Sjezd nejmenší parlamentní i koaliční strany může poprvé rozhodnout, zda se zelení vydají opačným směrem než vládní partneři z ODS a KDU-ČSL. Zatím to však vypadá, že Bursíkovo postavení ve straně je natolik silné, aby tomu dokázal zabránit - stejně jako dříve několikrát zvládl kritické ataky.
"Myslím, že to Bursík nakonec ustojí," soudí politolog Vít Hloušek.
Podle všeobecného očekávání se nejžhavějším tématem dvoudenního rokování, které má rozhodnout také o obsazení nejvyšších stranických míst, stane plánovaná americká základna v Brdech, respektive otázka, jestli má strana kvůli radaru žádat vypsání všelidového hlasování.
Část zelených okolo člena republikové rady Matěje Stropnického bude referendum požadovat, ačkoli koaliční ODS a KDU-ČSL jsou proti plebiscitu. Také Bursík tvrdí, že je to v současnosti nesmysl.
"Kdyby bylo referendum dnes, myslel bych si o jeho vyhlašovatelích své a věnoval bych čas něčemu smysluplnějšímu než hlasování o něčem, o čem nemám zakladní infromace. To by bylo referendum o rozložení emocí ve společnosti, nikoli o bezpečnostně-politických aspektech projektu," odpověděl Bursík v on-line rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz.
Ještě před začátkem sjezdu si Bursík zajistil podporu předsednictva strany, poslanců i ministrů, že nebudou požadovat vypsání referenda. Budou však tlačit na vládu, aby si od Američanů vymohla garanci, že radar bude začleněn do řízení a velení NATO. Souběžně by vláda měla vést konzultace s partnery v NATO a EU.
Otázkou ovšem bude, jak se k referendu o radaru postaví členové strany v krajích. Matěj Stropnický věří, že právě v regionech najde podporu.
Strana jednoho muže?
Podle politologa Pavla Šaradína, který vývoj ve Straně zelených dlouhodobě sleduje, to z vnějšího pohledu může vypadat, jako by zelení byli stranou jednoho muže - Martina Bursíka. Jako by ani na rozdíl od občanských demokratů nebo lidovců neexistovala silná opozice.
"Je to tím, že členové Strany zelených v regionech jsou mnohdy nepolitici, ekologicky cítící lidé, kteří nechtějí jít do rozmíšek," soudí Šaradín. Sjezd je proto první větší příležitostí, kde se mohou kritičtěji vyjádřit.
"Jsou sice otevřené otázky, ale že by byla situace ve straně nějak zvlášť dramatická, to si nemyslím," říká europoslanec za německé zelené Milan Horáček, jakýsi patron české Strany zelených.
Prapor protibursíkovské opozice ponese zmiňovaný Matěj Stropnický, který jakoby převzal roli hlavního kritika od Petra Uhla.
Uhl ze strany odešel
Uhl patřil k dlouhodobým kritikům vedení strany, v lednu však oznámil, že od zelených odchází. Nelíbí se mu, že se strana spojila s "antizelenou" ODS a odmítl i vznik vlády, která je podle něho kvůli toleranci dvou poslanců ČSSD "produktem politické korupce".
Jenže Uhl nikdy nenašel pro své kritické názory dostatečnou podporu. Už před volbami navrhoval, aby strana - i kdyby ve volbách uspěla - zůstala v opozici. Bursík takové názory rezolutně odmítal.
"Chceme-li opravdu něco udělat, něco prosadit, musíme ovlivňovat vládu. Je to v logice věci - cílem každé politické strany je podíl na vládnutí," uvedl tehdy v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Po volbách se k Uhlově představě nevlávní strany přihlásila krajská organizace zelených v jižních Čechách. Ale ani ona nepochodila. Bursík nakonec zelené přivedl až do vlády - jak si od počátku přál.
Staronový předseda Bursík
Bursíkovo postavení ve straně výrazně podpořil úspěch ve volbách. Zelení se poprvé ve své historii dostali do sněmovny a ačkoli získali jen šest mandátů, ve vládě obsadili čtyři křesla.
"Strana prožívá povolební eufórii," popisuje současný stav mezi zelenými politolog Šaradín.
Bursík se vůbec nemusí obávat, že by přišel o místo předsedy strany. O víkendu nebude mít při volbě nového předsedy konkurenci - je jediným kandidátem.
