Dobronín - Pan M. nechal před týdnem vyrobit dřevěný kříž a pak jej vztyčil u hromadného hrobu, v němž policie našla ostatky šesti lidí - zřejmě Němců, které v květnu 1945 brutálně zabili Češi.
"Vztyčil jsem tam kříž, což je jasný symbol už od dob Říma, tak ať se s tím každý popasuje," říká.
Bude mu čtyřicet let, vyrůstal v Dobroníně u Jihlavy, kam se po dvaceti letech vrátil a založil tu rodinu.
Názor na to, co se u Dobronína před 65 lety stalo, říká bez servítek a tvrdě.
"Je čas si přiznat, že tady nešlo o nějakou pomstu z válku, ale o obrovské latifundie," říká. "Teď žijeme v domech, které vybudovali, na jejich pozemcích, proto se nás to týká. Měli bychom jim být vděční a postavit se k tomu, co se tu odehrálo, čelem."
Redakce ví, kdo pan M. je, zná jeho celé jméno, ale respektuje přání zůstat v anonymitě. "Já jsem tím křížem vyjádřil svůj názor a uctil památku obětí, není třeba to spojovat s mým jménem," řekl reportérům.
Úcta místo kupy hnoje
Kříž nad hromadným hrobem u Dobronína je dílem dvou mužů. Ten druhý, dobronínský rodák a podnikatel Jiří Kazatel, se ke zveřejnění jména odhodlal.
Nápad vztyčit kříž vznikl v hlavě pana M. "Nemůžeme dělat, že se nic nestalo," opakuje autor myšlenky. "I kdyby to byli třeba esesáci, nikdo neměl právo je brutálně ubít. Místo kupy hnoje, která tam dnes je, zaslouží trochu úcty."
Dřevěný kříž zadarmo vyrobil dobronínský truhlář Pavel Štáfl.
"Neříkal mi, k čemu to chce, ale bylo mi to jasné," říká u své truhlárny. "Je dobře, že se po letech uctí památka těch lidí. Já jsem se o tom, co se tu odehrálo, dozvěděl až nyní."
Která oběť je správná?
Podle pana M. padla volba na kříž ze zřejmého důvodu.
"Je to stejné, jako se staví od pradávna kříže u cest obětem blesku, neštěstí, autonehod," vysvětluje. "Tito lidé zkrátka zemřeli brutální smrtí. Není možný určovat, kdo je 'správná' oběť, kterou máme uctívat, a kdo ne."
Místo, na kterém policie při vyšetřování odkryla hrob, bylo podle iniciátora piety vždy mystické. "Rodiče nám tam zakazovali chodit, vždycky se šuškalo, že tam jsou mrtví," vzpomíná. "Všichni o tom ale mlčeli."
Doufá proto, že kříž, který vztyčil, donutí lidi vyrovnat se s tím, co se na louce nedaleko Dobronína odehrálo.
Cesta k pomníku
Proč se k nápadu postavit kříž připojil Jiří Kazatel? Říká, že už dříve udělal na místě masakru to samé - kříže však byly malé a vždycky je někdo zničil.
"Tentokrát to nebyl můj nápad, ale ztotožnil jsem se s ním a jsem na to hrdý," říká dnes na verandě svého domu v Dobroníně, který stojí několik desítek metrů od bývalé hasičárny, kde byli Němci před masakrem zavřeni.
"Je jedno, že na to budou mít lidé různé názory. Podstatné je, že tam ti mrtví leží a že potřebují trochu piety."
Zároveň připomíná, že období těsně po válce bylo plné napětí a nelze na něj nahlížet jednostranně.
"Němci naši republiku okupovali a určitě se tu nechovali slušně. Můj děda byl v koncentráku, druhý děda zahynul ve válce," upozorňuje. "Soužití Němců a Čechů tu proto nebylo ideální, byla to těžká situace."
Vztyčením kříže by to podle Jiřího Kazatele nemělo skončit. "Dobronín by na tom místě měl postavit malý pomníček, aby se už nemohlo říkat, že se to nestalo," říká.
