Ladislava Guričová pochází ze Střelné na Valašsku a její tatínek tam byl soukromým zemědělcem. Po komunistickém převratu se bývalí partyzáni v okolí začali organizovat, ale odbojovou skupinu Světlana hned od začátku monitorovala tajná policie.
Ve spojení s odbojáři byl i Pohůnek, který se vzápětí stal první obětí akce tajné policie proti členům Světlany. Přišli si pro něj 10. března 1949.
"Pohůnek byl ve Střelné obchodníkem. A požádal mého tatínka o klíče od chaty," vypráví Ladislava Guričová. V chatě se pak ukrýval agent chodec Antonín Janošík, který se pohyboval v ilegalitě. "Janošík byl mladý kluk a bral to jako dobrodružství," říká Guričová.
Když pak začali zatýkat, přišli si nejdříve pro Pohůnka. "Přijeli večer, byla ještě tma. Slyšeli jsme auta a hlasy. Bylo jasné, že se něco děje, aut tehdy moc nejezdilo," popisuje Guričová. Následovala domovní prohlídka. Vzpomíná si, že se její otec tehdy obával, že zatknou i jeho. Nezatkli, zatím.
Dramatická situace však nastala, když chtěli Pohůnka odvézt. Bylo jen slyšet, jak Pohůnek křičí a pokouší se zoufale uniknout. "On vyběhl a chtěl jim utéct. Asi si myslel, že jim uteče." Jenže neměl šanci. Odvezli ho hned do věznice v Uherském Hradišti.
A pak už jen přivezli rakev.
"Když přivezli tělo v rakvi z Hradiště, hned se to po dědině rozneslo. Já tělo neviděla, ale příbuzní ano. Otevřeli rakev a viděli, že byl umlácený," popisuje Guričová.
Vezli ho na vozíku přikrytého prostěradlem
Co se za zdmi věznice dělo, popisuje vězeň z Uherského Hradiště Bohumil Zhof. "Když ho vyšetřovali, psací stroje třískaly, to jsme slyšeli. Jedna verze byla taková, že estébáci odešli na oběd a on se prý oběsil. Každopádně se s ním nemazlili. Já jsem viděl, jak ho odnášeli… Jak ho vezou na vozíku přikrytého prostěradlem," vzpomíná Zhof.
V roce 1968, když se uvolnily poměry, začala policie Pohůnkovu smrt znovu vyšetřovat. "Jako příčina úmrtí je v knize úmrtí uvedeno udušení z oběšení - sebevražda z pomatení smyslů. Ze soustředěných poznatků vyplývá vážné podezření, že uvedená příčina smrti neodpovídá skutečnosti," píše se v dokumentu krajské prokuratury Brno.
Každopádně krátce po zatčení Pohůnka si tajní policisté přišli i pro tatínka Ladislavy Guričové Josefa Ptáčka. Bylo to v květnu. Navíc chtěli, aby je on sám zavedl k chatě, protože nevěděli, zda se tam neskrývá Janošík. "Tatínek s nimi musel jít a musel jít jako první, kdyby tam někdo byl a střílel. My jsme se doma modlili růženec a čekali, jak to dopadne. Chata byla naštěstí prázdná. Ale tatínka odvezli," popisuje Guričová.
Skončil samozřejmě také v obávané věznici v Uherském Hradišti. "Já si pamatuji na návštěvy tam, bylo mi dvanáct, přijela jsem zpátky vždy celá ustrašená, nevěděla jsem, jestli ho příště vůbec uvidím. Bylo to smutné. Horší to ale bylo později na Mírově, to měl takové stavy, kdy psal v dopisech, že neví, zda se ještě setkáme," vypráví Guričová.
Vzpomíná si na to, že rozhlas přenášel záznam ze soudního procesu do ulic v Uherském Hradišti. Její otec byl odsouzen na šestnáct let za to, že byl prý "zrádcem republiky".
Nakonec se vrátil domů v roce 1956 s podlomeným zdravím. Na totalitní režim doplatila celá rodina. Sama Ladislava Guričová měla jít studovat na gymnázium, velmi o to stála, ale nesměla. Přitom se výborně učila, jenže přihláška na gymnázium byla odmítnuta. "Myslím, že jsem i tak prožila krásný a smysluplný život," říká dnes.
