíci obyvatel se vám například nestane, že to na obecní úřad máte třeba i třicet kilometrů. V osídlení téhle velikosti také běžně nepotkáte kromě Čechů přistěhovalce z Volyně, Kazachstánu, Vietnamu a Mongolska. A to, že tu komunisté vyhrávají krajské i sněmovní volby se čtyřiceti procenty hlasů, také není úplně běžné.
Ralsko tvoří usedlosti rozstrkané v lesích bývalého vojenského újezdu a sloučené v roce 1992 do města, pojmenovaného podle blízkého vrcholu a onoho vojenského prostoru. "Je to neřiditelný moloch," kroutí nad sloučením hlavou Václav Bilický, usedlík z centrální části Ralska, která se jmenuje Kuřívody. Pamětí měst bývají třeba faráři, ale pan Bilický pracoval celý život jako policejní pyrotechnik.
Dnes je v důchodu, rezignoval i na post městského zastupitele za komunisty a jeho vášní je malé muzeum pyrotechnické asanace zdejšího vojenského prostoru. Bývalá policejní služebna je zevnitř obložena municí všech ráží: tankovou, pěchotní, protileteckou, dělostřeleckou, pruskou, rakouskou, československou, německou, sovětskou, jugoslávskou…
Kromě jugoslávského arzenálu, zabaveného kamioňákům, kteří ho v divokých 90. letech měli na průjezd Bosnou či Chorvatskem, pochází všechno ze zdejších lesů, které se krátce po druhé světové válce proměnily ve vojenský prostor. Po vysídlení Němců ze zdejších vesnic to byla krajina nikoho, což se hodilo. Prostor si vyhlédla i sovětská vojska, vojáků a rodinných příslušníků tu v 70. a 80. letech bylo na čtyřicet tisíc.
Zůstaly tu po nich ruiny, ekologická zátěž a munice. Na místě některých vojenských objektů vyrostly velké fotovoltaické elektrárny. Jinde, třeba u letecké střelnice Prosíčka, dál hrozí nevybuchlá munice.
S tou bude muset Ralsko žít dlouho a možná už pořád. V roce 1991 oblast prošla padesátka vojáků, kteří zhotovili protokol, podle nějž je po vysbírání desítek kusů munice vyčištěná do hloubky 25 centimetrů. Byl to nesmysl. Dělostřelecké munice se od té doby našlo přes čtyřicet tisíc kusů, pěchotní přes sto tisíc, letecké pět set. I já jsem tu před časem volal do lesa pyrotechniky k nalezené hromádce min.
Proč tu čtyřicet procent lidí volí komunisty? Ralsko není zase tak malé jako některé "rudé" vesničky v pohraničí.
Podle pyrotechnika Bilického to souvisí s porevolučními lety. Ralsko prakticky nemá původní obyvatelstvo, po zrušení vojenského prostoru sem přišlo sedm desítek rodin skromných a pracovitých volyňských Čechů, především z oblasti Černobylu. O reemigraci krajanů se tehdy zasadil prezident Václav Havel (jaké je čekaly začátky, čtěte zde). "Jenže stát se o ně nepostaral, vázlo i udělení občanství," vypráví pan Bilický. Češi, kteří tehdy v Ralsku žili a ještě měli energii jim pomoci, často smýšleli komunisticky.
K volebním místnostem je daleko, k pravicovým stranám také
Další roli hraje nízká volební účast. Ralsko je sbírkou usedlostí roztroušených po lesích - do tří volebních místností, které otvírá, organizuje město při volbách svozy občanů. To zřejmě nahrává důchodcům.
A je tu ještě jeden důvod, proč mnozí místní nemají v lásce pravici. Když se za pravicových vlád v 90. letech republika rozvíjela, Ralsko stálo.
Vidět to je třeba na bývalé škole pro děti sovětských vojáků v Ploužnici. Budova pro 400 žáků je dodnes zchátralá, okna vytlučená, na podlaze střepy, prach, tráva a zbytky omítky, na nádvoří rostou břízky. Existují plány na přestavbu na víceúčelový dům s ordinací, kadeřnictvím a dalším zázemím, obec se sedmdesátimilionovým rozpočtem to ale neudělá naráz.
"Rozvoj dlouho brzdila stavební uzávěra, kterou zavedla vláda Václava Klause kvůli tomu, aby zde nezačal podnikat Zdeněk Zbytek (předlistopadový velitel tankové divize, později podnikatel s vazbami na Rusko a muž, který pomáhal do prezidentského úřadu dostat Miloše Zemana, pozn. red.). První územní plán je z roku 2014," říká starosta Miloš Tita. Jako hasič nemůže být v politické straně, ale do sněmovny kandiduje za KSČM, líbí se mu její program.
Bolestí Ralska je i to, že mu nepatří řada nemovitostí, o které by se mohlo starat a kde by zajistilo důstojné nájemní byty - vidět je to třeba v části Náhlov, kterou sice zdobí nádherné muzeum imigrace Čechů do Brazílie, ale také tu je romské ghetto.
Městu tu nepatří domy, vodovodní síť ani kanalizace, do práce je daleko… A když už v jiných částech města byty jsou, tak malé, protože na ty kdysi byla dotace. Rodina, které se narodí druhé dítě, tu zpravidla nevydrží dlouho. Aspoň trochu by měla pomoci právě dokončovaná moderní školka.
"Zvolila jsem nebeskou vládu. Ta nedělá chyby"
Potkat někoho večer v Kuřívodech je umění. Sílící vítr a déšť zahnaly obyvatele do "kyjeváků", původně sovětských paneláků nevalné kvality, dnes už rekonstruovaných. "K volbám nechodíme," vyprávějí dvě postarší pejskařky, které se odvážily ven, "už to nemá smysl. Žije se nám dobře, jsme spokojené, ale když máme říkat své názory, cítíme, že by bylo lepší 'držet hubu'," notují si.
"Já jsem si ale zvolila nebeskou vládu, ne tu pozemskou. Ta nebeská nedělá chyby," doplňuje důchodkyně v šedé bundě, proč ji volby moc nezajímají.
Farář sem jezdí z Mimoně, v Kuřívodech tolik věřících není. Část obyvatel je pravoslavných, většinou těch z Volyně. Zdejší kostel by se mohl stát velkým lákadlem: uvnitř stavby, v níž se v čase svého bezdězského zajetí směla modlit sličná česká královna Kunhuta a ve které za sovětské okupace byl sklad zeleniny, se nedávno našly vzácné malby ze 13. století. Vysoce si jich cení i Národní památkový ústav.
Starostovi Titovi by se lákání turistů na památky, třeba vodní tvrz, pokud se ji podaří koupit a zrekonstruovat, zamlouvalo víc, než kdyby ralské lesy protkala hustá síť stezek pro cyklisty, bruslaře či pěší. Krajina tu za čtvrtstoletí od odchodu okupantů úžasně zregenerovala, v oboře jsou desítky zubrů, plánuje se vysazení divokých koní… "Právě v tom, že Ralsko je 'divočina', je jeho kouzlo," říká starosta.
Aby zde jednou příznivci památek, divočiny či nedávno rozšířené CHKO Kokořínsko našli zázemí, bude se ale muset leccos změnit. Třeba oprýskaný motorest, prakticky jediné občerstvení v obci, který podle cedulí otvírá ve tři a zavírá v osm. Jenže v sedm majitel skrz zamčenou mříž rezolutně říká, že už zavřel, a vrací se zpátky ke stolu štamgastů.
Mladý učitel matematiky a fyziky, který mě ráno po noclehu v pustině veze stopem na vlak, moc důvodů k předvolebnímu optimismu nemá.
"Na vývěskách nejsou žádné politické reklamy, podívejte," přibrzďuje. "A lidé tu volbami nežijí, přitom mně přijdou hodně důležité. Ve Financial Times (prestižní britský list, pozn. red.) jsem četl důkladnou analýzu, že Česká republika může být jedny volby od konce liberální demokracie," prorokuje zachmuřeně.
